Silas

Sterilní dokument obsahující pouze vyprávění historek příbuzenstva a přátel, množství fotek a při větší pozornosti naleznete i krátké ukázky z filmů. Vlastně se celých 90min. jen mluví. Zprvu o Jackově genialitě, přátelství, ochotě či gentlemanství , později dojde na mnohem závažnější téma, které předčasně ukončilo jeho život - alkoholismus. Jak jsou zpočátku výpovědi veselé, postupem času dochází na očekávané slzy. Tento dokument vám možná dá informace, které o skvělém Nancovi nevíte, rozhodně ale nenadchne a myslím, že by si Jack zasloužil lepší vzpomínku.

Osobně mám hodně rád filmy s tématikou času a jeho přesmyček či dalších kejklí. O to víc mě potěšilo, že na konci tohoto snímku do sebe vše perfektně zapadlo a vyřešily se některé nesrovnalosti, které mohly v průběhu vyvstat, i když jsem musel chvílemi přemýšlet, heh. Vzhledem k "odstupu" hlavních postav, tedy že se nemohou během filmu osobně setkat, se mi líbilo řešení jejich dopisování, které je vzato formou obyčejného dialogu, případně i děleným obrazem. Po formální stránce nic extrémního, jen kamera si s podzimní přírodou a domu u jezera umí vyhrát. Děj, ač se může někomu zdát klišovitý, docela odsýpá a v závěru se chytře vyhýbá jakémukoliv kýči. Ve výsledku tu máme pohodový, lehce romatický film se slušnými herci, ale dojem vyprchá poměrně rychle.

Při dlouhé cestě autobusem může i tato kravinka stačit. V hluchých částech jsem se kochal nočním měsícem, jindy mě pobavily různé asociace z mého osobního a pracovního života...

Tolik nádherných a vkusných citací - Fellini na konci je jasnej..nebo třeba scéna jak vystřižená ze soudní síně v Letci. Dá se zde mnoho objevovat.

Bezduchá amatérská samoúčelná slátanina s 3 pěknými momenty za doprovodu výrazného klavíru.

Oproti své rozjařené, žánrově "nevyrovnané" prvotině, která působila, jako byste byli (spolu s režisérem) na krásném barevném tripu, Dům 1000 mrtvol, jsou Vyvrženci pekla mnohem vyhraněnější, umírněnější, ale také daleko lépe režisérsky zvládnutější. Zombie už tolik nevykrádá cizí horory a staví si příběh podle sebe. Zakládá si hlavně na hutné atmosféře, vybíjení lidí není věnováno tolik času, kolik bych od filmu čekal. Přesto když už na něco podobného dojde, Zombie si vše náležitě vychutnává a je cítit, s jakou radostí tyto scény točil. Koukej Eli, jak mají vypadat horory, které točí fanoušci žánru!!

Krásná filmařina; poetičnost nového tisíciletí. Nádherně pomalá, laskavá a duši očišťující cesta, která je otevřena všem citlivějším divákům. Více takových snímků!

Pokračováním postavy po zásluze ztrácejí svou původní nejednoznačnost a zůstavají jen jejich pevné kořínky, děj se příliš komplikuje a nové postavy se tradičně cpou, kde je místo. Ve snaze zatraktivnit příběh se objevují "dávno mrtví" rodinní příslušníci a z mnoha stran slyšíme repliky odkazující k jedničce, které by nás měly rozesmát nebo alespoň vyvolat úsměv ("Kde je ten pes s klíči?"; věty o Singapuru - ve trojce se tam zřejmě i podíváme;...). Líbí se mi, že je film pro celé spektrum diváctva, tudíž jsem se v přeplněném sále smál na úplně jiných místech než zbytek mrňousů. Zdatné mixování různých žánrů v rámci snesitelnosti a líbivosti jedničky už taky poněkud nevychází, autoři chtějí říct mnoho, zavděčit se všem, ale na rybaření si vzali děravé sítě, navíc je děj plný klišé scén a prakticky vše se podřizuje Deppovi, protože on je tím hlavním lákadlem diváků. Ten se sice snaží, ovšem to herecké překvapení, se kterým před 3 roky přišel, se už nekoná, a tak ve dvojce zůstává skryt svým vlastním stínem jedničky. Truhla mrtvého muže splňuje snad všechny požadavky odpočinkového letního blockbusteru, mainstreamovým divákům se bude líbit, ostatní uraženi nebudou, já jsem zvědav na třetí Verbinského pecku přeplácanou digitálními efekty.

Jedna z mála detektivek, která mě díky svému okultismu chytla a táhla až dokonce. Výrazná stylizace se výborně hodí k celé té atmosféře, tajemnu, hledání stop po malinkých kouscích. Tvůrci si pohráli se všemi detaily, zvlášť mě pobavila jména postav (nejen Cyphreovo), pointa jako odhalovací třešnička skutečně sedla, pozorný divák ji MÁ šanci alespoň tušit. Ač tomuto druhu filmů příliš neholduji, Angel Heart má šťávu.

Zvedly se mi koutky úst při nějaké scéně? Ani si nevzpomínám. Tak nějak jsem všechny ty výjevy přijímal a odhazoval, žádný ve mně nezůstal dýl než 5 minut po skončení filmu. Překvapilo mě, kolik scén je v tak naturalistickém snímku digitálních a jak moc jsem předem (správně!) odhadoval, kam se děj bude ubírat. Jako experiment dobrý, jako právoplatné dílo kinematografie neuspělo.