Nonna

Televizními stanice velice oblíbená a často vysílaná "komedie", na níž mi, bohužel, po celou dobu vysílacího času nepřipadne opravdu nic komediálního ani vtipného. Roman Čada v roli hlavního dětského hrdiny je dřevěný a nepřesvědčivý, dialogy mezi ním a jeho kamarádkou skřípou, až z nich trnou zuby. Už jako dítě jsem při sledování tohoto díla měla pocit, že je to celé vymyšlené, nereálné, strojené, že lidi, zvlášť děti, se mezi sebou takto nebaví a nechovají. Jednu hvězdičku dávám za Libušku Šafránkovou, která kdyby hrála v sebevětším nesmyslu, zahraje dobře, přesvědčivě a je u toho nádherná. O to víc vedle ní vynikne tuhý a ošklivý Jan Hrušinský a všechny nesmyslné scény, které se ve filmu, i jeho pokračování objevují.

Kouzelná, legrační, trochu roztomile pitomoučká komedie s úžasným Rudolfem Hrušinským v naprosto netradiční roli natvrdlého blbečka z bohaté rodiny, kterého si přetáčím zpátky a užívám, protože i na herci samém je znát, jak si tu roli užil. A už tehdy zamlada - mistrně. Zajímavá je stejně i postava Jaroslava Marvana, známého spíš z charakternějších a důstojnějších rolí, takových podvodníčků jako zde, si také moc nezahrál a sedne mu to. No a do třetice Jára Kohout - zloděj psů. Nemá chybu.

Příjemná pohádka se spoustou vtipných situací a dobrých herců. Máme ji s dítětem mezi oblíbenými a rozhodně si myslím, že překračuje průměr. Příběh není obvykle schématický, Radek Holub je ve své roli Osudu až nepříjemně přítomný a obě sestry princezny (Kláry Issová a Jandová) se skvěle doplňují v lumpárnách pod dozorem moudré a stále krásné královny babičky (Božidara Turzonovová). A princezna Svatava je tak kouzelně nešikovná, až ji člověk lituje. Na film nás kdysi hrdě upozorňovali průvodci při prohlídce tajemného hradu Houska, to bylo těsně po natočení v tamním hradním paláci a rozhodně to nebylo na škodu, umístit pohádku do jeho prostředí - zámek princezen vypadá opravdu chudě a oprýskaně a hlavně originálně (vždyť chudák Pernštejn je snad všude). Na zámku u princezen vše působí tak pohodově a živelně, že v kontrastu k tomu králův hrad a jeho osazenstvo (Bahúl, Kříž, Štěpnička) působí poněkud dřevěně a nepřesvědčivě, jak v hereckých výkonech, tak v dialozích - zde cítím malinkou slabinu a dobře za sklepmistra Landovského, který jediný scénu oživuje vskutku lidově.

Drsný film podle ještě drsnější předlohy o tom, že vypočítavost až za hranice nejvyššího sobectví se někdy nemusí sakra vyplatit. Inženýr Švajcar se chtěl mít dobře. Přiženit se do dobré rodiny, získat majetek a podle vlastního uvážení ho užívat......ale všechno bylo jinak a ďábel v podobě rodinného zdravotního zatížení ho potrestal. Nejen Rudolf Hrušinský v titulní roli je zde výborný. Luděk Munzar hraje tak, že z něho člověka chvílemi mrazí a chvílemi s ním soucítí a skvělá je např. i Leopolda Dostalová, jako protivná teta. Celý dům se postupně proměňuje v panoptikum podivných stínů a do hororu to nemá daleko.

Když jsem zjistila, že na námět mé oblíbené knížky Romaina Garyho Lady L existuje natočený film, a navíc s takovým hereckým obsazením, nadšeně jsem se na něj vrhla. A musím napsat, že jediné, co mě zklamalo, byl jiný konec, než v předloze (nebudu prozrazovat, ale stojí za to! ). Jinak je film, stejně jako kniha, kouzelným výsměchem malíčkující vyšší společnosti, anarchistům, politikům, prostitutkám, prostě si dělá legraci ze všech a to na té nejvyšší úrovni. Lorenová v roli lady nebo pradleny je nádherná a obě polohy jí divák věří a Newman zahrál svého anarchistu tělem i duší s nevinným výrazem v tváři až po úplný konec. Příjemný, možná trochu zbytečně rozvláčný film.

Pro mě nejlepší zpracování Lawrencova stejnojmenného románu. Režisérovi a scénáristovi se mistrně podařilo osekat politizující rovinu knižní předlohy - sice důležitou a pro dobu vzniku jistě aktuální, ale zdlouhavě popisnou a odvádějící děj mimo základní vztahový příběh hlavních hrdinů. Marek Vašut má ve svých filmových rolích opravdu velké kvalitativní výkyvy a řekla bych, že je to především vina špatné režije, když hraje nepřesvědčivě, avšak roli lorda Chatterleye pokládám za jednu z jeho vůbec nejlepších. Vzbuzuje soucit i nenávist, působí důstojně i směšně, jeho postupná proměna je děsivá. Takže smekám jak Vašutovi, tak Viktoru Polesnému. Že Zdena Studénková byla na roli stará?....ale vždyť ona stojí před zrcadlem, děsí se proměn svého těla, uvadání, stárnutí bez toho, že by dala život......herečka zahrála lady naprosto přesvědčivě a strašně jí to přitom slušelo. Přesně jako v knižní předloze, po navázání vztahu s hajným zkrásněla - a nebylo to jen mistrovstvím maskérek. No a Boris Rösner........šlechtic a pobuda v jednom. Neuvěřitelně drsný, svůdný, nepolapitelný.

Moje dcera se jmenuje po Šejtročkově víle - takže pro mě kombinace Čtvrtkova předloha a animace Zdeňka Milera naprosto nedotknutelná už od dětství. Josef Somr vypráví příběhy podmračeného a zemitého formana skvěle a vždy při konci každého dílu lituju, že netrval déle (jasná výhoda knížky).

Profesionálně natočená detektivka a dokud jsem byla politikou adolescentka nepolíbená, líbilo se mi to se vším všudy. Teď už jsem poučená, že je to špatně, a vím, že to bylo špatně, ale to nic nemění na faktu, že bez brzdy v podobě ideologického hlediska, je to kvalitní a výborně natočený film. Kachyňa vybral skvělé herce, kteří mu skvěle a přesvědčivě zahráli a Šumava, studená, černobílá, propršená, zastříkaná blátem kolemjedoucích archaických autobusů je zde snad nejsyrovější, jak si ji lze představit. Představitelé záporných postav zde nejsou ani tak strašně vykresleni, jako v Kalčíkově knižní předloze, zdá se, že Kachyňa jim dal daleko lidštější vlastnosti a člověku je Palečka, Rysa i Galapetra skoro líto, v porovnání s bodrým Beranem (Marvan).

Jeden z posledních kvalitních dětských filmů o dětech a s kvalitně hrajícími dětmi v hlavních rolích, který u nás byl natočen. Navíc ekologické téma, to se u nás také nenosí - snad z tohoto důvodu tento film nedávají moc často v televizi? Vlastimil Brodský zde má nádhernou roli opuštěného a životem zklamaného hodného ducha, který pomáhá astmatickým dětem v boji se zlými freony fetujícími duchy a hlupáky, kteří znečiš´tují dětem vzduch k dýchání. Příběh je plný vtipu, krásných písniček a trochu i ponaučení....."Co je to za dobu, když děti nemohou pohladit kočičí srst...?"

Kdysi se mě naši chtěli zbavit a poslali mě na pionýrský tábor do Ruska.Na cestu mi u autobusu otec věnoval knihu.Deset malých černoušků.Vzpomínám na hrůzné mrazení v zádech někde u Waršavy a na děsivé rozuzlení u Minska.... Od té doby jsem viděla několik filmových i divadelních zpracování této klasiky, ale vždy mě jen napadalo -"Kam se to hrabe na knížku". Až nyní názor měním. Pollockova verze je prostě ta pravá. To, že děj zasadil místo na ostrov, do opuštěné a nedostupné horské chaty a navíc v zimě, přidává příběhu na mrazivosti a bezvýchodnosti. Černobílé provedení, skvělé a dost depresivní herecké obsazení, kulisy, figurky "černoušků" , to vše je tak výborné, že lze snad i odpustit částečný Happy end, který zde nepůsobí nijak proti pravidlům. Děj má spád a přitom není akční, divák, ač zápletku chronicky zná, přece podlehne a pátrá.