MaxipesFik

Skvělá atmosféra, mizerný scénář, ale kupodivu se to nevylučuje.

Těžko žádat od sovětského filmu historickou věrohodnost; ale zajímavý filmový jazyk, to Osud člověka nabízí měrou vrchovatou. Především vyniká kamera, často rafinovaně švenkující. Překvapí i "Vertigo efekt" v záběru na Sokolovovu tvář v úvodu filmu. Na svou dobu film pracuje s velmi dynamicky postavenými snímky - děj se rychle přesouvá z pozadí do popředí a naopak, objektiv proplétající se houštinami při útěku atd. atd. Řadu originálních a výborných režijních nápadů ale čas od času vystřídá zaběhané schéma - nevím, jestli to mám připočíst režisérově snaze o jednoznačné a ideologicky vhodné vyznění (klišovitý děj) nebo padesátiletému stáří snímku (od té doby některé režijní fígle natolik zdomácněly, že dnes mohou působit jako provařená lacinost). Velmi lituji, že jsem film neviděl v původním znění ale v dosti otřesném českém dabingu. Každopádně dobrý filmový zážitek, doporučuji. 70%

Zamračený Jean Gabin mlhavě se nořící z mračen cigaretového kouře, ráčkující Dora Doll a večerní Paříž... co víc si přát!

To se jen tak nevidí: Bresson s happy-endem!

Takový dortík se šlehačkou. Jen bylo někdy té šlehačky trochu víc. Ale já jsem na sladký.

Čtyři povídky mají jednoznačně gradující tendenci, proto váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nejslabším místem jsou typizace až karikaturizace jednotlivých postav a prostředí, nejsilnějším momentem vypointování třetí i čtvrté povídky. Kvůli hereckému skřípání na několika místech jsem se nakonec rozhodl pro tři hvězdy, byť tím filmu bezesporu křivdím.

V průběhu času se mi film líbí čím dál víc.

Na začátku jsem se zděsil, proč jsou ve slovensky mluveném filmu české titulky. Ale velmi brzy jsem to pochopil. Není to ani Bratislava ani Martin, octneme se mnohem, mnohem dál na východ - nejen jazykově a nejen geograficky. Pro spravedlnost je však třeba dodat, že obdobné "folklorní" prvky by bylo možné najít i v českých a moravských vesnicích; starosta, to je však světový unikát! Teď více k filmu filmově: myslím, že se Hníkové geniálně podařilo postihnout náladu a vymodelovat obraz jedné kuriózní vesnice kdesi pod Vihorlatem. Hmatatelnou absurditou a trapnosti vytváří jakýsi dokumentární analogon k majstrštykům české nové vlny (Hoří, má panenko, Ecce homo Homolka). Film má samozřejmě několik hluchých míst, ale ty vyváží minimálně stejný počet strhujících úseků a přiznám se - ač to není vůči protagonistům příliš hezké - dostal jsem při něm několik nekontrolovatelných záchvatů smíchu.

Po obsahové stránce se film dotýká mnoha závažných témat - původ násilí ve společnosti (pro Němce jedno z typických témat), propojení osudu jednotlivce s procesy ve společnosti a dějinnými událostmi, mezilidské vztahy, náboženství, výchova... Velmi sympatickým rysem režisérova přístupu je to, že žádné nastolené otázce (a že jich je opravdu hodně) nevnucuje jednoznačnou odpověď, někdy jednu nebo více vysvětlení nenápadně nastíní, jindy ponechá diváka napospas v neznámu. Jenomže nejde o nějaké mělké uhýbání od podstaty, ale Haneke cílí k meritu věci a jeho analýzy jsou stejně burcující jako věrohodné. Z hlediska filmového jazyka mne zaujalo několik věcí. Důležité věci jsou zobrazovány nepřímo, popřípadě je jejich zobrazení oddalováno, divák je nucen hromadu věcí domýšlet - žádný stříbrný podnos až pod nos. Skvělá kamera (souvisí i s předchozím bodem) v černobílé. Velká vizuální rozmanitost hereckých typů - proti nudné fádnosti hollywoodských krasotinek a svalovců je to učiněný balzám.

"Ty, Máňo... Dneska nám ta telka ňák zlobí.