destroy83

Další D´Amatův zvrácený kousek, který s Buio Omega aka Beyond the Darkness aka Buried Alive tvoří špičku režisérovy sick hororové tvorby. Děj se odehrává, za doprovodu bombastické atmosférické hudby, na jednom řeckém ostrově, kam připlouvá skupinka turistů. Počáteční okouzlení krásami ostrova se záhy mění na boj o přežití, protože na hrdiny snímku čeká na ostrově kanibalský zabiják. Režisér se opět vyžívá v pořádném gore, choré lidské mysli a strachu bezmocné kořisti, kterou představuje skupinka turistů. D´Amato do jedné z hlavních rolí obsadil Zoru Keslerovou, která figuruje v italské hororové scéně také ve snímcích mistra žánru Lucia Fulciho a Umberta Lenziho, tvůrce mimo jiné také kanibalských pecek Cannibal Ferox aka Woman From Deep River či II Paese del sesso selvaggio aka Man from Deep River, z nichž v první jmenované přítomnost také Zory Keslerové potěší oko českého horového fanouška. Antropophagus je hororový klenot, který nestačí vidět pouze jednou, u mě za plný počet.

Craven prostě umí, z námětu vykřesal maximum a předhodil divákovi atmosférovou prošpikovanou voodoo perlu s geniálními snovými pasážemi, kterými bodovali již v A Nightmare on Elm Street. Hlavní postavou snímku je antropolog Dennis Alan, který na ostrově Haiti pátrá po tajemném voodoo prášku, za pomoci kterého tamní kněží mění lidi na zombie. V pátrání mu pomáhá místní doktorka Marielle, která ho pomalu zasvěcuje do místních zvyklostí. V cestě jim ovšem stojí diktátorský režim, ve kterém figuruje nelítosntý voodoo kněz, který si Dennise vezme do parády. Celé dílko stojí především na již zmíněné výborné atmosféře se snovými pasážemi, bezchybných hereckých výkonech a povedených maskách. Vlastní příběh má dobrý spád, takže nudy se opravdu divák nedočká. Přičtu-li k tomu ještě působivé prostředí, kde se příběh odehrává, tak je The Serpent and the Rainbow za jasný plný počet.

Další kvalitní zástupce italského gialla. Krví podlitý detektivní příběh se tentokrát točí okolo podivného spolku přátel fauny, který se schází v Hoffmanově vile, za jejímiž zdmi se odehrávají věci, které by neměl jen tak někdo spatřit. Na stopu podivnému spolku se dostává mladý policista, kterého sem přívádí vyšetřování série vražd, u kterých vrah nechává podivný podpis. Vraždy jsou sice krvavé, ale na můj vkus by trošku přitvrdit neuškodilo. Tento skromný nedostatek ovšem vyvažuje slušná porce ženské nahoty, perfektní hudba a vydařené finální rozuzlení. Postavy příběhu jsou slušně napsané i zahrané. Místy mi ovšem celá koncepce přišla lehce nedotažená, takže musím s hodnocením dolů. U mě za čtyři hvězdy.

Japonský exploitation, který posouvá hranice násilí a perverze v kinematografii až na mez únosnosti a místy i za ni. Režisér divákovi nabízí pohled na brutální mučení čerstvě seznámeného mladého páru, kterým se uspokojuje řádně ujetý pošuk s vizáží a schopnostmi doktora. Tělesné mučení střídá psychický teror, falešné naděje se mění na smír s nejhorším. Vše doprovází precizní gore efekty, přesvědčivé herecké výkony a vkusně vybraná hudba, která umocňuje obsah snímku. Snímek ovšem není pouhou snůškou samoúčelného násilí a hnusu (ne že by to v exploitation subžánru nějak vadilo), jak se může na první pohled zdát. V druhé polovině jasně vyvstává pointa celého dílka: je schopen člověk pro druhého umřít, vydržet pro něj bolest až za hranicí snesitelnosti? Na toto režisér podává v závěru filmu přesvědčivou odpověď s geniální odlehčující pasáží, kterou ocení především příznivci kurevsky černého humoru ala Braindead. Maximální spokojenost se přesto u mě nedostavila. Díky závěru a nezaměnitelnému japonskému stylu dávám čtyři hvězdy.

Precizní duchařina, která díky svému námětu neprávem zapadla do stínu slavného Poltergeista. Příběh matky tří dětí, která je opakovaně znásilňována duchem, je pojat takovým způsobem, že ho z hlavy jen tak nedostanete. Dusnou atmosféru dotváří geniální hudební doprovod a herecký koncert představitelky hlavní hrdinky, Carly Morenové. Carla po děsivém zážitku nenachází pomoc ani u své přítelkyni ani u psychologů, začne ji pohlcovat totální bezmoc a útoky ducha řádně přitvrzují. Po krátké zkušenosti s parapsychology se odhodlá podstoupit nebezpečný experiment, který se jeví jako poslední naděje na skoncování s nezvaným duchem. Na dobu vzniku snímek disponuje vskutku povedenými efekty, za zmínku stojí především dotyky ducha na Carlině nahém těle. Až na správňáckého doktora Sneidermana, nemám dílku co vytknout, takže u mě za plný počet.

Velmi příjemná béčková sci-fi jízda od hororového harcovníka Stuarta Gordona. Snímek si na nic nehraje a občasnými komickými scénami nabízí divákovi nenáročnou filmovou zábavu. Celý příběh se točí kolem utajené zásilky vražedných robotů. Tu ovšem dostane do péče John Canyon se svým vesmírným truckem, na který se shodou okolností dostávají i atraktivní Cindy a mladý řidič Mike. Trojice hrdinů ovšem na cestě narazí na vesmírné piráty, což všem zúčastněným značně zkomplikuje život. Snímek díky své optimální stopáži slušně odsýpá, béčkové efekty jsou doslova k sežrání a postavy takřka dokonalé. Za zmínku stojí především kapitán pirátů se svým umělým penisem, věčně polonahá Cindy a samozřejmě charismatický John Canyon v podání Dennise Hoppera. U mě za čtyři hvězdy.

Nevím přesně čím, ale krvavý příběh Lestera Parsona mě velmi zaujal. Možná tím, že Quando Alice ruppe lo specchio/Touch of Death/ je trošku jinde, než ostatní Fulciho snímky. Náznaků černého humoru je v díle stejně málo jako gore scén, ale v celkovém konceptu to perfektně zapadá. Vlastní příběh zobrazuje stárnoucího hazardního sázkaře Lestera, který si pro svůj životní standart opatřuje finance drsným způsobem. Svým osobitým šarmem omámí bohatou vdovu, kterou okrade, poté umlátí klackem či otraví, tělo případně naporcuje motorovou pilou a zbytky hodí prasatům nebo je se svou kočkou domácí s chutí povečeří. Když nemá po ruce motorovku, upeče movité oběti hlavu v troubě nebo zbídačené tělo zalije do betonu na nedaleké stavbě. Jeho plány mu však naruší nejen policie či nesmlouvavý bookmaker, ale i záhadný vrah, který kopíruje jeho styl. Kolem psychicky vyčerpaného Lestera se pomalu začíná stahovat smyčka, protože záhadný vrah "kopírák" se možná nachází pouze v Lesterově pomatené mysli. Herci jsou celkem příjemní, nadité vdovy patřičně odporné a psychopat Lester řádně ujetý. Samotný snímek, ačkoliv je trochu jinde než ostatní tvorba, se atmosférou přibližuje posledním mistrovým filmům, které již nestojí pouze na precizním gore. Výsledný dojem je trošku slabší Fulci za slabší čtyři hvězdy.

Nekompromisní italská zvrácená brutalita od klasika žánru, Joe D´Amata. Příběh diváka zavede do zvráceného světa bohatého sirotka Franka, který žije se svou služebnou Iris v přepychovém, vědecky vybaveném sídle. Frank je tak zamilovaný do své přítelkyně, že se jí nechce vzdát ani po její smrti. Vykope ji tedy z hrobu a vypreparuje ve své dílně, kde preparuje různá zvířata. Služebná Iris, která si do ujetosti moc nezadá s Frankem, mu v tom vydatně pomáhá. Sama si však na Franka dělá zálusk a při každé příležitosti mu nacpe kozičky do pusy či se pohrabe v jeho rozkroku. Frank se své počínání snaží utajit, tak je nucen zlikvidovat stopařku, která odhalí jeho choutky. Zde již režisér řádně přitlačí na pilu v podobě trhání nehtů a detailního porcování a následného rozpouštění těla v kyselině. Kvalita gore je na dobu vzniku naprosto dokonalá. Masakr nebohé stopařky Franka zdrtí, ale na druhou stranu v něm probudí pořádně zvrácenou stránku jeho osobnosti a další masakr na sebe nenechá dlouho čekat. Snímek disponuje především poctivou porcí výše zmíněného gore, spoustou nahoty, vždy spojené s obscéností, špetkou nekrofilie a kanibalsimu. Vše toto vytváří naprosto vražedný hororový koktejl s etiketou italské klasiky, která si právem zaslouží plný počet.

Hororový klenot, který je mnohem krvavější a děsivější než mistrova kultovka Zombi 2. Zde Fulci odstartoval a předvedl své pověstné umění v jedné z nejryzejších podob - déšť červů, zvracení vnitřností, krysy vyžírající lidský mozek, velmi pomalé provrtání hlavy zaživa - toto je jen skromný výčet mistrových libůstek, kterými diváka za doprovodu geniální filmové hudby zasypává téměř po celou stopáž. Vlastní příběh je celkem poutavý a velmi často vytýkané nelogičtnosti mu jen přidávají na tajemnosti, kterou mistr v několika sekvencích dílka do diváka hustí - rozbité zrcadlo, mizící a znovu se objevující mrtvola, duchařsky pojaté zombie či spirituální seance. Hlavní hrdinové jsou divákovi, i přes nějaký ten horší herecký výkon, snesitelní a celkem sympatičtí. Prostě poctivá Itálie, poctivý Lucio Fulci, poctivých pět hvězd.

Mág akčního žánru John Woo předvedl vysokooktanový kraťák, kam kromě bílých holubic, zpomalených výstřelů a nějakého toho efektního výbuchu nacpal vše, co od něj fanoušek očekává. První záběry na padající nábojnice podkreslené perfektní hudbou dávají tušit, že tohle bude jízda. Z kratičkého prostého děje, kde sledujeme Cliva Owena doručujícího výkupné a následně vzduchem létajícího v přepychovém BMW, aby zachránil rukojmí, dokázal Woo vykřesat dechberoucí a napínavou podívanou, u které zaplesá srdíčko každého fanouška božského Johna. Automobilová honička je luxusní a akce nářezová, škoda jen těch holubic. Dávám plný počet.