triatlet

Když jsem náhodou zapnul na "sporťáky", tak jsem se upřímně bavil jejich převlekům a hláškám.

Skvěle navozena atmosféra habsburského mocnářství v 1. polovině 19. století. Havlíček si podobný zájem filmařů zaslouží, scénárista Martin Šafránek se možná mohl vyhnout zkratkovitosti, ale jinak tým Dušana Kleina odvedl poctivou práci - perfektní lokace, kostýmy, výborné herecké výkony a parádní hudební podkres Ondřeje Brzobohatého.

Atmosféru napětí udržovala hudba, celkově ale zdlouhavě polopatisticky odvyprávěný příběh s častými skoky do minulosti postrádá moment překvapení. A herecké výkony nehodnotím. Nasazená jména mých oblíbenců Toma Hankse a Audrey Tautou jsou pouze návnadou pro diváka. neměli co hrát, klidně jsem si místo nic dovedl představit třeba Lukáše Vaculíka se Zuzanou Norisovou:-D A předstíraná akčnost v podobě zběsilého kličkování autem, která končí pouze uraženým zrcátkem, to byla laciná scéna. Spíš slabší průměr. Pro mě rozhodně ne mysteriozní drama.

Zajímavý scénář (Miloš Kratochvíl) , který se zaměřuje na psychologii postavy a rodinné vztahy, povyšuje Věra Galatíková svým hereckým výkonem téměř k dokonalosti. Jednoduchý rozjezd odrážející každodennost 80. let zesiluje ve druhé půli (hrdinka ve vazbě) a má skvělý závěr (vnitřní monology matky a dětí). Výborně hrají i Simona Stašová (spoluvězenkyně) a Jakub Štěpán (syn).

Jo, jo - nejen o bandu, ale i otci, válečném hrdinovi.

Naštěstí při opěvování budovatelství a okouzlení spartakiádníků neonovou Prahou se víc hraje, tančí a cvičí než mluví, takže příběh odrážející reálný socialismus až tak nenudí. A za balkónovou scénu a další vtipná vodn(ická)í čísla hlavního hrdiny, trumpetisty, hvězdička navíc.

Některým dialogům (hlavně ze školního prostředí) jsem se zasmál – narážka na přezůvky/ dopravní prostředek. Ale celkově (i přes celkem kvalitní herectví) neoriginální Míkův příběh nudí.

Při úvodní představovací expozici se téměř nemluví, ale dost střílí. Občas by krve mohlo být míň, ale za vtip, akci, hudbu, kameru plný počet.

Hrubínovu poetiku převedl Vávra na plátno úžasně. Obrazové pojetí letní romance studenta Vojty ladí s lyrikou Hrubínovy předlohy: ledabyle se zachvívající stvoly trávy kontrastující s živelnou Tonkou. Krásně navozeny generační vztahy - Vojta - otec - dědeček. A mistrovsky je zobrazen trojúhelník Vojta - Terina - Viktor (komplikovaný i Vojtovou starostí o dědečka). Hrubínovy verše ve Vávrově pojetí, prostě jedna báseň...

Přes veškerou velkolepost, výpravnost a příjemně odvyprávěný příběh na mě film působil sterilně. Nepřinesl nic nového, obrázky byly poskládány víc účelově než účelně. A štvala mě hlavně přehnaně zmalovaná hlavní hrdinka.