gjjm

Jaký je rozdíl mezi básníkem a mágem, mezi magií a poesií? Vláčil v názvu využil chytrou pravopisnou hříčkou a rozvinul ji v celý film. Na kontrastu mezi viděním Máchovým a viděním jeho okolí (Tyla, Kašky a dalších obrozenských divadelníků, a konečně i Lori) a poznání, že přízemnost se skrze poesii může stát magickou, je celý film postaven víc než na Máchově životě. Herecky dominují emotivní, provokatérský a vlastně i trochu přízemní Jiří Schwarz jako Máchovo tělo versus vznešený Rudolf Hrušínský, jehož dokonalá recitace (byť vznikla k jinému účelu a jiné příležitosti) zde symbolisuje Máchovu duši, vtělenou v Máj (nebo snad Mág?), ovšem i ostatní role (hlavně divadelnická společnost; naopak vysloveně mne zklamala Žilková v roli Lori) jsou zajímavé a pozoruhodně podané. Vláčilova imaginace je překvapivě konvenční, kamera a vlastně i hudba je silně neoriginální a připomíná spíše průměrný historický TV film než fascinující režijní empatii Markéty Lazarovy. Děj a dialogy jsou ale dost dobré, například scény, líčící inspiraci Máje a Poutě krkonošské jsou fascinující, ale jinak je to vážně spíš místy kýčovitý průměr, zvlášť ke konci.

Tři scifi filmy. První je spíše takový melancholický horror o tom, jak si operní pěvkyně vyvolává své vzpomínky a vyruší ji při tom skupinka kosmonautů (naprosto fascinující, technicky i obsahově, díval jsem se na to snad desetkrát - stojí za to vidět, už proto, že japonštinu s ruským přízvukem v podání pana Iwanowu jen tak neuslyšíte), druhý o tajném vládním experimentu a člověku, který smrdí tolik, že zabije celé široké okolí a třetí jako kratičká bezpříběhová vize dokonale militarisovaného státu (spíš než 1984 mi připomínalo Gilliamův Brazil, i stylem humoru). Magnetická růže je nezapomenutelná, patří k vůbec tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl... Ostatní jsou spíše ubohé, ale na Magnetickou růži asi nezapomenu hodně dlouho ... Rozhodně stojí za to vidět.

Skoro žádná kniha se nedá slušně zfilmovat, nicméně Finnegans Wake je (nejen) v tomto směru naprostý extrém. Přesto je tato americká verse kupodivu celkem nápaditá surrealistická filmová montáž, která, uvážíte-li, že Finnegans Wake se prostě zfilmovat nedá, poměrně slušně napodobuje jejich jedinečnou atmosféru (přestože ji trochu degraduje na samoúčelnou bizarnost formou kabaretního výstupu, odstraňujíc její potenciální filosofické interpretace). Strašně mi vadí přebytek salónních scén, je sice milé a výstižné se dívat na společnost nad rakví, jak blábolí naprosté nesmysly s takovými těmi společenskými úsměvy a pečlivě konversační intonací věty, ale přeci jen to docela nudí a v knize to zdaleka tak významnou roli nehraje. Z velké části kýč, hlavně k závěru, který se téměř přibližuje k normálnímu filmu. Máte-li rádi psychopatické obrazové reje, bude se vám to líbit, chcete-li se bezbolestně seznámit s Joycovou knihou, máte smůlu, tento film ji nenahradí.

Víceméně stupidní, zdlouhavá a klišoidní ekoagitka, inteligenčně zhruba na úrovni scientologického Bojiště země, snad podstatně líp natočená. Ne že bych měl něco proti environmentalismu, naopak, ale stupidní agitka prostě je stupidní agitkou, i když mluví pro dobrou věc. Postavy jsou blbé a špatně zahrané (s výjimkou Weaverové, Norm na mne působí trochu jako kdyby se měl Sheldon z TBBT zbavit směšnosti a použít v seriózním filmu, naprosto nelogicky jednající Sully je pak zcela nepopsatelný), obsah nevytrhne ani několik docela dobrých nápadů (scéna ubytovny avatarů). Chybí cokoliv, co, byť i jen vzdáleně, připomíná napětí, děj, psychologii postav nebo smysl pro humor, a propagandou myšlenku nenahradíš. Děj je (patrně zčásti vinou střihače) víceméně stupidní, plný chyb (proč Jakesully jednou mluví navijsky sám a podruhé, při podstatně důležitější příležitosti, si vyžádá tlumočníka? opravdu buldozery zastaví jenom to, že jim Jake rozbije kameru?) a spousta cliché (smrt většiny - všech - mrtvých se dá uhodnout na několik hodin dopředu). Americký životní styl je sice formálně vzato kritisován, ale na druhou stranu, americký mariňák je naprostý všeprobíjející superhrdina - to je ale prazvláštní náhoda, že? Bojové scény jsou sice objektivně vzato precizní, ale neskutečně nudné, bez jakýchkoliv emocí nebo napětí, nevtahují diváka (aspoň mne ne) do děje, užívají motivů, které byly cliché už v antických dobách a jsou plné dějových i posloupnostních chyb (proč si velitel nemusí exofiltr zapínat a Jake ano? jak může Navijka přežít, když se přes ni převalí největší zvíře planety? proč se v rukou Navijců najednou objeví samopaly? proč je veliteli nutné střílet do srdce třikrát, aby konečně zemřel? podle jakých zákonitostí se Navi rozhodují, jestli budou mluvit anglicky nebo svým vlastním jazykem?). Nicméně ani grafická stránka filmu není až tak skvělá (viděl jsem 3D i 2D versi). Ano, jistě, 3D je technologie budoucnosti, jednou budou všechny filmy takhle, je to stejný zlom, jako byl pro film příchod zvuku nebo barvy. Ale právě proto není možno říct, že film je sám o sobě dobrý jenom díky 3D. 2D verse je po stránce grafické naprosto průměrná (jo, animace je možná kvalitní a havajská krajina je nádherná, ale v tom prvním je Avatar již překonán jakýmkoliv videem z vysokorozpočtovější počítačové hry a druhé dokáže mnohem líp jakákoliv pohlednice), a 3D se od ní liší v podstatě jen tím, že téměř máte pocit, že vám semínka posvátného stromu padají rovnou do ksichtu. Sám fakt, že je film ve 3D, to nijak neposouvá dopředu ani dozadu a nedodává tomu prakticky žádnou přídavnou hodnotu (myslím po obsahové stránce). Byla by to průměrná ekoagitka - jenže film ani jako agitka moc nefunguje. Ano, ničíme si tenhle svět a všichni tu jednou zemřeme, vzdáme-li se duchovního spojení s přírodou, no fajn - a jaké řešení Avatar nabídne? Čekat, až nás spasí Eywa (=příroda na nás zaútočí a porazí všechny naše obranné snahy), uniknout do vesmíru na vzdálenou planetu a tam neudělat tutéž blbost, ale právě naopak, otevřít se jejich kultuře a nechat se od nich očistit. Vážně to je tak dobrá rada?

Prostě úžasné. Filmová pohlednice z Paříže v době fin de siecle, kdy byla Eiffelovka ještě žhavou novinkou, navíc v podání Georgese Meliese. Záběry jsou nápadité, inovativní, důmyslné, celek (se skvělou hudbou), přestože nemá obsah ani děj, zachycuje atmosféru dobové Paříže - co víc se vůbec od filmu dá vůbec chtít? http://www.youtube.com/watch?v=ZJ9M0kvsEQI

Filmová presentace souboru ďábelských tanečníků, k tomu docela jednoduché, ale působivé triky (trhání končetin :-)), trošku muzikálová a mimořádně bizarní atmosféra. Nápaditá meliesovka, sice v kontextu díla patří spíš k průměrných, ale mistrovy nápady se projevují i tady.

Jako vždy dokonalý Václav Voska v jedné ze svých stěžejních divadelních rolí vypráví o tom (hra je v podstatě soustředěná na jeho postavu, ostatní mu jenom nahrávají), jak našel životní systém, jak do všeho fušuje, jak se snaží dostat do vajíčka, do skořápky světa, za vodopád lží. Jak poprvé lhal, jak poprvé kradl (a v důsledku toho přišel o panictví a v důsledku toho zase o práci), medituje o nerozbitném vajíčku lidské civilisace, vypráví o tom, jak nemůže žít ani v systému ani mimo něj... A pak sledujete, co se z něho kvůli tomu stane a jak to přijímá... A je z toho geniální, vtipná i drsná divadelní hra s neobvyklou a o to zajímavější symbolikou (vajíčko, kapesník...), vypovídající o světě a lidech v něm to, co málokterá. A navíc, o co se snažili všichni ti nenápadní nechutní malí záporáčci a odporní udavači v celé historii herectví, to dokázal Václav Voska shrnout a překonat v pouhé intonaci šesti slov: "u jedné děvky v ulici Borejeaux." Tohle je po stránce zvukové, orthoepické a vůbec mluvené dokonalá čeština. Vinklář z pozdější inscenace mu nesahá ani po paty a dost se Vosku snaží napodobovat, přestože na to - ač jinak velmi dobrý herec - hlasově ani herecky nemá. P. S. Musím říct, že převod to TV podoby se silně nepovedl, nicméně původní hra a zejména Voskův výkon jsou tak úžasné, že nemůžu jít s hodnocením níž. P. P. S. Mezi Voskovými divadelními rolemi rozhodně nejlepší, z rolí čistě recitátorských pokládám Nový zákon z Violy za ještě mnohem, mnohem lepší. Copak opravdu existují ženy, co se ptají, kolik je hodin? P. S. Taky se ráno nebudím svěží a čilý.

Filmařsky nic moc a dochovalo se to jen v ne moc zdařilé a dost nepřehledné podobě, ale historicky je tahle groteska o oživlém egyptském kostrounovi patrně první undead film vůbec...

Kdo by neznal pohádku o Modrovousovi neboli o třinácté komnatě, o tom, že když vám někdo řekne, abyste někam nechodili, a vy tam půjdete, tak možná zjistíte něco, co nechcete zjistit (nechápu, proč podle toho pojmenovali zrovna tamten debilní televizní pořad)? Tento kousek ze sbírky bratří Grimmů pokládá Neil Gaiman zcela oprávněně za jednu z nejděsivějších pohádek (já mám radši tu o Pískařovi, ale Modrovous je taky dobrý). Tuto versi natočil zakladatel kinematografie Georges Melies, a Modrovousův, respektive Barbebleův zámek ukázal v takových těch bizarně přepychových kulisách, které dnes už v divadle neuvidíte, protože jsou pro dnešní divadla moc divadelní). Nezvyklá je relativní dějová bohatost a vícevrstevnatost filmu, Melies zde ukazuje spoustu detailů, které se k samotnému příběhu nevztahují = už tady se opájí bizarností scén (třeba ta v kuchyni), místo aby se omezil na strohou narativní linii (jako to udělal třeba v Cestě na měsíc). Zvláštní je i forma: krátkometrážní film je to jen stopáží, zato obsahem, stavbou a stylem je to v podstatě dlouhometrážní film na ploše deseti minut (obdobně Luigi Pirandello odmítal označovat své povídky ze sbírky Noc za povídky, ale za "třístránkové romány"). Navíc je to oproti jiným meliesovkám velmi dramatické, členěné, přesvědčivé. Není to jen film gest, za těmi gesty jsou i emoce... Překvapila mne také sice ne brutální, ale přesto dost emotivní scéna samotné třinácté komnaty. Scéna následujícího tance klíčů je pak zcela moderní, a ještě o sto let později by (pochopitelně v technicky stravitelnější podobě) asi platila za dost originální... Pro mne jeden z nejinovativnějších a historicky nejpřínosnějších filmů Georgese Meliese, mnohem zajímavější, než třeba Cesta na Měsíc. http://www.youtube.com/watch?v=WfUreFf5mIw

Kdo by nechtěl universální lepidlo? Co všechno se dá dělat s takovým universálním lepidlem? A jak to vypadá, když se někdo doslova nachytá na vlastní lep? Vtipná Meliesova groteska svým stylem silně připomínající filmy Vlasty Buriana. Možná je trochu delší, než by musela být a scéna, kdy prodavač obežene slepence paničkami v bílých šatech je trochu trapná, ale na skvělých nápadech, invenci a schopnosti je rozvinout na velmi malé ploše tak, aby to nezačalo nudit, to vůbec nic nemění. S jako vždy excelentním klavírním doprovodem: http://www.youtube.com/watch?v=eWqz7jomrLY