Silas

Usínání v černém uhlí - surrealismus jak má být!!

Film se odehrává v jedné hospodě, kam přijdou 2 nájemní zabijáci a čekají na příchod vytipované osoby, kterou mají zabít. Velmi komorní atmosféra, solidní herci a u Tarkovského již typická nejistota z toho, co bude následovat v dalším záběru.

Na tuhle pohádku mám hrozně krásný vzpomínky, ale byl jsem fakt hodně malej, takže nejspíš z nostalgie...

Do přímořských Benátek přijíždí starý umělec za odpočinkem a nalezením vlastní rovnováhy. Místo uklidnění zde ale nalézá zdravotní potíže, které mu vyvažuje platonická(?) láska k mladému Polákovi. V něm bych spatřoval podobenství něčeho krásného a nedosažitelného; můžete to sledovat, ale nedotýkat se. Je jedno, co si za jeho postavu dosadíte. Stáří je zde postaveno do kontrastu s mládím, čistotou a nevinností, stejně tak u zdánlivě ideálního místa odpočinku jako jsou Benátky brzy mizí pozlátko „ráje na zemi“. Smrt v Benátkách není dějovým filmem, to rozhodně ne, Visconti nechává svého hrdinu plout každodenní všedností pobytu, jehož vrcholy jsou setkání s mladým chlapcem. Kamera téměř v každém záběru používá zoom in/out, a to místy hned po sobě, přejíždí ze strany na stranu a svými táhlými záběry si pomalu získává diváka. Visconti nám nastoluje podobnou atmosféru jako u Felliniho 8 1/2, ale zvolený Mahler je uchu mnohem víc lahodící než Nino Rota. Závěr na můj psychický stav působil velmi skličujícím dojmem, a tak jsem nucen sáhnout po plném hodnocení.

„Variace na biblické téma“, to bylo první, co jsem o Na východ od ráje slyšel. Mé obavy, zda bych ji tam opravdu našel, byly věru zbytečné. Ačkoli jsem znal příběh Kaina a Ábela jen velmi povrchně, ve filmu je to několikrát omíláno, zdůrazňováno, připomínáno a divákovi nošeno na zlatém podnose, až to ke konci může být i protivné. Když ale toto pominu, zůstává nádherně srdcervoucí příběh dvou rozdílných bratrů, otce a ztracené matky se silnou narozeninovou scénou a velmi dojemným závěrem, kdy mi ukápla nejedna slza. Naprosto ojedinělý film, kdy jsem se stoprocentně ztotožnil s hlavní postavou.

Zdařilý debut režiséra, jenž dává v určitých částech jasně najevo, co chce a kam míří, jindy zas užívá experimentální prvky, které v jeho pozdější tvorbě vymizely. Detaily střídají celky stejně nenadále jako násilné pasáže intimní za zvuků nádherné dobové hudby. Nalezneme zde několik typicky dlouhých, ruční dokumentaristickou kamerou podpořených, hypnotizujících scén (styl mi trochu připomíná Jarmusche), na druhou stranu zase spoustu pasáží blížích se novodobým klipům. V mnoha místech je Scorsese velmi zkratkovitý, nevypráví příběh lineárně, ale i s flashbacky. Postavy prožívají svůj nevázaný život (přestože J.R. tvrdí, že je staromódní), opíjejí se, mlátí se mezi sebou a dělají si naschvály. Jasně patrný zárodek rozvíjejícího se režisérského talentu.

Z Andrejovy filmografie prožitkově rozhodně nejsilnější snímek. A nejlepší? Asi ano. Bravurní zakončení umělecké dráhy, které ovšem přišlo poněkud předčasně. Tarkovskij odešel z filmového světa se vztyčenou hlavou a nechal za sebou hromadu geniální práce, již můžeme stále dokola obdivovat. (2x)

Pozvolna vyprávěný příběh o jednom panském sjezdu všech vysoce postavených lidí Anglie. Nahlížíme do snobského života plného pokrytectví a pomluv, nesnášenlivosti a předstíraného přátelství, kde největší váhu má vznešený původ a výše konta. Altmanova pevná režie nedovolí zvolnění tempa a po 2 hodinách nám předkládá svůj film se stále stejnou lehkostí jako na začátku. Sice se v domě stane katastrofa, ale tu pan režisér záměrně přehlíží (čímž svůj film naštěstí nedegraduje na úroveň obyčejné detektivky). Krásný pocitový film

David Lynch pojal povídku Barryho Gifforda po svém. Nejenže si ji prodloužil, aby z ní mohl být celovečerák, ale přidal i další postavy. To celé natočil svým osobitým stylem, takže v konečné fázi vypadá "Zběsilost" jako jeho další autorský film. Rozhodně se víc než kdy jindy zaměřil na detaily (sirky v symbolické roli) a násilí, které zde není samoúčelné. Oproti knize je víc rozebrána postava matky, jež spolu s Willemem Dafoem zůstane v paměti asi nejdéle. Bohužel si David dobré vyznění filmu pokazil u něj až příliš "komerčním“ zakončením....podruhé plný počet, o dost lepší.

Typické americké pokračování úspěšného filmu. Zatímco Frankenstein byl poměrně napínavý, romantický a smutný zároveň, „Nevěsta“ téměř vše postrádá. Děj je poněkud plytký a nastavovaný, celou dobu se točí okolo Frankensteina a nevěsta se objeví až v posledních 15 minutách. Na druhou stranu bych vyzdvihl pro mě dojemné scény, kdy se Frankenstein učí mluvit či kouřit. Rovněž se mi líbil originální úvodní rozhovor M. Shelley se svým mužem a jeho přítelem (až nezvykle přesný střih a střídání úhlů kamery), bohužel tvůrce nenapadlo využít jejich postavy pro rámec celého snímku, který tak nějak vyšumí do ztracena.