Rene.Artois

Po úspěchu prvního dílu si J. Strach mohl dovolit pracovat s větším rozpočtem, čekal jsem "dospělejší" film, ale šance zůstala nevyužita. Nebeské sekvence se osvědčily a fungují i napodruhé, dál už je to ovšem horší. Celý pozemský děj se odehrává na cca. dvaceti metrech čtverečních a potmě, což sice vyplývá z námětu, ale koukatelnosti to příliš neprospívá. Postavy se chovají neskutečně pitomě- nadpřirozené bytosti mají panickou hrůzu z party joudů, z nichž třeba Liška je úplné ztělesnění děsu. Namlouvací strategie Dykova prodavače párků je na Chocholouška, majitel krejčovské dílny je tak odporný kapitalista, že by ho hůř nevylíčili ani v padesátých letech. Oba hlavní hrdinové mají momenty, kdy ztrácí sympatie diváka. Tvorbu Jiřího Stracha mám v oblibě, ale myslím, že byl i v lepší formě. Andělé Páně nejsou vyloženě špatné filmy, ale dle mého názoru poněkud přeceňované.

Jiří Strach si po patnácti letech od uvedení Anděla Páně v rozhovoru pro Reflex stěžoval na dobovou recenzi Tomáše Baldýnského, ve které prý film doslova popravil. Stěžoval si s nadhledem, z pozice vítěze, kterému čas dal za pravdu. Tu recenzi jsem si přečetl, je dosti příkrá, ale ve všech bodech pravdivá. A.P. opravdu není skutečný film, působí velmi televizním dojmem. Výprava je děsivě chudá, třeba vylidněnost knížecího hradu je až strašidelná. Charaktery postav jsou dosti prosté, příběhová linka je taky poměrně slabá, děj člověka nijak nestrhne. Úspěch filmu stojí na hereckých výkonech ústřední dvojice, nebeské scény v naivistickém podání jsou taky vesměs vtipné, ale žádný "biják" to prostě není.

Tuctová komedie, jejíž zvolení "Veselohrou století" vůbec nechápu. Humor vcelku funkční, ale dosti jednoduchý a přízemní. Nejzábavnější je doprovodná kapela Z. Studénkové/H. Vondráčkové, kterou pracovně nazývám Voříšci (podobnost s psí kapelou z Jen počkej! je téměř dokonalá), jejíž členové se při interpretaci písně Sladké mámení tváří bezmála jako Sex pistols.

Typický příklad guilty pleasure. Je to otřesná propaganda socialistické ČSLA, naprosto se rozcházející s realitou, děj je taky poměrně slušná pitomost, ale ta úvodní polovina s naháněním paragánů, ta má prostě něco do sebe. Pak už tomu znatelně spadne řemen, ale stejně jsem ten film viděl asi 12x, nemohl jsem si pomoct ;-)

Jednom odleteče ptice, ulice naše ostače bez sunca Čovek ispratiše ženu, dugo na vetru, još stajače sam... Ten seriál jsem viděl jako kluk už ho nejspíš nikdy neuvidím, ale bylo to zjevení, tak odlišné od všech těch Mužů na radnici a Žen za pultem. To plné hodnocení vychází víc z toho pocitu, než z nějaké detailní analýzy děje. A taky za tu písničku, kterou do smrti nezapomenu.

Velmi trefný film, zábavný, ale s každým dalším shlédnutím více mrazivý. Závěr skoro až moc smířlivý.

V tomto filmu každý ocení některou scénku víc, jinou míň, podle vztahu k jejich protagonistům. Já jsem třeba mohl ztěží ocenit výstup raperů se zkratkami místo jmen, což je zcela mimo můj svět, o to víc mě ale pobavil Teslův generátor náležící Jacku Whiteovi a suše stanovená diagnóza v podání Meg. Ale celé to na závěr převálcoval bezchybný Alfred Molina!

Naprosto děsivé! Chabý námět, odfláknutý scénář, naprosto nepochopitelně jednající postavy, dějové lapsy, moralita v závěrečných titulcích jako hřebík do rakve. Normálně jsem byl po shlédnutí naštvaný sám na sebe, že jsem zabil čas koukáním na takovou pitomost. Asi by mi to vůbec nestálo za komentář, kdyby režisérem tohoto díla nebyl Vladimír Michálek, tvůrce famózního Zapomenutého světla, nebo neméně zdařilého Babího léta či Sekala.

Zdejší komentáře se dají rozdělit v zásadě na dva tábory. První jsou diváci Lynchových filmů a hodnotí Dunu jako jeden z dalších filmů tohoto režiséra a předlohu vůbec nečetli. Pokud se jedná o jeho fanoušky, jsou víceméně spokojeni. Pak je tu druhý tábor, ke kterému patřím i já, tedy lidé, kteří byli zvědaví, jak dopadlo zfilmování jednoho z nejzásadnějších sci-fi světové literatury. Já jsem tento film viděl poprvé pár let po přečtení knihy a byl jsem dosti zaskočen. Pod příslibem nového filmového zpracování jsem si knihu znovu přečetl, abych si ji oživil, ovšem premiéra byla odložena. Dal jsem tedy ještě jednu šanci Lynchovi, ale popravdě to bylo ještě horší. Z mého pohledu na tom filmu nefunguje nic. Počínaje Kyle MacLachlanem v roli patnáctiletého Paula Atreida, přes až sebeparodicky nechutné Harkonneny, naprosto otřesně vypadající mentaty (proč na začátku mluvící hlava Irulán vysvětluje, že mentati se poznají podle karmínově rudých rtů, když jsou ve skutečnosti upatlaní od marmelády až na bradě, čehož si stejně nikdo ani nevšimne, protože veškerou divákovu pozornost upoutává půlmetrové obočí), ochranné štíty, které místo slabého tetelení vzduchu změní svého nositele v soustavu krychlových útvarů, atd. Tady se Lynchova estetika tak těžce nepotkala s tou mojí, že to až bolí. O snaze dostat poměrně rozsáhlý děj do jednoho filmu se ani rozepisovat nebudu, ten boj byl patrně předem prohraný. Zvlášt, když režisér na mnoha místech věnoval pozornost podružnostem. S Davidem Lynchem se shodneme na jediné věci- oba ten film považujeme za průšvih. Hvězdičku dávám za Stinga jako překvapivý castingový tah.