figopetan

Jedno velké zklamání: - Scénář by se vešel do malého zápisníku. - V celém filmu byla snad jen jedna ženská postava. - Poměrně zmateně sestříhané nekončící utrpení anglické armády. + Výborné herecké obsazení, dokonce i pan One Direction byl docela herecký a nezklamal. - Zato největší zklamání za hudbu. Milovaný Hanz spustil na začátku budík s neustálým hučením. Jsem rád, že film netrval ani 2h.

Příběh je téměř po celou dobu jasně předvídatelný, hlavní zápletka je také několikrát ohraná. Bohužel ani herci filmu příliž nepomůžou. Natalia Portman působí příliž profesorsky a jak to tak u hereček po zisku Oscara bývá další film je bída (že by kandidát na zlatou malinu?) Ani další hvězdné obsazení z filmu neudělá víc jak jednodenní jednohubku, když jsou špatné dialogy, herci se můžou stavět na hlavu a nic s tím neudělají. Hlavní doménou by asi měly být efekty, ale i ty selžou. Scéna s obrovským robotem ve městečku připomíná spíš seriál Strážce vesmíru (Power Rangers). Spojení moderní doby a středověkých bojovníků je jak každoroční průvod Queer v Los Angales. Na druhou stranu dokonalost sama je hudba, stačilo by jen poslouchat a nechat oči zavřené... Doufám, že tento výkřik do tmy bude poslední a nepříjde pokračování..

Emoce, silný příběh, skvělé herecké výkony, šmrnc, spád a překvapivý závěr. Nic z toho nechybí novému českému filmu Jana Hřebejka Nevinnost. Děj filmu mapuje příběh propletené rodiny ve spirále lží a polopravd. Hlavní postavou je uznávaný lékař (Ondřej Vetchý), kterému se po udání čtrnáctileté bláznivé pacientky zboří život, jako domeček z karet. Je obviněn ze zneužívání nezletilé. Když se zdá, že případ je u konce, objevuje se na scéně nový hráč (Aňa Geislerová), který případ opět rozhoří. Zůstane pravda, která měla na vždy zůstat zahalena v mlze, doopravdy skryta? Duo Hřebejk, Jarchovský zraje jako víno. Asi jsou ty tam časy, kdy se národ bavil u Pelíšků, Pupenda, Musíme si pomáhat a dalších bláznivin. Snaha zaměřit se na vážnější tématiku z oblasti psychologického dramatu se jasně ukazuje, že to není krok špatným směrem. Režisér opět sáhl po svých osvědčených hercích, ale zařazením Anny Linhartové se trefil přímo černého. Anna hraje s takovou lehkostí a samozřejmostí až z toho mrazí, něco podobného jsem naposledy viděl u Dakoty Fanning, jedné nejnadanějších dětských hereček v Americe. Poslední třetina Nevinnosti působí tak, že ani sami tvůrci pořádně nevěděli, jak udělat nečekaný románový zvrat. Jeví se to poněkud nastavovaně. Asi by divákům pouze hodinový film nestačil. Velké vynahrazení však přijde v samém závěru. Nevinnost jistě patří ve své kategorii k vyššímu standardu. Jen tak dál.

Čtyři osudy, čtyři rodiny, čtyři osobní tragédie a jedna otázka: rozhodnout se nechat si dítě i když bude postižené? Jednoduché zhodnocení silného příběhu dokumentárního filmu Dagmary Smržové. Film u diváka vyvolává mnoho otázek a dostává nejednoznačných odpovědí. Na základě jakých informací se má člověk rozhodnout dítě si ponechat? Vydrží tento tlak kompletní rodina, nedojde k rozvodu? Jak tuto skutečnost přijme manžel, rodina či společnost? Z dokumentu jasně vyplývá ta bezmoc něco změnit a silná touha tuto životní výzvu zvládnout.

Zhruba čtyřicetiminutový dokumentární snímek odhaluje moderní hon na čarodějnice, kdy tou čarodějnicí je myšleno - léčba konopím. Příběhem provází Dušan Dvořák, neústupný bojovník za legalizaci konopné léčby. Díky jedinečné a zázračné masti se vyléčí takřka vše. Je tomu skutečně tak? Nejedná se pouze o propagaci pětilisté rostliny? Skutečně je na místě odlišovat léčebnou bylinu od marihuany? Tyto a mnohé další otázky se objeví pozornému divákovi. Dokument donutí zamyslet se nad absurditou, kdy babička s rakovinou se musí plížit černými uličkami, aby sehnala předraženou "bylinu" na černém trhu. Na druhou stranu snímek působí příliš účelově a vůbec nepřijímá možnost zneužití případné legalizace...

Nošovice jsou krásná malebná vesnička nedaleko Frýdku-Místku, která si žije spořádaným životem. Pěstuje se tu proslavené zelí, neboť rolníci pečují s láskou o svá úrodná pole. Lidé z města sem na kole jezdí za čerstvým vzduchem. To vše se rázem změní po postavení obludného více jak kilometrového monstra na automobily - továrnu Hyundai. Režisér takového dokumentu jako je Vše pro dobro světa a Nošovic, je v České republice takřka vyhynulý druh. Po příběhu o fiktivním supermarketu, je tu příběh nový a v mnohém ještě více kritický, jak k celé české společnosti, tak i k samotné podstatě problému. Zaznamenal jsem tři hlavní roviny filmu. Jedná se o proces zabrání půdy a vyrovnávání se vlastníků s tím. I když majitelé dostali zaplaceno, tak pro zemědělce je ztráta pole stejná jako smrt někoho z rodiny. Anonymní vydírání těch, co nechtěli půdu přesto prodat, o tom ani nemluvě. Druhou rovinou jsou pracovní podmínky v nově postavené továrně, především díky obavám ze ztráty zaměstnání si lidé nechají líbit téměř cokoliv. Třetí problém je, že korejské představy se diametrálně liší od těch českých, ať je to v oblasti naverbování nových zaměstnanců i návštěvníků továrny tvrdou propagandou nebo neustálé očekávané přesčasy, neustálou pracovitost, výkonnost a preciznost, což nejsou vlastnosti vždy typické pro české zaměstnance. Samozřejmě ani u tohoto dokumentu se nelze zbavit pocitu účelovosti. Některé otázky režiséra Klusáka jsou také trochu mimo mísu. Na druhou stranu nedostatky vyvažuje velice „živá“ hudba. I přes smutnou tématiku se jedná o humorné pojetí, ať je to scéna, kdy babky plejí asfaltovou silnici nebo když navštíví důchodci z Nošovic továrnu. Tak ať je takových režisérů a dokumentů víc, třeba si pak česká společnost leccos uvědomí a změní to.

Téma, které je často zapovězené i několik desítek let po válce. Téma, o kterem se prostě nemluví, vždyť české revoluční gardy nedělali nic špatného, když povraždili všechny Němce v Postoloprtech... Nemůže se jednat o genocidu? Jedná se o typický dokument české televize, kdy pan Vondráček se snaží dopátrat svédků masakrů i staré archivní záběry. Myslím si, že se jedná o povedenější dokument ve svém TV žánru.

Dokument popisující život části aristokratického rodu, který v Čechách byl oškubán a vypovězen za hranice. Jedná se o zajímavou sondu do života Schwarzenberků, ale na druhou stranu je to suché vyprávěni převážně českého ministra zahraničí. Kdyby Karel nedělal různé ksichty nebo hlášky, tak leckdo by mohl při tom usnout, což u pana Schwarzenberka také není nic neobvyklého.

Život jak na horské dráze, tak stručně by se dal charakterizovat příběh hlavního hrdiny filmu Czech Made Man ztvárněným Honzou Budařem (bravurně zahrané). Jedná se o životní příběh otloukánka z chudé rodiny, který si často nepoctivou prací splnil sen být bohatým. Teprve třiadvacetiletý režisér snímku Tomáš Řehořek (Proměny, Piko) zlákal pro film zajímavá herecká jména jako je Kateřina Brožová, Milan Šteindler nebo Martin Písařík. Dalším jasným plusem je na české poměry novátorská kamera Antonia Riestra, kdy střídavě zpomalené a pak zrychlené záběry dostihových závodů, cesta rychlovlaku nebo jen pád protagonisty ze schodů zkrátka bere dech. Na seznamu kladů lze připočítat i hudbu a především okouzlující zpěvačku Zuzanu Gambovou. Na druhou stranu je zde celá řada hluchých míst. Děj je často přerušován různými odbočkami, divák se tak v příběhu úplně ztrácí. Achylovou patou je celkové vulgární a místy až nechutné pojetí celého snímku. Pro českého konzervativního diváka asi jen stěží bude stravitelné dovádění „mužatky“, večeření na mrtvole v pitevně, nespočítatelně sprostých slov a kilogramy drog. Samotný závěr je řešen více filozoficky, než by bylo tomuto snímku zdrávo… Podtitul filmu zní: „S poctivostí leda pojdeš.“ Jasně to vystihuje celý film. Jen se obávám, aby z toho „nepošel“ český divák.

Příběh o loučení a shledání, o pláči i radosti, o životě a smrti a především o jediné volbě svého života… Dva nerozluční přátelé plní ideálů a společných cílů mohou studovat v Damašku, problémem je, že se můžou vrátit domů pouze o prázdninách jednou ročně. Dva pohledy na syrsko-izraelskou hranici, kdy rozhodnut se pro život ve své zemi může znamenat definitivní odloučení od rodiny a přátel. Jedná se o velmi povedený snímek, který přináší poněkud odlišný obrázek na arabský svět, než který můžeme znát ze západních médií. Nestojíme zde na barikádě s nápisem vítězný izraelský stát, ale válčíme na barikádě s označením Izraele jako strůjce tohoto zla. Celkově lze říct, že Volání donutí člověka se zamyslet nad tím, jestli skutečně je pohled na arabskou problematiku tak černobílý. V tom nám snímek možná otevře oči...