BDMarty007

Tento film jsem poprvé viděl v roce 1988 a znovu až teď (2009). Film mě tehdy hodně zasáhl a některé klíčové scény, hudbu a atmosféru jsem si pamatoval, což jistě svědčí o mimořádně silném zážitku. Vychází, stejně jako NAROZEN 4. ČERVENCE z životních osudů Rona Kovice, ale tento film je více příběhem ženy, jejíž muž odešel válčit do Vietnamu a ona se mezitím setká ve vojenské nemocnici s Ronem Kovicem, upoutaným nadosmrti na invalidní vozík. Sledujeme přerod důstojnické paničky ve velmi samostatnou a emancipovanou ženu, která nakonec stojí před velmi těžkou životní volbou. Skvělý film, který masíruje emoce, ale i nutí k přemýšlení. Vynikající je zejména herecký výkon Jona Voighta a podle mě i Bruce Derna. Z mého pohledu trochu slabší je Jane Fondová, která prostě občas nepůsobí věrohodně. V době natáčení jí bylo již 40 let a jako naivka (což byla situace na počátku příběhu) opravdu nepůsobí. Oskara si ale zaslouží za zásluhy o vznik filmu. Úžasnou stránkou filmu je i hudba Rolling Stones, Beatles, Jefferson Airplane, Janis Joplin, Boba Dylana, Steppenwolf... prostě to nejlepší z 60/70. let. Zejména pak "Time Has Come Today" od The Chambers Brothers vystihuje dokonale emoci filmu. Někdy ale byl sound mix trochu necitlivý - například, když bratr Vi hraje na kytaru a v podkresu stále dosti silně hraje jiná hudba. Celkově vynikající film, který by ale možná mohl být ještě i malinko delší a jít trochu více do psychologie postav. Třeba postava Rona Kovice je tady hodně letem světem, najednou se rázem, bez katarze a příčiny mění ze "vzteklého krypla úplně na dně" v psychicky silného muže a uvědomělého protiválečného aktivistu. Co je myslím naopak zachyceno úplně skvěle a jedinečně je atmosféra té doby a některé reálie.

Skvělé, ale přesto mám z filmu jako celku trochu smíšené pocity. Místy velmi expresivní a emocionálně silné; samotný příběh poroty a souzeného je jenom jakousi platformou, na níž většina z porotců vypráví své životní příběhy, mnohdy velmi silné. To je asi nejsilnější část filmu - některé příběhy posloucháte se zatajeným dechem. Zase jsem se hodně dozvěděl o Rusku, ruské společnosti a duši. Dále je to pak platforma na rozehrání skupinové dynamiky, kdy jednotlivci postupně mění názor skupiny a skupina mění názor jednotlivců. Na druhou stranu mi trochu haproval scénář ve vztahu k samotnému případu. Jednotliví porotci najednou překvapivě ukazují hlubokou znalost případu, nebo alespoň nějakého jeho aspektu. Vesměs jsou to ale fakta, která museli znát předem a museli tedy vědět, jak to asi celé je a není tedy moc logické, že by až pod vlivem skupiny měnili názor. Dále nedávají příliš smysl některá vystoupení porotce - taxikáře, neboť podobný manipulativní postup (výstup s filmovým producentem) by potřeboval velmi zkušeného psychologa. Zcela jsem nepochopil ani kým skutečně byl porotce, kterého hrál sám Michalkov. Nicméně všechny tyto záležitosti mi nezkazily celkově mimořádně silný dojem. Rozhodně stojí za zmínku i dokonalý dabing v hvězdném obsazení (Preiss, Donutil, Vlach ....).

Hodně zajímavý film o vietnamské válce, ukazující hlavně mentální přerod zarytého stoupence amerického konservativismu vycházejícího z velmi bigotních poměrů (zde reprezentováno zejména matkou) po kritika války. Velmi zajímavé je, že deziluze nenastává ve Vietnamu, jako ve většině filmů zabývajících se touto tematikou. Ještě po návratu se válečný invalida Ron Kovic vášnivě staví na stranu obhájců. Teprve postupná konfrontace s důsledky vlastního zranění, s postojem veřejnosti k válce a s domácí politikou ... formuje jeho proti-válečný postoj. Je to vlastně hodně silné drama o osudu jednoho člověka, o složitém vyrovnávání se s invaliditou a deziluzi o politických vůdcích. Tentokrát vynikající Tom Cruise a za zmínku určitě stojí i Willem Dafoe, tentokrát dokonalé ztělesnění zkrachovalé existence válečného invalidy.

Začíná to pomalu a pomalu to i pokračuje, přesto a nebo právě proto je to ohromující. Pomalu plynoucí děj, kdy hlavní hrdina je na své cestě postupně konfrontován s různými peripetiemi vietnamské války, které se jeví někdy až téměř úsměvné, pokud by ale zárověň nešlo o životy mnoha lidí. A postupem času nabírají na bizarnosti a hrůznosti. Ukazují naprostou nezodpovědnost, otupělost a tupost na úrovni téměř všech jedinců, které jsou ale asi jen obrazem přístupu hlavních hybatelů a šílenství války jako takové. A tak se postupem času krvavá krutovláda zešíleného ex-generála začíná jevit jako téměř logické řešení a po třech hodinách filmu už nepřekvapí skoro nic. Vše je samozřejmě účelově hodně přehnané; například, když posádka lodě jede hluboko nepřátelským územím a pouští si na palubě hlasitě hudbu, tančí, hází růžové dýmovnice a vůbec nekontroluje okolí .... A to mi nakonec na filmu také trochu vadí. Nikdo se v něm nechová normálně, zodpovědně, správně, skoro nikdo nebojuje s vírou a vizí. Skoro jako v komedii typu "Jak jsem vyhrál válku". Jenže u komedie to je něco jiného. Přesně chápu, proč to Coppola dělá, mělo to ukázat absolutní zvrácenost války a pomatení smyslů…ale myslím, že například Četa dosahuje ještě silnějšího výsledku, aniž by tvůrci opouštěli realitu. Jakkoliv pocitově to bylo velmi silné, racionální část mého mozku šlapala na brzdu oslabovala výsledný efekt. Celkově ale určitě film, který musí každý filmový fanda vidět a který i přes mé malicherné výtky patří ke špičce.

Jak mě Taxi, Taxi nadchlo tak tohle už je trochu hodně nastavovaná kaše místy balancující na hranici blbosti. Škoda.

Jedničce jsem dal 3 hvězdičky, ale tady musím dát 4; byť vím, že je to nepřiměřené. Ale první 4 minuty tohoto filmu je jeden z nejlepších joků, co jsem kdy viděl. "Pravá čtyři, sto metrů horizont, levá tři ....sakra, kdo se to na nás tlačí, proč bliká, není to Vatanen?" "Ne, je to taxík!" http://www.youtube.com/watch?v=Rqhjyws5QpI

Příjemná komedie s rychlými vozy. Tyhle komedie francouzi prostě umí, myslím, že kdyby to samé natočili v hollywoodu, bylo by to trapné. Vždyť už jen volba Peugeotu 406 jako superauta je legrace. Pár výborných vtípků a skvělý back-flip na skůtru na rozvor pizzy!

Velmi originální a přesto velmi prostý film. Chce se mi použít slovo "milý film" ale ono to není tak jednoduché, protože on jde pěkně do hloubky a většinu času je pěkně hořký. Ale párkrát se i zasmějete. Nejvíce jsem se asi bavil při návštěvě kontinuální domácnosti! Dvojice "divňáků" vyráží hledat nový životní prostor, putuje po příbuzných a známých a postupně zjišťuje, že ti jsou ještě divnější, často bez lásky či nešťastní. Burt v podání Johna Krasinskiho je opravdu výborně napsaný i zahraný. Šílený a nepraktický mimoň, přerostlé dítě, ale zároveň velmi pevný ve svých životních hodnotách a postojích, upřímně milující, člověk s perličkou na dně. Ve svém celku je film oslavou opravdové, prosté a upřímné lásky dvou lidí, která je nakonec jediným pevným bodem v životě. Samu Mendezovi patří hold za opět velmi jiný a přitom opět vynikající film, s obrovským citem režírovaný. Citlivě zvolená stopáž 98 minut je úplně přesně akorát, deset minut více a už by možná začal nudit.

Celkem pěkné drama, dobře natočené, velký důraz na pečlivost v každém detailu. Ač bylo zřejmé, jak to rámcově dopadne, film nepostrádá napětí. Z hlediska příběhu samotného - opět zajímavé, jak série blbých náhod dokáže ovlivnit tok dějin. Svým vyzněním více evropský než americký film. Pro mě ale má film jednu slabinu a to je Tom Cruise. Bohužel jsem mu jeho roli vůbec nevěřil a až do konce filmu jsem se od toho nedokázal oprostit. Uprostřed méně známých tváří, herců kteří vypadají vesměs velmi autenticky pořád působí jako Američan a i jeho interpretace role v některých klíčových momentech prostě nebyla dobrá. Chápu, že potřebovali jméno, které přitáhne diváky, ale tohle myslím nebyla šťastná volba. I tak ale film, který stojí za vidění, za mě 3,5-4,0.

Hodně zajímavý kousek i pro toho komu hip-hop subkultura moc neříká. Tohle je jedna z možností, jak se o ní něco dozvědět. Ne o jejích povrchních projevech, jako jsou hadry a podobné, ale o skutečné podstatě. Jelikož jsem v téhle subkultuře taky pár let trochu jel a dodneška scénu sleduji, téma je mi rozhodně blízké a rád jsem viděl známé tváře. Ale tenhle film není rozhodně obyčejným dokumentem. Zaprvé je velmi zajímavý svojí formou, strukturou a výtvarným řešením. V tomto smyslu, je to skutečně v českém prostředí ojedinělý počin, reflektující fakt, že jsme již v 21. století. Velmi zajímavá a relevantní práce se slovem nejen mluveným ale i psaným. Texty a klíčová slova objevující se v prolínačkách a na pozadí akcentují klíčové myšlenky a slova. Pak jde o to, že on to vlastně klasický dokument ani moc není. Je to takové vyprávění o hip-hopu a některých ústředních postavách formou přímé ale konstruktivní konfrontace například s lingvisty, češtináři, filharmoniky, úředníky.... Scéna, kdy jsou DJové Traffic, Fire a Arsen konfrontování s klasickým komorním triem patří k nejsilnějším momentům a společná jam session ukončující jejich disputaci je hodně zajímavá a myslím, že musela být obohacující i pro všechny zúčastněné. Ve filmu se vůbec nevyskytují žádné roštěnky; což je přesně jedno z těch pozlátek téhle kultury, bylo by bývalo hodně snadné vzít pár sexy kočiček a udělat film atraktivnější pro širší veřejnost. A myslím, že vůbec není náhoda, že se tomu kluci úplně vyhnuli. Jak ve filmu praví nějaký starší profesor literatury po prostudování textů - to co kluci říkají, vyjadřují a dělají navazuje na řadu generací rebelujících básníků a umělců. Akorát forma je zase jiná. Tak jako je jiná i doba. Pokud jde o postavy i tady dokument nepřímo ukazuje různé a charaktery a role aktérů. Orion aka Vorel, veterán, někdy s až trochu lopaťáckou polohou, ale mající v sobě velkou moudrost posbíranou vlastní životní zkušeností, naprosto jasné a neochvějné principy a zároveň velkou schopnost komunikovat s obyčejnými lidmi i lidmi z ghett. Jeho rozhovor s nějakým otcem volajícím do rádia je fakt škola. Hugo Toxxx - arogantní floutek, ale s velkými znalostmi a přehledem. Drzý, nekompromisní, provokující, ideolog druhé generace českého hip hopu. Ale jeho komunikace s Hanou Hegerovou ukazuje, že když vystoupí ze své role, a chce, dokáže úžasně komunikovat s lidmi. A závěrem bych vzdal hold Jamesu Colovi, který byl ve všech freestylech a rychle sepsaných textech jednoznačně nejlepší. Navíc jak prokazuje vložený záznam, při živé produkci jeho projev (i díky tělesné hmotnosti) hodně připomíná chlapce ze Cypress Hill a taky vyzařuje podobné charisma. Je vidět obrovský talent, ale i nadhled. Spolu s Vladimírem 518 asi největší intelektuál ( v tom nejlepším slova smylu) v českém hip-hopu.