dvd-L

Rád bych se podělil o svou zkušenost s Tajemstvím: Od malička jsem si přál sestrojit fotonový pohon a vydat se na cestu ke vzdáleným slunečním soustavám. Po shlédnutí tohoto dokumentu jsem si usmyslel, že se to stane. O tři dny později (7. října 2012) mě navštívili Proktiliáni s Proktilonu Gamma a pozvali mě na svou domovskou planetu. Celé týdny jsme jezdili na raketových sáních a byla to veliká zábava. Motor jsem sice nevynalezl, ale Vesmír podstatu mého přání pochopil a vyslyšel. Přitáhnul jsem si Proktiliány a můj život se od základu změnil. Opravdu to funguje, stačí jenom uvěřit. Mír v duši přátelé.

Skvělý a velice zábavný film s mnoha přesahy a Bradburyovským vyústěním. První vesmírná bitva v podání Iron Sky je tak praštěná, až by mohla být skutečná.

"Nejhorší ze všeho je být bezdomovec. To nemusí bezpodmínečně znamenat, že člověk nemá střechu nad hlavou."

Palte dle uvážení, ale tak jednoduše to s tou červenou a modrou nevidím.

Jako skalního fanouška a sběratele Ransomovek mě film neuspokojil. Nemohu říct zklamal, protože jsem si od něj nic zvláštního nesliboval. (Ať žijí Vlaštovky a Amazonky !!)

Ačkoliv jsem tento snímek nemínil shlédnout, stačilo 15 "kosmických" vteřin ze samého začátku, abych u něj setrval až do konce. Pěkné! Óda na Ramu (Rama's Great ) se zařadila do čela mého soukromého žebříčku nejlepších písniček pro děti a to před takové hity jako je Plíhalova Vosa v Kofole a předvečerníčkový hit Mňam, mňam Bobík!

Pěkné. Moc hezky použitá animace ilustrující jak cizí mimozemský svět plný neznámého a nepochopitelného, tak prostředí vesmírného korábu, jakési pohádkové země. Četl jsem od Bulyčova "Země je příliš daleko", jež na "Slyšel jsem Zemi" navazuje a tak nějak jsem si ten svět představoval. Kreslené obrazy z filmu nepřekryly mé vlastní (jak se mi mnohdy stává u hraných snímků) a za to jsem rád.

Škoda že těch lidí neexplodovalo ve filmu víc - nejlépe všichni zúčastnění včetně natáčecího štábu.

Do Ridleyho Scotta vstoupil pomatený duch Eda Wooda!

Celý název raketoplánu kterým posádka přiletěla by mohl znít Clive Staples Lewis and Arthur Charles Clarke. Těžko si představit dva protichůdnější přístupy k tvorbě, ale inspiraci k natočení Horizontu události vidím v obou z nich. Clarkova rovina, to je vědecký úhel pohledu: oběžné dráhy planet, hybernace, zakřivení časoprostoru. Lewis byl mystik, teolog - zabýval se otázkami víry, životem po životě, existencí Boha i pekla (kromě světoznámých Letopisů napsal i méně známou a nedoceněnou Kosmickou trilogii, která do sci-fi rozhodně patří, byť nazírá na věci z jiného úhlu než jsme u tohoto žánru zvyklí). Film postrádá Clarkovu technickou preciznost i Lewisovu hloubku, ale hlavním hrdinou přece není raketoplán Louis and Clarke, nýbrž samotný Horizont. A Horizont je především horor - celkem slušný horor, nutno dodat. Ve třinácti letech ještě zcela nedocenil (příliš málo mimozemšťanů). Po dalších 12 letech silnější zážitek.