Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Krimi
  • Animovaný
  • Pohádka
  • Drama

Recenze (370)

plakát

Hon na myš (1997) 

Bláznivá komedie pro celou rodinu....by se dalo řící, ale rozhodně ne hloupá a plytká. Příběh dvou povahově odlišných bratrů, které donutí vzít na vědomí svou vzájemnou přítomnost dědictví po otci, je příběh ze života. Kolikrát se stane, že sourozenci, kteří se za celý život nestýkali, se náhle sejdou teprve nad rakví společného příbuzného a musí se utkat nad společným řešením pozůstalosti. Problém je, že bratři Ernie a Lars z filmu, se musejí potýkat navíc ještě s chytrou, drzou a neuvěřitelně vynalézavou myší. Myš jim nejprve nenápadně začne zasahovat do života, aby ho zanedlouho naprosto ovlivnila. Je jejich spolubydlícím, soudcem jejich ne vždy dobrých činů ,ale nakonec i spolčujícím článkem. Prima triky, skeče,skvělé obsazení (i ve vedlejších rolích - např. Maury Chaykin jako zájemce o koupi domu), zkrátka film na více podívání, který neomrzí.

plakát

Anděl Páně (2005) 

Z porevolučních pohádek pro mě asi ta nejlepší. Konečně od dob Popelky někdo natočil kvalitní zimní pohádku, přesvědčivou ve scénaři, dialozích, hercích, kostýmech, hudbě i celkových interiérech. Režisér Strach se naštěstí nepustil do náboženského tématu tak, jak všichni ostatní po revoluci smělí režiséři. Ve spoustě pohádek se začalo modlit, věšet křížky apod., snad na prostest, že se to dřív tolik nesmělo, ale vtip v tom nebyl žádný. Troufám si říct, že se v Andělu páně podařilo zdánlivě nemožné - dodat světu božskému něco vtipu, ale tak kultivovaně, že to neurazilo samotné věřící ani církevní kruhy a zároveń natočit pohádku tak, že neodradila svým tématem ani zaryté ateisty. Všechny nezemské postavy jsou tak trochu lidské, anděl trochu hříšný a čert trochu lepší, pohádka je laskavá, spravedlivá a vtipná : scéna v temném lese :"Víš, anděli, co právě vidím?" - "Opovaž se to vyslovit nahlas, sotva ses začal polepšovat....ale musím říct, že vidím to samé".

plakát

Po životě (2009) 

Dostalo mě to. A pak člověk stojí na pohřbu u rakve a říká si...co když? Z Liama Neesona běží mráz po zádech po celých 104 minut a možná i potom. Ten vysoký, mlčenlivý pedant, vládce hororově ponurého pohřebního ústavu, co se občas usměje jen když laskavými pohyby "upravuje" mrtvé k vystavení v rakvi (režisérka musela stoprocentně vidět Spalovače mrtvol) v dialogu s Christinou Ricci, po většinu času mrtvou, nebo nemrtvou?, nahou a přitom naprosto neerotickou, rozehrává nervydrásající koncert. Zahráli to oba skvěle a tak, že na tento film se rozhodně nezapomíná. Vynikající kamera a barvy. Pamatuju si tři - červenou, bílou a černou.

plakát

Beetlejuice (1988) 

Černo černá duchařská komedie. Život po životě režiséra Burtona evidentně zajímá ve více jeho dílech a tady, na rozdíl např. od Ospalé díry, se to žití nežití nejeví zas tak úplně špatně - důležité je, se s tím smířit, "ale to všechno přece najdete v příručcce....". Skvělé je hvězdné herecké obsazení - malý šok napoprvé pro mě byl Michael Keaton (tahle smrdutá úchylná šereda je ten krásnej Batman?), mile mě překvapila nemilá macecha Catherine O´Hara, která ukazuje, že umí zařádit i v daleko zajímavější roli, než je Kevinova zoufalá matka (Sám doma) a Winona Ryder jako emo teenagerka je prostě magická. Film je prošpikovaný typickými burtonovskými legráckami a triky (kdo bude předbíhat v čekárně, tomu se scvrkne hlava) a doprovází ho vynikající hudba dvorního skladatele Elfmana. Nemá chybu.

plakát

Střihoruký Edward (1990) 

U filmů většinou nemám ve zvyku brečet, zvlášť ne u romantických dojáků, ale Edwarda jsem v posledních minutách filmu obrečela asi po každém shlédnutí. Je tak strašně bezmocný a to okolí tak strašně zlé.....nádherná pohádka mistra Burtona, která dala světu nový, zahradní, stromy upravující, střihačský Edwardův styl (nebo´t to mi říkal jeden zahradník, že bych se až divila, kolik klientů si přeje úpravu stromků "jako z Edwarda"). Johnnymu Deppovi ten hrdina smutné postavy velice sednul - jako již poněkolikáté. Zkrátka propojení Burton, Depp, Elfman je v tomto filmu opět geniální.

plakát

Dvanáct měsíčků (2012) (TV film) 

Celkem neurážející mix Tří oříšků pro Popelku,Mrazíka a Jakubiskovy Perinbaby - trochu vzpurně emancipované tmavovlasé děvče s hnědými kukadly,macechou, přihlouplou a zlou sestrou si vybere trochu nafoukaný princ? Ivan? Jakubko?.......ale dá se to pominout, vznikla celkem pěkná kouzelná pohádka a hvězdu navíc jsem dala za triky při čarování vtipné partičky Měsíčků. Co mi vyloženě vadilo, byl herecký projev a vývoj postavy macechy - Veroniky Žilkové. Přišlo mi to, jako když necháte cizí děti, aby si hrály v uzavřeném prostoru. První hodinu se seznamují a na konci druhé zbourají barák. Jak se ta celkem rozumná matka rozmazlené dcery, jak se jeví v počátku při rozbalování dárků (ještě s díky poklepe Marušce na rameno, že přenechala svůj dárek sestře), promění v druhé půlce filmu v histericky vřeštící, hubou kroutící čarodějnici, tomu jsem prostě nevěřila. Na herečce je vidět, že nedokázala vytvořit vyhraněnou postavu macechy (a tady měl možná režisér kopírovat víc než kde jinde, protože německá direktivní Popelčina matka i ruská přihlouple škodolibá Nastěnčina, či ledově nebezpečná Soňa Valentová v Perinbabě strčí Žilkovou do kapsy - působí tu směšně neumětelsky.) Naopak mě velice zaujala postava Marušky, která, až na trapnou janákovskou hlášku "Nosku, ty jsi trubka", která jí evidentně nešla přes rty, je přesvědčivá a navíc krásná. Ještě dvě poznámky osmileté dcery,vášnivé fanynky filmových pohádek: "To by mě zajímalo,proč jsou všechny ty holky tak nesmyslně oblečené a učesané. Tak by přece žádná za klukem nevyrazila." a "Ten tlustej (Postránecký) měl hrát teplýho června a ten hubenej (Táborský) studenýho ledna." - nemůžu než souhlasit.

plakát

Mars útočí! (1996) 

Komu připadne stupidní Armageddon, stejně jako mě, musí ho Mars útočí bavit. Vylízaný nabušený americký voják odchází do války s marťany. Jde se nechat zabít pro "dobrou" věc a celá rodina ho oslavuje. Jen mladší, slabší, odstrkovaný brácha a bláznivá babička ne. Kdo z nich nakonec Zemi zachrání? Moc mě bavilo hvězdné obsazení ve skutečně netradičních rolích, zejména Nicholson jako Americký prezident je výborný. Marťánci jsou stvoření na hranici roztomilých človíčků a odporných neřádů, když se rozzlobí, jde z nich skoro strach......ale jen skoro, protože Burton si v těchhle negativních potvorách vždycky libuje tak, že se dá těžko rozlišit, komu vlastně fandí. A romantičtí srnečci v závěrečné dojemné gradaci jsou neuvěřitelní. Nenudící film se skvělým rozuzlením, ráda se k němu vracím.

plakát

EZO.TV (2009) (pořad) odpad!

Když si vezmu, jaké peníze stojí, zaplatit si v televizi byť pár sekundovou reklamu, pak jde při výrobě takovýchto hodinových pořadů skutečně o hříšné a naprosto zbytečné utrácení peněz. A ještě horší pocit než z těch vyčůraných omámenců, co to provozují, mám z osob, které tam volají: "Jsem Pepik, narodil jsem se 5.10. a chtěl bych vědět, jestli nejsem nemocný"..........."Ano Pepiku, koule mi říká, že si musíš koupit přípravek XYZŽ v hodnotě 3000,-Kč, protože máš náběh na rakovinu prostaty." Opravdu tam někteří z nás volají?Já radši budu podezírat autory, že si tam volají sami, nebo jinak je to s námi hodně zlý.

plakát

Nadaný žák (1998) 

Aniž bych věděla, že jde o Kingovu předlohu, příběh mě zaujal, a dá-li se to o takovém filmu napsat, pak i bavil. Představitel hlavní role se zprvu zdá být odporným a arogantním šestnáctiletým spratkem, vedle milého a starého důchodce z MHD. Ale vše se mění, a to během filmu vícekrát a v závěru nezbývá, než si položit otázku - Kdo je tu vlastně zrůda? a taky - Kolik takových milých staříků a nadaných premiantů denně potkáváme na ulici? Jen snad - Ian McKellen v roli starého nacisty prostě exceluje tak, že by se vedle něho možná hodil někdo, kdo by mu stačil sekundovat - v Bradu Renfrovi vidím jedinou malou slabinku. I když jestli to měl hrát tak, aby ho divák skutečně nenáviděl až k nechuti, pak to zahrál skvěle.

plakát

Prokletý ostrov (2010) 

Chytlo mě to od samého začátku, temná hudba mě přikovala do křesla a děj mě táhl až deset minut před konec. Pak jsem měla chuť utéct, ale ne proto, že by se mi to nezdálo dobře natočené. Prostě jen z divně nepříjemného mražení, že to asi nedopadne dobře. Že vlastně ani nemůže, protože žádné dobré východisko tady vlastně není. Leonardo, kterému jsem se posmívala v patetickém Titanicu, si mě naprosto získal......Takže pátou hvězdu bych dala za aspoň malilinkatý happy end. Jenže ten se nekoná ani omylem a nakonec by to s ním šlo asi do kytek - tedy mezi klasické tuctovky. Jde z toho temno nejtemnější a člověku připadá, že ho právě vysál Mozkomor. Takže výbornej film na který budu dlouho myslet. Protože jak ono to vlastně bylo?.......