Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Horor

Recenze (15)

plakát

Pearl (2022) 

Zatímco X se dá zařadit do lepších ale tuctových slasherů, Pearl jako prequel je v porovnání mnohem originálnější. Už se nejedná o klasický horor, spíš psycho-drama, kde exceluje Mia Goth jako Pearl. Opravdu stojí celý film na ní a s přehledem to uhrála. Jak nad tím víc přemyšlím, tak tohle je opravdu o mnoho lepší film než X, který má potenciál po sobě zanechat i nějakou tu stopu.

plakát

X (2022) 

Slashery nejsou úplně můj šálek kávy. Často je v nich vidět malý rozpočet, pro mnohé herce začátek jejich kariéry a ohraná zápletka. X splňuje spoustu těchto klišé, ale paradoxně je to velmi koukatelné. Film je natočen opravdu poctivě a herci se snaží. Máme tu i pár překvápení, dějových zvratů a nápadů, které filmu dávají vlastní identitu. Bohužel ale X svůj žánr nepřevyšuje, ale rozhodně se dá považovat za dobrý "klasický" slasher. Takový, který bych ukázal lidem, který o žánru slasher nikdy neslyšeli. Pak bych jim ale úkazal jiné příklady, které dokázaly být něco víc než jen vyvražďovačky.

plakát

Barbie (2023) 

Do určité chvíle si film dělal tak nějak srandu z patriarchátu i feminismu, ale v druhé půlce přitlačili na pilu a výlev deprimované matky bylo pořádné šlápnutí na brzdu zábavy. Musíme ale brát, že film (snad) nechce abychom ho brali úplně vážně, a můžeme si užít poměrně slušnou dávku vtipů. Margot baví, ale je to Ryan Gosling, který se postaral o většinu srandy a muzikálové číslo, které je vrcholem Barbie.

plakát

Oppenheimer (2023) 

Nevím jestli budu v menšině, ale Nolan si perfektní skóre zkazil svými obvyklími "nolanismy". Nerad používá CGI a to je v případě tohoto filmu v pořádku. Původně jsem myslel, že Trinity test mohl vypadat velkolepěji, ale po druhém zhlédnutí byl vizuál v pořádku. Od filmu Dunkirk má Chris asi něco z ušima, protože jeho mixování zvuků je strašné. Tady se dalo všemu rozumět, ale protože jim bylo asi až moc rozumět, tak přidal různé rány a jiné zvuky, které v kině až řvaly. Je pár momentů, kde tento přístup absolutně funguje. Jindy to až člověka vystraší jak "jumpscary", protože to divák opravdu v normálním rozhovoru nečeká. Taky v tomto filmu všude strká hudbu. Scenář je skvělý, herci hrají o sto šest, tak je nechte hrát. Opravdu není potřeba každou scénu doplnit o hudbu. Napětí se dá budovat pouze výkony. Poslední výtka, která by mě spíš zajímala. Od Mementa si rád Nolan hraje s časem a strukturou děje. Tady příběh občas skáče po dějové linii a stálo by za to vidět tento příběh v chronologickém pořadí.

plakát

Smrtelné stroje (2018) 

Nakonec jsem byl docela pozitivně překvapen. Film má slušné efekty, které pomáhají prodat tuto fiktivní budoucnost světa. Příběh je poměrně běžná záležitost, ale občas se mu povede zabrnkat na emoce. Chvílemi jsem z filmu cítil podobnou atmosféru jako ve Van Helsing, ale tento film se bere víc vážně. Bylo by asi zajímavé kdyby se režie ujal Jackson. Takhle tomu bohužel něco chybí a mnoha lidem se do paměti nezapíše a to tu máme Londýn na kolečkách.

plakát

Indiana Jones a nástroj osudu (2023) 

Myslím, že jsem si pětku užil o něco víc než čtyřku. Oba tyto filmy ale nedosahují stejné kvality původní trilogie a i pátý díl má řadu problémů. I když jsem to čekal horší, Ford už je opravdu starý a mrzutý dědek. Přesto se snaží víc než v některých jiných rolích, které natočil ve svém pokročilém věku. Různorodou akci nahradily honičky, což neberu jako mínus, ale CGI je bohužel cítit za každým druhým snímkem. Naštěstí méně než u čtyřky. Na postavu Heleny jsem četl a viděl hodně hejtu a něco na tom pravdy je, ale není to takový extrém jak by se mohlo zdát. Upřímně mi vadil hlavně vývoj její postavy, protože ke konci filmu mi přišel dost uspěchaný. Škoda, že scenář není konzistentní. Místy je chytrý, smutný, jindy zase hloupý až infantilní.

plakát

On se bojí (2023) 

Ari Aster vytvořil jedny z nejlepších hororů dnešní doby, ale to co předvedl v Beau Is Afraid je velké zklamání. Původně jsem chtěl dát dvě hvězdičky, protože tolik talentu a úsilí nějaké ocenění zaslouží. Bohužel příběh je neuvěřitelný mišmaš a posledních 30 minut to vygraduje do takové úrovně nesmyslnosti, že jsem musel hodnotit ještě hůř. Bylo hezké, že si režisér vyzkoušel pár filmařských stylů, ale to celek, kterého jsou 3 hodiny, nezachrání. Malá role Billa Hadera pobavila.

plakát

Nikdo (2021) 

Rozhodně bylo znát, že za scénářem stojí autor filmů s Johnem Wickem. Vidět Boba v takovéto roli bylo opravdu zajimavé. Všechna čest, že na docela stará kolena šel do hrdiny akčního filmu. Bohužel mi Bob seděl spíš v těch menších bitkách (autobus, auto). Když se z něj vyklube v podstatě John Wick v bledě modré, tak mě film začal o chlup míň bavit. Rozhodně Nobody patří mezi ty povedenější akčňáky, ale pro lepší hodnocení to za mě chtělo trošičku víc promyslet některé detaily. Pokud ale máte rádi old school řežbu, tak tady budete doma.

plakát

1899 (2022) (seriál) 

Když jsem se dozvěděl, že tvůrci Dark pracují na novém seriálu, tak jsem se docela těšil. Bohužel mě první sezóna (zároveň i poslední, protože Netflix seriál zrušil) zklamala. Herci, kulisy a zpracování jsou na vysoké úrovni. Příběh to celé potopil (pun not intended). Nejsem úplný odpůrce tzv. slow burn příběhů, tedy když se příběh vleče. Musí tam být ale něco, co mě udrží koukat. Tady nám servírují malinká tajemství a náznaky něčeho hlubšíhu po opravdu malinkatých dávkách. Naproti tomu je vtipné, že to hlavní tajemství prozradí pozorným divákům skoro hned. Tento největší zvrat je zřejmý opravdu brzy. Přidejte k tomu to, že je to ten typu zvratu, který dělá 90 % příběhu nepodstatným. Právě proto jsem musel poslední epizody doslova přetrpět abych se dostal ke konci.

plakát

Sandman (2022) (seriál) 

Pro mě byl námět seriálu úplně nová látka a musím uznat, že příběh a postavy mají silný základ. Bohužel mi tam něco chybí. Některé dějové linky mě překvapily jak rychle byly vyřešeny. Ve výsledku mohli ubrat plyn, protože nové zápletky navazovaly možná až moc z rychlíku. Také jsem měl problém, že některé vztahy mezi postavami vypadaly nepřirozeně. Asi nejvíce jsem měl tento pocit u Rose a Lyty, kdy jsem nedokázal uvěřit, že by tyto dvě ženy byly kamarádky. Také obyvatelé domu, kde Rose přebývala, mi přišli spíš jako karikatury než reální lidé. I když nemám problém s progresivními ideály, tady mi přišlo, že to tvůrci trochu přepískly. Nadpřirozené postavy byly super, ale v reálném světě mi to místy přišlo také jako něčí fantazie. Myslím, že seriál má potenciál, tak snad dostanou další řadu.