Duke90

Poctivá klasická kriminálka kde myš Jerry (Charlie Varrick) svým jednáním neúmyslně vydráždí kocoura Toma (Mafie) a musí co nejrychleji, a zároveň co nejbezpečněji, vyvinout snahu se ztratit Tomovi z dohledu a pokud možno ne úplně s prázdnou kapsou na myším kožíšku. Tomův nejostřejší dráp je totiž chladný Joe Don Baker, který rozhodně nemá v úmyslu polevit ve svém pátrání. Naštěstí má Jerry natolik velkou dávku vrozené inteligence, aby zvládl "bruslit" dostatečně dlouho a vyhnul se přitom kulce v hlavě. Závěrečný střet Jerryho v letadle s Tomem v autě řadím mezi nejnapínavější a nejlépe natočené scény v historii filmu! 4,5*

Já si tedy nenáročnou zábavu a případnou parodii na Draculu představuji jinak než jako trapnou a nevtipnou snůšku nesmyslů s rádoby cool zběsilými scénami kontaktních soubojů, kde jediným koukatelným hercem je Nicholas Hoult. Bohužel nebylo moudré se dopředu těšit na stylovou jednohubku ve filmografii Nicolase Cage. Film je totiž stejně "krásný" jako hrabě Cage po styku s přímým slunečním světlem.

V Eastwoodově filmografii - a to jak herecké, tak v tomto případě i režisérské - je "Heartbreak Ridge" svým způsobem opravdový unikát. Zapomeňte na "obyčejného" drsňáka Harryho nebo málomluvného kovboje s rychlým koltem. Tohle je setsakramentsky zatrpklý drsňák, jehož nekonečná kadence hlášek Vás posadí na zadek stejným způsobem jako rebelující mladé vojáky. Akorát že vy se budete bavit a oni trpět! Tady se nestrpí žádné odmlouvání a sebemenší vzdor sežehne ohnivý projev seržanta Highwaye dřív, než stihnete říct "AK-47"! V jádru je ale i tato Clintova postava vlastně dobrák s poctivým (až posedlým) přístupem k práci a vnitřně se pere se svými vlastními démony z minulosti zahrnující válku na bojišti a válku v manželství. Za nejméně povedenou část považuji poslední válečnou třetinu, kdy bojovou simulaci "na ostro" Clint úplně nezvládl a rozhodně v tu chvíli oproti předchozím dvěma třetinám vládne nejméně emocí. I přesto bych si dovolil tuhle pecku doporučit všem správným filmovým fanouškům. Tentokrát ovšem zkuste udělat výjimku a podívejte se na film s dabingem - stojí to skutečně za to!

Nápad s neviditelným perverzákem je výborný. Není potřeba se přímo bát abyste se při nekompromisních útocích na zoufalou ženu cítili znepokojivě, protože to dozajista budete! Po psychologické stránce také nemám prakticky co vytknout a gradující dialogy mezi na první pohled vyrovnaným psychologem a roztřesenou obětí si doslova říkají o pozornost. Popravdě řečeno mi zážitek nejvíce kazil hudební doprovod (jestli to tak mohu vůbec nazvat) při střetech s agresivní entitou, kdy jsem nabýval dojmu, že Charles Bernstein využil k nahrávání pracovního prostředí železáren. U jinak dostatečně napínavého hororu považuji tuto "vložku" za krajně nevhodnou a několikrát mě donutila se i zasmát, což určitě nebylo žádoucí...

V rámci obsazení je "1941" totálně natřískaný film s hromadou pokusů o vtipné gagy, které většinou vyšumí úplně do prázdna. Nerad přiznávám, že i přes vesměs negativní recenze, jsem pořád očekával solidní jednoduchou zábavu, ale těch několik málo úsměvných scén by šlo nacpat do 15 až 20 minut dlouhého kraťasu. Za největší pozitiva bych označil tři zásadní věci - jako vždy správně utrženého ze řetězu Johna Belushiho, vynikajícího Chritstophera Lee s osobitým projevem německého příslušníka říše a že jsem naštěstí neviděl delší režisérský sestřih... Ty dvě hodiny bohatě stačily a je velká škoda, že se tato látka nedostala třeba k režisérskému duu bratří Zuckerů. Mám dojem, že by pod jejich vedením mohlo dojít k daleko většímu úspěchu.

Krásná poctivě odvedená Noir kriminální jízda, kde vládne železnou rukou (a pistolí) již tradičně skvělý Eli Wallach. Vyšetřující kriminalisté jsou nakonec úplně zastíněni jeho charismatem, ale to vůbec nevadí, protože hlavní kouzlo spočívá ve "vyzvedávání cenných zásilek". Znovu opakovat, že pan režisér Don Siegel své řemeslo ovládal dokonale, by bylo jen nošení dříví do lesa - ale klaním se!

Baby Doll vyobrazuje bolestnou realitu hroutícího se vztahu (jestli to tak lze vůbec nazvat) dvou naprosto odlišných osobností, kde se muž středního věku snaží těžce zaopatřit svou nastávající s myšlením nevyzrálého dítěte. Zoufalé situace nakonec vedou k zoufalým činům. Rozpadající se dům dvou hlavních představitelů přesně koresponduje se sestupným vývojem nešťastného páru. Jakmile ovládne pole působnosti pomstychtivý a dravý Eli Wallach, naplno se přenese honba za pomstou do hlav všech tří zúčastněných a očekávané procitnutí naivní Baby Doll přichází až v závěru, kdy i ona si začne uvědomovat, že svět je jedna velká džungle a je potřeba si vážit toho, co zrovna v životě máme a vyvíjet společnou snahu o budování života lepšího!

V patnácti letech se mi "Peklo" jevilo jako hrozně drsné vězeňské drama, ve kterém Van Damme bojoval o přežití a docela jsem to tehdy prožíval. Dnes se dívám na jedno z mnoha akčních béček slavného belgičana s notnou dávkou samoúčelnosti. Násilí vyobrazené ve filmu považuji za příliš laciný pokus o upoutání pozornosti. Nedočkáte se ani žádných pověstných choreografií. Napětí uvnitř věznice také příliš nefunguje kvůli značně omezeným dialogům. Ringo Lam nezvládl vybalancovat mezi vězeňským dramatem a akčním béčkem podobně jako se to povedlo třeba režiséru Johnu Flynnovi v kultovním snímku "Lock Up", kde si hlavní roli zahrál Sylvester Stallone. Je ale potřeba zdůraznit, že ve Van Dammově pozdější filmografii se tento počin stále řadí k těm lepším.

Po nízkorozpočtovém snímku "Host" přišel Rob Savage s celovečerákem rovnou dle povídkové předlohy Stephena Kinga. Kingovu povídku zatím neznám, takže se zdržím hodnocení. Do doby než se Boogeyman ukázal v plné "kráse" budování strašidelné atmosféry celkem fungovalo a viděl jsem v tom jistou šanci na další progres. Po odhalení "počítačového monstra" pravděpodobně ze hry Doom už se ale nebylo moc čeho bát. Výsledek dopadl jako průměrné béčko, na které brzy po shlédnutí určitě zapomenu a je to škoda. Potenciál byl od začátku vysoký...

"Back To School" je přesně odreagovačka ala "80s" jak ji mám rád. Většinu prostoru si pro sebe nakradl starý mazák Rodney Dangerfield - šikovný podnikatel strádající v osobním životě, který ovšem nejde pro žádnou vtipnou hlášku moc daleko. Na vysokoškolských přednáškách úplně perlil a strašně se mi líbilo, jak do nalajnované výuky vnášel svá vlastní životní moudra z(dravého) podnikání. Burta Younga vnímám hlavně jako neodolatelně buranského Paulieho ze série "Rocky", ale je to také výborný herec malých rolí a neztratil se ani zde jako svérázná pravá ruka Rodneyho. Mladý Keith Gordon si po "Christine" od Stephena Kinga střihl vesměs neutrální roli nejistého synátora a jeho kamarád Robert Downey Jr. na sebe upozornil minimálně svým vzhledem a přirozenou drzostí. Pokud jste si stejně jako já oblíbili seriál "Cobra Kai", máte možnost narazit na vlasatého mlaďocha Williama Zabku pokračujícího v hraní dalšího z jeho typických arogantních blbečků té doby (což se naštěstí později změnilo). No a milovníci hudby Dannyho Elfmana budou odměněni jeho pěveckou i vizuální účasti s kapelou Oingo Boingo.