HellFire

Anebo jak to dopadá, když se přetahuje seriál. Devátá řada je naprosto zbytečná, humorných momentů bych našel možná tucet.

Christopher Dubois je pouliční šašek (doslova), který se stará o hromadu osiřelých dětí. Když ale ukradne peníze místnímu podnikateli, musí vzít nohy na ramena. Podaří se mu dostat na loď, která ho dopraví až na Dálný východ. Tady loď přepadnou piráti pod vedením Jamese Bonda, Rogera Moorea. Ten Duboise prodá svému thajskému příteli, který z něj vypěstuje skvělého bojovníka. Van Damme se nakonec zúčastní tajného turnaje, který nepřekvapivě vyhraje. Van Dammova režisérská prvotina dopadla v podstatě průměrně jako většina Van Dammových filmů. Jádro příběhu je až dětinsky jednoduché, tedy porvat se s dalšími bojovníky, což jde popravdě Van Dammovy nejlépe, protože nikdy nebyl extra dobrý herec, ale spíše výjimečný zápasník. Bohužel však ani ty souboje nejsou nijak zajímavé. Jde poznat, že se každý držel hodně zpět, pohyby nejsou plynulé a jsou až moc strojené. Co se technické stránky filmu týče, určitě je na čem zapracovat. Některé záběry jsou příliš uspěchané nebo podivně sestříhané a hudební podkres je víceméně zapomenutelný. Čeho bych se úplně zbavil, tak zpomalených záběrů, které ničemu nepomohly, spíše byly k smíchu. Musím ale říct, že děj rychle ubíhal a nenudil jsem se.

Zatím určitě nejhorší díl, který se navíc pokouší o velmi trapný humor.

Posledních několik dílů do konce a tvůrci zničehonic začnou šermovat rukama na všechny strany v zoufalé snaze natáhnout seriál ještě o něco déle.

Příšerný díl. Andy se vrátí z „výletu na lodi“ (natáčel některý z opileckých dílů Pařby ve Vegas) a jelikož se s ním jeho holka rozvede (ne, pořád si nepamatuju jméno té blbky), začne dělat stupidní věci.

Ups, tak tohle se fakt nepovedlo. Už od začátku hodně zmatené a po filmařské stránce zcela nevýrazné. Způsob vyprávění příběhu je zcela obyčejný, režisérka si napsala a zrežírovala svůj scénář a jak vidno, chybí jí cit pro jakoukoliv invenci. Nejvíce urážející je neustálé porušování pravidla „show, don't tell“. Postavy vypráví děj divákovi, pěkně ho vedou za ručičku jako blbečka, namísto aby ho nechali přemýšlet. Tak chytrý zase film není, aby si divák neudělal svoji představu. Hodně mi vadily použité filtry, které měly sloužit k vyobrazení postapokalyptického světa. Jedinou světlou stránkou byla nádherná Rebecca Ferguson, zatímco můj oblíbený Hugh do své role bohužel vůbec nezapadl. Hodněkrát jsem v souvislosti s tímto filmem narazil na srovnání s Transcendence – ve špatném slova smyslu – ale tam, kde jsem si Transcendence opravdu užíval, tady jsem si mohl nudou nehty ukousat. Reminiscence to po právu schytal v kinech, když si vydělal mizerných pár milionů za úvodní víkend.

Ne, Erin opravdu nemůže být tak stupidní. Není to vůbec vtipné. Nemluvě o té obrovské díře ve scénáři jménem „chybějící Andy“. Tři měsíce bez šéfa, už vidím tu firmu, která by to vydržela.

Co se informací týče, pro mě nic nového. Pokud ale budu dokument hodnotit z hlediska informačního, rozhodně se v něm někdo, kdo se dosud touto tématikou nezabýval, dozví spoustu užitečných věcí. A konec konců, každý by si měl hledat informace na vlastní pěst, nespoléhat se pouze na pár článků nebo dokumentů. Jestliže někdo opravdu chce změnit svůj život, učiní tak bez výmluv. A pokud někdo hledá výmluvy, najde je na každém kroku. Úsměvné je číst místní komentáře od lidí, kteří zcela jistě nikdy ve svém životě nezkusili žít ani jeden týden bez masa, cukru či fast foodu.

Další z environmentálních dokumentů, který se zaměřuje na to, co máme přímo před očima, a přitom si toho nejsme vědomi. Krásná ukázka toho, jak se dají velmi jednoduše ovlivnit masy. Neustále jim omílejte konkrétní fakta a nikdo nebude pátrat do hloubky. A jde to vidět všude kolem nás. Každý mluví o oxidu uhličitém jako největším strašákovi. Sázejte stromy, jezděte na kole nebo hromadnou dopravou, abyste snížili emise. Ale už nikdo nemluví o tom, že bychom měli jíst méně masa, respektive že by měly vlády pomalu začít redukovat chov hospodářských zvířat v průmyslovém měřítku, protože jejich produkce je největším přispěvatelem zkázy naší planety. Lidé se naučili žít v pohodě, mít všechno na dosah ruky a mít všeho dostatek. A jen velmi těžko se budeme své zvyky odnaučovat. Stačí se podívat ve svém okolí. Kolik lidí by bylo ochotno vzdát se na zkoušku masa na jeden týden? Mě nenapadá nikdo. Nejvíc se bojím toho, že se ještě dožiju doby, kdy si vlastním přičiněním zničíme planetu. A co mě vytáčí nejvíc je fakt, že tohle všechno je jen a pouze o penězích. Proč velké organizace nemluví o dopadech chovu dobytka na planetu? Protože by ztratili přispěvatele. Všichni se tváří, že dělají maximum pro snížení emisí, ale nezaměřují se na to hlavní. K čemu to tedy všechno je?

Další depresivní dokument o zkázonosné povaze lidské rasy, tentokrát o negativních dopadech rybolovu. Při sledování všech těch čísel jsem se nestačil divit, jak to, že lidstvo stále existuje (300 000 delfínů a velryb se každoročně lapí do sítí a je zabito bez dalšího využití). Při takovém tempu se uloví a zabije neskutečné množství ryb. Vůbec nejhorší na tom je, že tato situace se nejspíš nikdy nezmění, protože v rybářském průmyslu se točí neskutečné prachy a nakonec je to všechno jen o penězích (konec konců, vlády průmysl dotují, takže lidé platí za ryby i v případě, že je nebudou kupovat). Kdyby nikdo nekupoval žraločí ploutve, nikdo by je nelovil za tímto účelem. Podobné je to s rybami.... na pultech je jich dneska neskutečné množství a supermarkety jich musí mít plné chlaďáky, aby to vypadalo, že je jich dost. A když je nikdo nekoupí, jednoduše se vyhodí do kontejneru a nakoupí se další. A svět se točí dál. P.S. Nejlepší byl chlápek z organizace, která vydává jakousi nálepku, že je zakoupená konzerva s rybou „doplhin-safe“, tedy že při výlovu této ryby nebyl zabit žádný delfín. A když se he dokumentarista zeptá, jestli je to pravda, odpoví mu, že se to nedá uhlídat a přitom na otázku „Co byste doporučil lidem, aby kupovali, když nechtějí ubližovat delfínům“ odpoví, aby kupovali právě výrobky s touhle nálepkou. Takže je to zase všechno jen o penězích. Organizace prodá nálepku, za kterou jim zaplatí kapitán lodi, který jim dá své slovo, že při výlovu nezabil žádného delfína. A nikdo to nekontroluje. Like WTF? Stejně WTF jsou také organizace na ochranu podmořského života, které vlastně platí společnosti prodávající ryby nebo ony nálepky. Dokument je v konečném důsledku o jedné jediné věci – hamižnosti lidí a jejich neskutečně negativním dopadu na planetu. Protože za 30 let bych se mohl dožít postapokalyptického světa jako vystřiženého ze Šíleného Maxe.