triatlet

Čistá krása.

V kategorii béčkových thrillerů možná špička. Jestli je předloha z poloviny tak zmatená jako film, bez motivace otevřít knížku. "Facebook a exmanželka nejdou dohromady." A ta vývrtka...

I když znám většinu informací z knížky Jak šel táta Afrikou , je příjemné poslouchat vzpomínání Hugo Pavla.

Ještě horší konec, než se dal očekávat...

Zneužívání slovenské krajiny k natáčení podobných slátanin by mělo být trestné. Co ti dva policajti - Pat a Mat? A jedna ze závěrečných scén: To scénář improvizoval i při natáčení?: Umře - neumře - umře - neumře? Bohužel závěr vypadal, jako by plánovali pokračování...

Skvěle budovaná atmosféra. I když divák zná vraha, nenudí se - sleduje jednání jednotlivých postav. Koho okouzlil dánský venkov, užije si záběry na hospodářskou krajinu, na přímořské oblasti. Tým vyšetřovatelů je zvláštní - podobně jako třeba u autorů seriálu Most. Film beru jako inspiraci přečísít aspoň nějaký knižní příběh Jussi Adler-Olsena. A doufám, že v něm bude míň nelogičností než ve filmovém zpracování. 1) Co dělal pachatel v dospívání - v období od své první vraždy? 2) Proč pachatele sledují desítky policistů a při střetu zůstává policista osamocený? 3) Bílý plášť skrývající pachatele v nemocnici - to už zavání frází.

Pokud scénárista dostal za úkol napsat nesmyslný text, ve kterém náhodně použije slova - policie, vražda, únos, viagra, šéf, saka - pak se mu to podařilo. Markéta Foukalová, interpretka závěrečné písně, má zajímavý hlas...

Nadějný úvod, který trochu připomínal Pustinu. Fotka naznačovala, že se postavy ze šumavské vesnice vyrovnávají s dávnou minulostí. Drobné nesmysly - půjčené auto od familiérního starosty, v rádiu na různých místech činu se opakující stejná písnička, policajti jako gaučoví povaleči - se dají přehlídnout. Ovšem rozklíčování pomocí flashbecku bylo ubohé. Škoda. Fungovali herci, kamera, hudba, prostředí, ale scénárista si měl uvědomit, jestli se chce vyrovnávat s divokým odsunem, nebo napsat moderní kriminálku. ČT není schopná odvysílat seriály jako Most, Šťastné údolí nebo V pasti před 22. hodinou, ale ve 20.30 naservíruje několikaninutový flashbeck zachycující poválečná zvěrstva...

Scénárista si měl rozmyslet, jestli chce točit kriminálku, nebo se vyrovnávat s minulostí... I ostatní Stehlíkovy scénáře hodnotím všechny jako (pod)průměrné. Při flashbacku sice mrazilo, ale v takovéto kriminálce jsem podobnou scénu nečekal.

Výborný scénář, skvělé herecké výkony, perfektní režie. Bavil mě "film ve filmu" a zrcadlení postavy Renaty Soukupové, které se přenášelo z pracovního života (příběhu) do soukromého a naopak.