Silas

Ševčík chtěl v prvé řadě natočit velkou podívanou - to teda ani omylem. Paradoxně výborné obrazové (ta práce se světlem, s barvami, ostrostí, mmmm) pojetí není využito k popohánění příběhu kupředu, na místo toho vše komentuje vnitřní hlas hlavního hrdiny. Jen málo je ukazováno, o všem se pouze mluví - minulost, vraždy, pocity postav. Poslední zmíněný bod je vůbec nejslabší Ševčíkovou stránkou, žádná postava není pevně zasazena, její pohnutky nemají viditelné opodstatnění. Zcela nerozumím rezignaci na vnější svět a uzavírání figurek do jejich problémů. Časové zasazení do doby velké hospodářské krize vyznívá naprázdno, stejně tak postava Veškrnové (bez níž by podle režiséra film nemohl vzniknout...) je pouze letmo naznačena a nedotáhnuta. Dramatická struktura je jedna velká záhada. Film se bezprizorně potácí od začátku ke konci bez vrcholu, bez viditelného zrychlení tempa, za což mohou neustálé dia/monology - však se jedná o adaptaci divadelní hry. Normal tak zůstane v paměti jako film, který obrovská očekávání naplnil jen zpola.

To, co ta banda tvoří, je docela sračka, dokument jako takový prostřední zábava...

Podprůměrná vztahovka, kdy nesympatickým postavám lítá z huby jedno hovno za druhým...

Nevěřim, že spatřím někdy v životě lepší dokument. Budu se snažit, aby jej viděli všichni v mým okolí... 100%!

Sympatizovat s kriminálníkem je špatné.

Milan a Bára...

Probuzení z noční můry, krkavec, strach, první klišé. Probuzení z noční můry, vzpomínky, hysterie, druhé klišé. Probuzení z noční můry, hádka a výčitky, třetí, čtvrté, páté klišé. Probuzení... 50%

"Once I was blind and now I can see." Velmi přesvědčivé vykreslení společnosti v chaosu, který může způsobit jakákoliv katastrofa. Zde je to slepota, ale tvůrcům se podařilo dát filmu větší přesah, a tak se snímek stává univerálnějším. Marně teď vzpomínám, kde bylo takové společenské peklo vyjádřeno. Znovu se tvoří hierarchie, pravidla, morálka neexistuje a na povrch vyplouvá pravá lidská živočišnost. Počáteční časová a místní roztěkanost nakonec není vůbec na škodu, a divák si přesto vytvoří komplexní představu o stavu města/světa. Herci jsou takřka bez výjimky ve své sleposti přesvědčiví, kamera si užívá nezvyklých kompozic, střih s bílými přechody a světlé zabarvení obrazu zas udržují jednotný "look" s autentickou atmosférou. Výhrad je málo, škoda snad jen závěru, kdy se žádné pecky nedočkáme a který skončí tím nejočekávanějším možným způsobem.

Na politiky se musí jemně a hladce, říká Kiddo...

Kterak chce vévoda syna a narodí se mu tři dcery. Jeho úsilí po dosáhnutí mužského potomka je nezměrné. Ve zbytku filmu se večeří, snídá, tančí a souloží. Výtvarná stránka není nikterak ohromující, režijní unylost zadupává atmosféru a strhává do průměru i herce. Z filmů s Keirou je tento nejslabší, přesto v něm opět ukáže bradavku, i když se tento jev stává čím dál méně vzácnějším....