Dudek

Charlieho andílci nabízejí svižnou režii, která spíše než profesionalitou zavání splněným snem McG, což samozřejmě nevadí, ba právě naopak. Přestože samotný příběh není bůhví jak originální, lze z něj cítit nějaký ten svěží náboj, kterým si své fanoušky zcela jistě získá. Crispin Glover byl pro mě obrovským překvapením (ano, je to ten chlapec - otec - z Návratu do budoucnosti), svou roli si totiž neskutečně užil a je třeba uznat, že své postavě dodal skvělý šmrnc, který ostatním, kteří vypadají, jako že hrají zábavné představení se svými přáteli, bohužel chybí. [TOP 19/16 50%]

OMG, co to bylo? Trapná taškařice se zubatým hrdinou a párečkem kreslených potvor? Fuj, už nikdy. Začátek ani nebyl tak špatný, prvotní konfrontace kultur a nevrlost zubáče celkem ušla a třeba při srovnávání bankovek jsem se opravdu i pousmál, ale dívat se na tuhle podprůměrnou estrádu celých sto minut? Ježiš, to fakt ne. Jméno Alain Resnais mi upřímně nic neříká, ale jestli jsou i jeho ostatní snímky takovéhle frašky, tak to potěš pánbůh. Nedaří se mu v podstatě nic, co by takový slušný režisér komedií měl zvládat. Chybí vypointovaný humor dotáhnutý dokonce, místo toho se většinou dočkáme až krutě přestřelených scén, které trvají asi třikrát déle než by bylo třeba, chybí trefné ironické poznámky, i když ne zcela, ale snímek podobného ražení by jich měl obsahovat mnohem více, atd. Ještě že v dalších dnech nám Public TV nabízí o poznání lákavější snímky.

Klasický snímek atrakcí, ve kterém hraje prim naplnění nejnižších diváckých očekávání. Cíl je jasný, nastavit vysoké tempo a neustále diváka bavit, čemuž tu samozřejmě napomáhá i vhodně zvolený road show žánr. Občasné citace jiných bollywoodských snímků, ať se jedná o melodii známých skladem nebo textové parafráze potěší, zvláště, když je pozná i někdo (já) indickým filmem nepříliš políbený, nicméně to samo o sobě není něco z čeho bych čůral blahem. Příběhově je to bohužel docela slabota, i když některé romantické momentky samozřejmě potěší, navzdory tomu, že v tomto snímku to mezi hlavní dvojicí příliš osudově nejiskří.

Seriál, ve kterém dialogy šustí papírem, jednotlivé postavy jsou velmi nesympatické svou hloupostí a dějová rovina je jen ztěží akceptovatelná. Amatérsky zrežírované epizody se slabým příběhem trpí až příliš velkými kvalitativními rozptyly. Fakt, že párkrát se povedlo natočit opravdu velmi povedený díl je pouze výjimkou potvrzující pravidlo, neboť na jeden opravdu dobrý připadá alespoň deset příšerných.

Nemá cenu cokoli si namlouvat, jak možná většina z vás již ví, "chytré" filmy o zlodějích jsou prostě moje slabina a Chladnokrevně se do ní přesně trefuje. Vlastně nemám co vytknout, herci jsou úžasní, scénář je nadprůměrný a režie je přesně taková jaká by být měla. Samozřejmě nesmím zapomenout na ten pořádně překombinovaný záběr, který jsem si pěkně užil, mám rád když se všichni takhle pěkně "přechčijou" navzájem. Celý snímek se odehrává ve velmi slušném tempu, které nedovolí, aby si divák byť na jednu chvilku oddychnul. Ale jak koukám na zdejší hodnocení, tohle je prostě čistě má úchylka. 80%

Glasgow sedmdesátých let, přesně tak jak jsem si jej představoval. Nicméně nemá smysl řešit na kolik je tento snímek věrný realitě. Peter Mullan se opět, tak jak má ve zvyku, věnuje silnému tématu a irské problematice bez zbytečného patosu a přikrášlování. Stopáž okolo dvou hodin je opodstatněná, nicméně ne zcela využitá. Uvozovací třetina trochu vázne, a v ní načrtnutý přerod ze šprta v grázlíka nepůsobí věrohodně. Je příliš prudký a vnější motivace není dostatečně silná a pochopitelná. Následné vyobrazení propadání se do bratrových stop již však funguje dobře, zejména díky přirozenému výkonu hlavního představitele. V poslední čtvrtině ale jakoby tvůrci trochu tápali nad tím správným zakončením. Pokud chtěli poukázat na bezradnost postavy dostat se zpět do správných kolejí, měli tomu trochu podřídit i předchozí děj. Nemusela to pak být jen jedna z drsnějších báchorek, ale syrové a nepříjemné drama.

Tak tohle jsem věru nečekal, originální film, který ví čím překvapit. Je to šílené, ujeté, ale jistým způsobem i úžasné. Prostě takový film, který by se mohl líbit snad i hirnlego.

Příjemná retro hříčka Stevena Spielberga není vůbec špatným filmem. Samotný příběh má našlápnuto na zajímavý děj a zvučná jména jsou jen ku prospěchu věci. Tvůrci se však vzdávají vyššího pohledu na věc a místo zajímavého vývoje charakterů jednotlivých hrdinů a sond do jejich duší nám předkládají jen povrchní studii a sledují jednotlivé epizody ze života Franka Abagnaleho jen z nadhledu. Samotné vyvrcholení filmu, které mělo být překvapivým dovětkem a zároveň vzkazem, že i legálně se dá vydělávat veliké množství peněz, je bohužel zbytečně zaplácáno a vyjde tak vniveč. Ono je tam vůbec dost scén, jejichž vystřižení by bylo jen ku prospěchu věci, neboť působí docela rušivě a hlavně zbytečně, ponechání však nijak zásadně nebrzdí příběh... Celkově je film horší než kniha, jejíž dovětek byl o poznání temnější a dobrodružnější. Frankovo dlouholeté věznění v malé cele by mělo mít i uvnitř filmu své místo, protože se stalo velikou epizodou v jeho životě, a právě ono mu pomohlo přehodnotit svůj dosavadní život. V zásadě se však Spielbergovi povedlo natočit hravou vtipnou komedii, která nijak zásadně nedrhne, ale ani naplno nevyužívá svůj vnitřní potenciál... 70%

SPOILER: Výborný film, který není vystavěn na násilí, i když je mu věnován dostatek prostoru. Ichi the Killer disponuje úžasnými klady, ať je to již skvělé herecké obsazení, úžasná hudba, rychlý střih, skvělá hudba či dynamická režie. Takashi Miike přizpůsobuje režijní styl příběhu a to jak vyprávění, tak i náladám hrdinů. A právě hrdinové jsou jednou z nejlepších věcí, které tenhle snímek má. Zejména Kakihara je úžasný a jeho skon je velmi dobře podaný, tenhle film se ale věnuje širokému spektru postav, které tahají jedno eso z rukávu za druhým a mají tak neustále čím překvapovat, přesto však má divák pocit, jakoby je již dlouho důvěrně znal (tomu napomáhá i kamera, která přímo vtahuje diváka do filmu). Takashi Miike je nesporný talent a od teď si na něj budu dávat mimořádný pozor. [TOP 19/7 60%]

Boardwalk Empire ve druhé řadě moc pěkně využívá všeho, co bylo vytvořeno v první sérii. První série totiž hlavně budovala. Pomalu, rozvláčně, ale zevrubně uvedla diváka do seriálového světa, nastolila jasné vztahy mezi postavami, vysvětlila motivace a nastínila směr. Série druhá je o výbušnější, i když rozvážnost - neplést z rozvláčností - najdeme i tady. Vztahy, které byly v první sérii navázány jsou tu ve velkém porušovány, dochází k většímu množství konfliktů a k posouvání děje dochází skrze vyhrocenější situace. A to rozhodně seriálu sluší.