HellFire

Vata, vata, vata. Nechutně natahované, až sem musel některé pasáže přeskakovat.

V tomto díle zjistíme, že jeden z hráčů (doktor) odebírá mrtvým hráčům orgány a má z toho výhodu v podobě znalosti her (ačkoliv mi nedává smysl, jak si jeho nepřítomnosti nemůžou všimnout jiní stráže nebo hráči... to není v seriálu nijak vysvětleno ani ukázáno – ještě štěstí, že kamery jde vynulovat dvojitým stisknutím tlačítka). Vypukne velká bitka (ze které jako divák nemám zhola nic, protože probíhá ve tmě nebo za blikání světel) a spousta hráčů zemře. Třetí hra, přetahovaná, byla konečně zajímavá. Přesto se však nedostavilo žádné napětí, protože je jasné, že hlavní hrdinové neumřou ve 4. epizodě (tipuji, že většina z nich přežije do konce sezóny).

Hráči se vrací do hry, začínají se formovat týmy a přibude dokonce jeden policista, kterému se podaří dostat do obleku. Napětí stoupá a já se začínám bavit. Bylo na čase. Jediné co mi pořád vadí je, kolik postav neustále chrlí své repliky formou velmi výrazného vokálního projevu. Jo a taky nejsou moc záživné samotné hry. Krom toho jsou poněkud nelogické některé situace jako holky, které chtějí na malou a přitom na záchodě stráví deset minut (ano, každý ví, že holkám trvá vykonání potřeby dlouho, protože u toho musí probrat spoustu zbytečností, ale co je moc, to je moc) a stráž to prakticky neřeší nebo že při hře postavy používají zapalovač a zrovna je nesledují stráže, které od ostatních hráčů neodtrhnou pohled.

Hráči zjistili, že ačkoliv hrají o tučnou sumu, je vyplacena téměř jistou smrtí. Tak hlasují, jestli ve hře pokračovat. Většina se shodne, že ne, proto hra končí (zdánlivě). Přitom nás čeká dalších sedm dílů, takže je jasné, že hra bude nějak pokračovat. Alespoň toho tvůrci využili, aby některým postavám dali další důvody pro hraní (při tomhle tempu je mi hned jasné, že se na konci série nic nevyřeší). Co mi vadilo, tak bylo vodění diváka za ručičku opakováním záběrů. Opravdu si tvůrci myslí, že si nepamatuji, co se stalo před 5 minutami, že mu musí napovídat?

Úvodní epizoda mě k dalšímu sledování nijak zvlášť nenalákala. Hlavní hrdina má jednu polohu rozzlobeného muže, který každou druhou větu řve z plných plic (ačkoliv stejně se chovají i ostatní). A ono „překvapení“ co se týče her snad muselo být každému jasné už dávno předem. Vyřazení neznamená, že hráč odejde, ale že bude zabit.

Aneb jak se tvoří dezinformace, v tomto případě o UFO.

Jsem uchvácen. Do světa Arcane bych se rozhodně chtěl vydat každý den. Mimochodem, když se každý rozplýval nad úžasnou animací u Spiderman: Into the Spider-verse, tak sem si klepal na čelo, protože jsem nic výjimečného neviděl. Zato propracovanost Arcane je dechberoucí. Každý druhý záběr by se dal okamžitě zarámovat a pověsit nad postel. Teď to úmorné čekání na druhou sérii!

Hollywood se neustále neúspěšně snaží převést videohry na stříbrné plátno a Arcane mu mezitím nenápadně vypálil rybník. A nejlepší na tom je, že vůbec nemusíte znát herní předlohu League of Legends, abyste si sledování užili. Byl jsem vtažen do děje hned od začátku a hrozně sem se těšil na to, co tvůrci provedou s jednotlivými postavami, které znám ze hry. Po velmi dlouhé době je skvělé sledovat seriál, který dává hlavu a patu, kde se postavy chovají logicky a děj není jen nastavovaná kaše. Není divu, že tvorba první série trvala šest let a jde to poznat. Animace jsou úžasné, svět naprosto dokonale propracovaný a příběh je jasný a snadno se sleduje. Postavy si navíc ihned zamilujete (což platí zejména pro znalce LoL) – moje nejoblíbenější je Viktor a Jinx, která je prostě naprosto úžasně praštěná, kam se na ni hrabe Harley Quinn. Riot si dává záležet jak na hrách, tak v tomto případě také na seriálu. Kam až se mohl dostat Blizzard, kdyby neprahnul jen po penězích... P.S. Arcane je bezesporu jeden z top seriálů všech dob, což vysvětluje, proč se k němu musím neustále vracet. Ať už poslechem soundtracku nebo sledováním různých scén!

Cokoliv bez Venoma je čistě průměrné až podprůměrné (což mě hodně zarazilo vzhledem k tomu, že režii měl na starost Andy Serkis). Dvojka Venoma se brzy stane oním filmem, který vás bude nejvíc bavit při sjíždění scének na YouTube. I když přeji hodně štestí, abyste vůbec poznali, co se na obrazovce děje. Všude samá chapadla a zběsilý střih, ala moderní Hollywood. Nejúsměvnější je, že když Carnage strčí kamkoliv prsty, všechno jako zázrakem funguje. Strčí prst do zapalování – voila, auto nastartuje. Strčí prsty do notebooku – voila, vyhledá co potřebuje na zabezpečené síti :D. Nenávidím tyhle scénáristické berličky. Na druhou stranu nelze zrovna od tohoto spotřebního produktu očekávat něco víc. Nejubožejší byla potitulková scéna, která je úplně vycucaná z prstu, aby se mohl Venom utkat se Spider-Manem. Ačkoliv při pohledu na bitky, které svádí se svými nepřáteli nevím, jak by mohl Petera Parkera nezabít na první dotek.

Edgar Wright natočil... docela obyčejný film. A to mě mrzí nejvíc. Kdybych nevěděl, že je Last Night in Soho právě jeho dílko, řekl bych, že na režijní židličce seděl nějaký rutinér. Částečnou vinu na tom má také zasazení do 60. let minulého století, což není zdaleka mé oblíbené časové období. A jako horor to úplně selhává. Nevím proč, ale vůbec mi tentokrát nesedla Anya Taylor-Joy a vůbec nejlepší byla namyšlená spolubydlící, která zahrála svou roli dokonale. Nesnášel jsem ji :).