fragre

Zde jsou ty špagety správně uvařené a omáčka správně namíchaná. Drsný a švarný hrdina, přesila brutálních nepřátel, půvabná hrdinka (které to ve scéně, v níž se promenuje v korzetu a punčochách úžasně sluší), zašantročený poklad, drama, napětí, skvělý finální souboj.... k tomu dobrá režie, kamera i hudba (titulní skladba Vengeance je vskutku výborná) a působivé exteriéry. V rámci tohoto brakového žánru skvělé.

Ona je půvabná mladá anglická (a na svou dobu) emancipovaná turistka, on je ztepilý řecký pastevec, který by hnedle mohl hrát Odyssea. K tomu slunce, voda, vzduch v řeckém létě. To zní jak námět na červenoknihovní příběh non plus ultra. Leč zdání klame. Je to příběh o náhodném setkání jedinců z tak odlišných kulrur, že i ta láska mezi nimi nemá naději přežít to léto, a oba to vědí, takže i ta letní nálada má zde stálý podtón melancholie.

Cha, dávná vzpomínka se mi prodrala do vědomí, ale nyní jsem si tuto pohádku určitě užil více než v dětství. Všechny ty poťouchlosti v dialozích jsem jako dítě ani nemohl chápat. Hezké zpracování s vynikajícím obsazením. Pan režisér udělal z pochmurné Andersenovy severské pohádky pěknou frašku. A král je politik každým coulem.

Tomu říkám načasování. Natočit v r. 1968 film o teroristické skupině z r. 1911 tvořené anarchisty, kterým vzdělávání lidu a politická práce připadá jako zdlouhavá a neučinná, takže přikročí k "přímé akci", to chce nos na ducha doby, když si jeden udědomí, že Brigatte Rosse vznikly v r. 1969 a Rote Armee Fraktion v r. 1970. Snímek prostý jakékoliv idealizace, vraždy jsou pojaty civilně a odpudivě, konec je nevyhnutelný. Bruno Cremer svému sociopatu vdechl jistý šarm, Jacques Brel dobře pojal svého nedočkavého idealistu degenerovavšího ve vraha a Annie Girardot je zde i jako teroristka roztomilá, ač to zní podivně.

Kdo neměl dost Angeliky, může se dorazit tímto kusem, neb luzná Michèle hraje zde téměř identickou roli, a je jedno, že má jiné kostýmy, které jí samozřejmě všechny úžasně sluší, jinou barvu vlasů a jiné milence. Dobová kostýmní a lehce erotická podívaná s vážně myšleným, leč dnes mírně směšně působícím koncem. Film, který stojí za to shlédnout výhradně kvůli půvabům hrdinčiným.

Claire, která pracuje jako profesionální zlodějka pro svého manžela a bosse Bradyho, se seznámí s fotografem Ferdinandem. Má svého zlodějského živobytí dost a ve Ferdinandovi vidí naději na nový začátek, ovšem Brady nechce svou výkonnou spolupracovnici ztratit. V zásadě prostý příběh, u nějž se dá i konec odhadnout, ale kvalitu mu přidává výkon představitelky Claire (Danny Carrel), která svou krásnou zlodějku hraje s vtipem a se šarmen, ale dokáže být i křehká a dojemná. Jen kvůli ní slabé čtyři hvězdy.

No, myslím, že ten film je velmi informativní. Něco takového, co se děje na ve filmu, museli mít ti studentší revolucionáři v hlavách, takový psychedelický mišmaš neurčitých lákavých obrazů, bigbítu a hesel - a nakonec tu revoluci jako pěkné děvče mávající rudým praporem. Také bych s takovým děvčetem rád sdílel revoluční ideály...... a lože.

Dle názvu a roku vzniku čekal by našinec pomalu nějaké dobové porno. Ale on ten film je spíše sexuálně "kontrarevoluční", neb zde ta "revoluce" nevede ke štěstí a k osvobození, leč k prázdnotě a k znechucení. Nicméně, protože se děj odehrává v celkem uzavřené skupině "lepších lidí", snad to má být i kritika buržoazní společnosti, která sexuální revoluci chápe jako čirý hédonismus, tedy naprosto konzumeristicky, takže jim nepomůže ani orgonový akumulátor. Celkem je to film dobově trochu přeintelektualizovaný či snad spíše pseudointelektuálský.

Kousavý film o fungování pop-music, který vede k deziluzi z toho, že jde především o slávu a peníze. Ostatně už bigbeatová kapela zde v úvodu pod titulky zpívá, že největším snem idolu je, aby jeho fotkou byla polepena kdejaká zeď. Tři hrdinové jsou takové karikaturně pojaté typizované figury, které straší v pop-music dodnes - sladká dívenka, recyklovaný rebel bez příčiny ("v kožený bundě bejt správnej rváč", jak kdysi zpíval V. Mišík) a instantní mág. Ovšem všichni jsou postrkování manažery a imidžmejkry, kteří sakra sledují , zda se jim vrací jejich investice. Nevinnost, rebelantství a mystika již jen jako marketingový produkt. A ty idoly již jsou na úspěchu tak závislé, že ty tajtrdlíky ze sebe dělají víceméně dobrovolně, takže ten symbolický konec si zaslouží. Ovšem, film nešetří ani fanoušky. Svým zaměřením je tento film podobný o rok staršímu filmu Privilegium . Ale zatímco ten je dělán jako vážná dystopie, toto je více karikatura. Jinak, hlavní tři představitele musím obdivovat, jak skvěle dokázali parodovat dobové zpěvácké manýry, a to ve zpěvu i v pohybech. A doprovodná kapela není vůbec špatná.

Režie, scénář a komentář: Rudolf Krejčík. Opravdová raritka. Český dokument o hippies kdesi v Kanadě se záběry z jednoho Love in a se zpovídáním zde zúčastnivších se o podstatě jejich hnutí. Až jim našinec závidí ten jejich naivní světonápravný optimimusmus.