Sarkastic

To mám zas jednou radost z dodatečného objevení malého, ale o to působivějšího filmu. Mandarinky jsou dokonalým příkladem jednoduchého, komorního dílka odehrávajícího se na 1 místě s pár postavami, a přitom si s tím snímek bohatě vystačí. Hlavní hrdina může být pro někoho blázen, naiva či idealista…ale Ivo je především normální chlap, který se chová jako člověk. A přesně takový je i celý tento antiválečný film, tedy lidský. Už úvodní a posléze se opakující hudební motiv jako by mi naznačil, že Mandarinky budou pro mě. A byly. Moc mě bavilo sledovat tohle občas trochu napjaté (všechno to nepřátelské provokování a postupně se měnící nevraživost), ale jinak vlastně „pohodové“ posezení u čaje. Chvíle v domku plynou, jenže mírová úmluva, která v něm vládne, už nesahá za jeho zdi, kde stále zuří válka…Nevyhnutelnost člověk podprahově cítí, přesto bych s těmito 4 kumpány rád poseděl i dál. Kazeta tak byla jedinou vyloženě naivní věcí ve filmu, a přesto v něm i ona měla své symbolické místo. Dávám slabší plný počet.

„Zajímá mě, jak lidé vnímají moje úspěchy.“ - „Víte, my se nezaměřujeme na konkrétní politické kroky…hlavně proto, že to lidi nezajímá.“ Ministryně zahraničí, budoucí kandidátka na prezidentku musí dávat na názory amerického lidu, a to i ohledně svého potencionálního partnera, který je jistě na hony vzdálený nezaměstnanému, „vymóděnému“, obtloustlému, brýlatému, vousatému a židovskému novináři se špatným mířením…Srážka je fajn. Jde o sice naivní, ale jinak moc příjemnou a úsměvnou oddechovku (ne, o modernější Notting Hill se opravdu nejedná). Romantika místy překvapivě dost funguje (nejvíc v momentech, při kterých hrají Roxette), snad jen toho humoru by mohlo být více (ve stylu „vyprazdňování kapes“) a úměrně s tím i méně scén, ve kterých žvaní nevtipný Lance (v o rok starší Dokonalé loupeži mi O’Shea Jackson sednul lépe). Překvapila mě karikatura amerického prezidenta, s koncem to ovšem bylo přesně naopak (osobně bych to střihnul už při scéně před Fredovým bytem). Celkově to vidím na slušné 4*.

„A hlavní věc, blázni se nesměj dráždit! Jenom né dráždit!“ Úvod byl vyloženě slabý, vítání 20. století nudilo. Ani po objevení „zloděje“ (aneb jak získat nevěstu snadno a rychle) se moc zábavy nekonalo. Ale čím bláznivější postupně film byl, tím se přidávalo i na humoru. A nakonec se z toho vyklubala docela zábavná crazy komedie. Haas vydávající svou manželku za dceru, převlékající se do ženských šatů a vymáhající si „satisfacky“ baví asi nejvíc, ale za zmínku stojí i nebohý „otec“ Plachta slaňující do ehm, bezedné propasti, rozdávačný „praděda“ Pištěk („Ale to nepadá na váhu teď!“) či asi ze všech nejpotrhlejší postava, Tréglův Bartoloměj Pecka (balancující na hranici vtipu a trapnosti). Když pominu hluchá místa (vede půlnoc zalitá měs…denním světlem), na ty slabší 4* to ještě bude. „Slavně tady přísaháme, že v mládenectví setrváme. Kdo však přísahu tu zruší, tomu uřežeme uši. Ostříháme fousy, vlasy, chodit bude bez příkrasy. Přísaháme tady krátce, kdo se ožení je zrádce. Nad tím zlomili jsme hůl, kdo se ožení, je…zrádce, jak jsem řek.“

„Když kulku vyndám, na 90 % z něj bude ležák. Když ji nevyndám, na 90 % náhle zemře.“ - „Lepší je žít s rizikem náhlé smrti než přežívat jako ležák, kterému smrt nehrozí.“ - „To už je filozofie, ne medicína…nemá tu někdo minci?“ Ona to v podstatě ani nebyla komedie v pravém slova smyslu. Přitom je to zábavná podívaná, ale ani ne tak hláškami a situační komikou, jako příjemnou atmosférou, vtipnými postavami (u téhle rodiny bych i o „adopci“ stál) a především nápady. V Galiamatyáši se totiž hýří fantazií a originalitou na všechny strany. Je tam spousta drobných a důvtipných detailů (trik se schránkou, kufry, vynálezy, čistá práce na letišti, nápaditá pomsta atd.), které film nesmírně oživují. Takže i navzdory tomu, že to hodnocení příliš nenaznačovalo, svéráz Jeunet mě po Amélii, Příliš dlouhých zásnubách a Delikatesách znovu nezklamal a já ho odměním solidními 4* a těším se na naše další filmové setkání. „Jak vypadají důkazy k vydírání?“ - „Může to být video, kazeta, obálka nebo fotky...vlastně cokoli a kdekoli.“ - „Díky za upřesnění.“

„Nejdeme tam jako za starých časů. Chci si jen promluvit.“ - „S tebou není nic jen o mluvení, Johne.“ Naštěstí, protože poslouchat Reevese s vážným obličejem mluvit rusky…Třetí díl měl potenciál. Všichni proti jednomu, hledajícímu pomoc…jenže je až úsměvné, že Johnovi někdo pomůže, když dobře ví, jak skončí, asi ta čest či co. Těch nezáměrně vtipných věcí tu ostatně bylo víc. Ale spíš mě překvapilo, že vedlejší postavy byly zajímavější než Wick (Keanu v obleku sice pořád vypadá „cool“, ale jako by ztratil osobnost a nadhled). Fishburne, Berry, Huston, McShane…všichni výraznější. A to i dvojka Rahman-Ruhian, kteří si ovšem své top souboje odkroutili už v Zátazích (ty navíc strčí všechny 3 Wicky do kapsy). Ale abych jen nehaněl, akce, bitky a jejich choreografie pořád nabízí vysoký standard. A třeba při scénách s koníky a psy se museli kaskadéři pořádně zapotit. Závěrečné „hopsnutí“ bylo sice debilní, ale půda pro odplatu je připravená. Jen nevím, jestli budu u toho, protože se s hodnocením vracím k průměru z jedničky.

„Muži jsou prasata.“ - Jsme romantici.“ - „Tomuhle říkáš romantika?“ - „Ano. Hledáme lásku úplně všude, nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný.“ - „Takže v nás 2 věříš nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný?“ - „Kdybys jen věděla, jak moc v nás 2 věřím.“ Ale myslí to vážně? Není vše, co řekne, pouhá lež? A co dívka, neskrývá něco? Během společně strávené noci a rána se ti 2 o sobě mohou hodně dozvědět, nebo třeba také skoro nic…Pravda, zpočátku mi mladík, který sršel až nezdravou sebejistotou, příliš sympatický nebyl, ale postupně se to změnilo. Bavilo mě totiž jejich povídání. V jednoduchých dialozích může být síla, pokud mají šťávu a funguje chemie mezi postavami…a to je případ i tohoto filmu. Zároveň se mi líbilo, jak jsem si nemohl být zcela jistý, kam se příběh vyvine. Tím spíš, že ráno „po“ není z „nejromantičtějších“. A pak přijde závěr…po něm vám sice film v hlavě dlouho zůstane, ale o dívce toho víte příliš málo na to, abyste pochopili, proč přesně to udělala. Kvůli tomu „jen“ silné 4*, jinak velká spokojenost.

„Pamatujte si, že lesní pych je zločin jako každý jiný!“ - „Svatá pravda. Ta flinta mě mrzí…“ - „Noo, vidíte.“ - „…takovou už neseženu.“ Zdařilá satira, ale snad ještě lepší komedie. Ryje do politiky, avšak i obecně smutných faktů („Dyť študie dnes nic nenesou. Dnes je to jedno, 2 měšťanky nebo fakulta. Hlavní je mít velkou hubu, široký lokte a umět se vohánět.“), a to dost trefně. Přitom má místo i pro klasické (a vtipné) dialogy, zábavné výstupy a prostor dostává celá řada výborně napsaných postav. Werich polykající jen švýcarské stroje vládne, ale dobří jsou i Tréglův holič čekající na pohřeb, vdavek chtivá Baldová, Plachtův labužnický pytlák, Peškův přecitlivělý doktor, či třeba Neumann toužící po své cele. Škoda hluchých míst (a nudných průvodů), celkově dávám solidní 4*. „No tak neplačte a nevěšte se kvůli Blažence, a kvůli nikomu se nemusíte věšet…ale když se chcete pověsit, tak se nevěšte na dveřích, člověče, tak du do přírody, slunce, voda, vzduch! Tam se voběsím na stromě, je tam vzduch a prostor. Více vkusu, kamaráde!“

„Udělal jsi, co jsi musel, Miruši. Jsi statečný chlapec. Je toho dost co nechápeš, jsi mladý. Ale jednoho dne pochopíš.“ Ale chlapec to pochopil až moc dobře už teď…Divoký Miruš tráví čas vyhráváním peněz v basketu a sněním o nepoznaném otci. To však přeruší tragédie, po které se rozhodne naplnit bratrův plán a místo něj odjet do ciziny. Houževnatost mu sice nechybí, ale nezradí ho jeho temperament a ten, o kom chová iluze? Přechodu z Kosova se mi moc věřit nechtělo, stejně tak jsem moc nechápal zatajení identity, ale Miruš byl prostě svůj. Jeho snaze jsem ovšem fandil, a bylo docela jedno, jestli zrovna vytíral podlahu či obehrával výrostky o peníze. Jenže idyla dle očekávání dlouho nevydržela. A nad Mirušovým rozhodnutím můžete klidně kroutit hlavou, ale při jeho charakteru se není zas tak moc čemu divit (předchozí morální selhání totiž nesl těžce). Film výborně vypráví o komplikovaném vztahu otce a syna stejně jako o zkoušce přátelství a cti. O silné scény není nouze a konec byl svým způsobem nevyhnutelný. Za mě slušné 4*.

„Abych jí nekřivdila, není to zlá nevlastní matka. Jen je prostě píča.“ Co čekat od seriálu, kde hlavní hrdinku, která masturbuje u projevu Baracka Obamy, načapá zrovna probudivší se partner? Nekorektnost, vulgarity (které neruší, mnohdy sednou jako prdel na hrnec), časté řešení sexuálního života „Potvory“ („Nejsem sexem posedlá, jen na něj nemůžu přestat myslet.“), absurdní, tragikomické, ale mnohdy velmi vtipné scény, střelenou (nejen) ústřední postavu a až neobvykle četné obracení se k publiku (ani Underwoodoovi těch promluv a pohledů neměli tolik…pomáhá to ovšem k navázání osobnějšího vztahu s divákem). Dojde i na zvážnění, které však nepřekáží, spíš dodá postavám na životnosti. Obě série (kvalitou srovnatelné) utekly pekelně rychle a konec se mně líbil (i když mi bude Potvora chybět). Za mě slabších, neobjektivních 5*. „Mám takovej hroznej pocit, že jsem lakomá, zvrácená, sobecká, bezcitná, cynická, zkažená, morálně zkrachovalá ženská, která si ani nemůže říkat feministka.“ - „No, to...to máš všechno po svý mámě.“

„Nechajme to celé tak. Ľudo, to sú nebezpeční ľudia...“ - „A behajú len tak po vonku!“ Jenže někdo si prostě nemůže pomoct a neumí přestat…Nečekaná ztráta a nesnesitelná prázdnota. Při čekání na spravedlnost ovšem přichází na řadu byrokratická mašinérie, která naději na odsouzení viníků zašlape do země. Ne však otcovu touhu po spravedlnosti, která se začne stávat destrukční pro něj i jeho rodinu. Ostrým nožom je dost depresivní film. Obsahuje tolik zmaru, arogance a hlouposti, které se postaví do cesty hlavnímu hrdinovi a jeho rodině, že se mu nedá nefandit, tím spíš, že se zoufalá snaha změnit stav věcí obrací proti němu. Zhruba hodinu jsem s výjimkou až zaslepeného chování zničeného otce a drhnoucí Krobotovy slovenštiny (postavě samotné to naštěstí tolik neublížilo) byl velmi spokojený, a to i s atmosférou filmu (Kirschner a její hudební příspěvek se sem také moc hodil). Jenže pak ta uvěřitelnost pozvolna vadla a soud ji už málem pohřbil, což je škoda. Kladný dojem však převládá, takže Kuhnův celovečerní debut odměním slušnými 4*.