cherita

No teda, já žasnu. Tohle že má na svědomí ten samý člověk, který napsal scénář k Pýše a předsudku? K té slavné Pýše a předsudku plné báječných postav a obdivuhodného pochopení austenovského světa? Kam to všechno zmizelo? Zřejmě ze strachu z nařčení, že kopírují Leeho slavnou verzi (stejně se tomu nevyhnou), rozhodli se tvůrci pojmout celý příběh trochu moderněji a okleštit ho na čistokrevné romantické drama. Pro větší líbivost přidali jednu rádobyrajcovní scénu a šermířský souboj a doprovodili to okázalým a patetickým soundtrackem. Neříkám, že je to špatný nápad, ale u mě si takovýmto postupem podstatně snížili šanci na jakékoli vysoké hodnocení. Co se mi naopak hodně líbilo, bylo zobrazení vztahu mezi Elinor a Marianne. Obě jsou sympaticky zahrané a jejich společné scény patřily na tomhle zpracování k tomu nejzajímavějšímu.

Páni tvůrci z BBC si mohou gratulovat – podařilo se jim stvořit toho nejodpornějšího hraběte Draculu, jakého jsem kdy viděla. Jeho slizký zjev, špinavé nehty a chorobné nutkání všechno a všechny olizovat vykonaly svoje, a díky tomu jsem konečně mohla k celému příběhu přistupovat tak, jak to nejspíš zamýšlel i sám Bram Stoker: totiž držet palce oněm gentlemanům, kteří se rozhodli toho upířího parchanta zničit. Děkuji.

No ano, ta režie, ta hudba, ti herci, všechno je to super, ale přiznejme si, že režisérovo jméno už figuruje v titulcích ne-li lepších, pak určitě zajímavějších filmů a celá ta davová hysterie je naprosto přehnaná (zdravím Benjamina Buttona). Danny Boyle prostě natočil dobrý film, no a? To se stává. Smiřte se s tím.

Hans Zimmer a Ewan McGregor!!!

Hans Zimmer a Paul Bettany!!!

Jako thriller to pravda moc nefunguje (koho zajímá záchrana života nějakého supervzorného politika), ale jako určitá zvrácená forma romantické komedie to nemělo chybu. Cillian Murphy je chodící charisma a chemie mezi ním a Rachel McAdams dělá čest celému castingovému oddělení. A ten slabší konec jim odpouštím.

Žádné velké nadšení. Fanny je nějaká zubatá, Edmund má pohled vraha a navíc je to takový suchar, že Fannyino rozhodnutí dát mu přednost před fešným Henrym Crawfordem působí jako špatný vtip. Celé to postrádá jakoukoliv nadsázku a humor autorce předlohy tak vlastní, nejšťavnatější postava příběhu –tetička Norrisová- zůstala trestuhodně nevyužitá a ta dokumentárně rozklepaná kamera mi k Jane Austenové taky moc nepasovala. Ale musím přiznat, že ten konec to docela vylepšil a být takový celý film, mohlo to být i za tři*.

Ve svém úplně prvním komentáři tady na csfd jsem se strefovala do Daniela Radcliffa a jeho omezeného hereckého rejstříku čítajícího pouhé tři výrazy. Danieli, přijmi tímto moji omluvu. Tehdy jsem ještě nemohla vědět, že se o rok později objeví někdo, kdo se pokusí utáhnou dvouhodinovou roli na jednom jediném šklebu. Dámy a pánové, ten někdo se jmenuje Robert Pattinson a přišel si pro vaše pubertální dcery. A obávám se, že jedině ony se nebudou smát, až tenhle zmalovaný a napomádovaný hošan „odkryje“ svou pravou identitu a se smrtelně vážnou tváří pronese větu: „Jsem nejnebezpečnější predátor na světě!“ Mně nezbývá, než lkát nad tím, že jediný alespoň trochu sexy upír, který se ve filmu vyskytuje, má prostor asi deseti minut, načež skončí roztrhaný na kusy a upálený na hranici... Holt moje představa romantického hrdiny je poněkud jiná. Nicméně v rámci celé twilight ságy je tohle naprostý vrchol, protože se tu ještě tolik neprojevují všechny ty ideologické trhliny a pochybná poselství, kterých je Meyerové dílo plné.

Tenhle film se docela nešťastně pohybuje mezi dvěma extrémy. Na to, že se jmenuje Dracula, se dějem příliš odklání od předlohy, a na to, aby se jmenoval jinak, je jí zase příliš podobný. Nejsem zarytá fanynka Stokerovy knihy a neodmítám odlišné interpretace a změny v ději. Nevadí mi, když Coppola ve prospěch větší zábavnosti udělá z Lucy nadrženou běhnu, z Van Helsinga vyšinutého magora a z transylvánského hraběte trpícího hrdinu. Ale tohle? To není adpatace, to je scénáristický atentát, který začíná už tím nepochopitelným přehozením jmen hlavních ženských postav a pokračuje podivnými příbuzenskými vztahy, takže Lucy je nejen Jonathanovou snoubenkou, ale navíc i dcerou dr. Sewarda, zatímco otec Míny je bůhvíproč Van Helsing. Celé je to nudné, místy nechtěně vtipné a nezapře to rok výroby. Jediné, co mě doopravdy zaujalo, byl představitel Jonathana Harkera, který vypadal trochu jako Edward Norton s knírkem.

Multikulturní austenovská adaptace, která se na začátku tváří jako bollywoodská muzikálová šílenost a na konci jako americký romantický film. Právě kvůli té rozplizlé druhé polovině a mdlému Martinu Hendersonovi jsem chtěla stáhnout hodnocení na 2*. Jenomže Bride and prejudice je tak nechutně pozitivní a ve svém optimismu tak nechutně nakažlivý zážitek, že podprůměrnou známkou bych se mu za svou zlepšenou náladu zatraceně špatně odvděčila.