Wolfsmadchen

Nejraději bych si taky pořídila luk, ale nejsem tak militantní jako paní Halla. Vlastně jsem chtěla říci tak statečná. Co ale udělat chci, je podepsat její Prohlášení: "Znečišťování přírody je zločinem proti celému lidstvu. Musíme se všichni vzbouřit a rozumem i silou těm firmám co nejvíce škodit! Ničemu jinému takové nemorální nadnárodní korporace nerozumí. Samy tak fungují, používají hrozby a útoky na přírodu i společnost. Útoky na životní prostředí,  které způsobují globální oteplování,  jsou zločinem proti celému lidstvu a proti životu na Zemi. Podnětem k takové činnosti jsou zájmy korporací,  které nezastaví ani demokracie. Existují zákony nadřazené lidským zákonům,  které nevznikly včera ani nezaniknou zítra.  Je naším výsadním právem chránit životy a zdraví příštích generací. Jsme poslední generace,  která může zastavit Válku proti Matce Zemi. Naše děti a vnoučata nic nezmění, bude už pozdě! Teď nebo nikdy. Je to na nás. Paní hor."

Pamětnice nejsem, na sametovou revoluci jsem koukala ještě z kočárku, ale moje maminka samozřejmě pamatuje. U seriálu Vyprávěj si spolu s jejím výkladem užíváme zajímavé příběhy. Volhu jsme protrpěly celý první díl a tím náš zájem o seriál hasne. Zbytečně mnoho vulgarit a příliš mnoho společenského marasmu, bez špetky něčeho hezkého. To opravdu nemáme zapotřebí.

Dát do toho srdce, věřit v zázrak... a on příjde. Miluji šťastné konce, i kdyby jen filmové, ale tenhle je navíc podle skutečné události. Jednou jsem měla možnost se projet na koni, na našem teambuilding víkendu, ale bála jsem se. Nejvíc člověk lituje toho co neudělal. Třeba ještě někdy dostanu druhou šanci. Jen ne na takovém divochovi jako byl Mine that Bird :)

Fascinace zázraky lékařské vědy, zhnusení u naturalisticky popisovaných nemocí,  strach o pacienty i mé  dojimáni nad romanticko dramatickou linií Cuddyová & House. Je v tom všechno. Včetně životního moudra, že sám nic nezmůže ani genius typu Dr. House. Je důležité mít tým! Můj top seriál pro ozvlášťnění všedních dnů.

Technický typ nejsem, takže vsechny ty důmyslné stroje jsem nedokázala ocenit. Co je zajímavé - doma vařím, čili míchám suroviny i v prášku v pohodě , ale když se nějaké podivné chemické humusy sypou a míchají  po pytlích, vypadalo to hnusně až se mi zdvihal žaludek. Lepší nevědět. Při nakupování v obchodě.

Umění s jakým dokáže David Attenborough pracovat s kamerou a chlupatými i opeřenými "herci" by mu mohla závidět většina filmařů točících filmy o lidech. V mém alternativním vesmíru pracuji v jeho filmovém štábu a spolu s ním se toulám nádhernou přírodou. V mé realitě aspoň vzdychám dojetím nad fascinujícími záběry a dojemnými příběhy zvířátek.

Naletěla jsem na ukázku, kde holčička s tváří andílka říká "Dokud někdo nezabije válku, budeme jen děti, co si hrají na louce a plácají hráze a náspy z bahna řeky Mázy." A pak jsem film protrpěla. Co by asi na tohle zdivočelé ztvárnění jejího  dětství řekla samotná Jana z Arku? Prý že je Bruno Dumont "mistr zakřivené reality." Žádný mistr  jen učedník matlal. Proboha... vždyť ta holčička zpívala (spíš krákala) strašně falešně!!! A i celkově je to neuvěřitelně retardovaný film.

Láska na uhel spálená, romantika v popelu pohřbená a tragédie bez šťastného konce? To není nic pro mou citlivou duši, dala bych jen průměr. Plné hodnocení si zaslouží majestátný a hrozivý Vesuv. Připomínka toho, že jsme jen mravenci a naší zavržené bohyni - Matce přírodě stačí jen takhle lusknout prsty... a jací jsme byli! Kolegyně se loni vrátila z dovolené kdy navštívila i Pompeje. Dva týdny jsme musely dělat její práci, protože ona jen projížděla internet a strašila nás informacemi o nejbližších - prý jen spících! - sopkách u nás i v okolních státech. Tak už vím proč:)

Křováci dodnes žijí v souladu s přírodou, bez kořistění a v symbióze. Berou si jen tolik, kolik potřebují k životu, nehromadí zbytečnosti. V naprostém protikladu jsou tu modelky na přehlídkových molech a vytváření poptávky po nesmyslech "úžasnými módními kreacemi", symbolizujícími úpadek naší západní civilizace, zdivočelé samým  konzumem a nadbytkem všeho. Alexandra Orbeck-Nilssenová je už jiná. Ona prozřela, založila nadaci a vrací se zpět k přírodnímu pojetí života. Fandím jí a její prozření a odvahu jí závidím.

Prý moderní Casanova? To tedy nevím. Ashton Kutcher není můj typ a jeho Nikki by u mě neměl šanci. Zejména chováním, sexy tělo není všechno. Do mého ideálu chlapa má dost daleko, dál než já na přehlídkové molo :) Chvílemi vtipné, ale vyznění příběhu a co si z toho vzít  vyšumělo tak nějak do prázdna. Metaforu s myší a žábou jsem nepochopila.