Recenze (90)
Arsénova jedenáctka (2007)
GUNNERS!!! Běhá z toho mráz po zádech a zejména Dennis Bergkamp je něco jako polobůh. Jen ten příšerný dabing si mohli odpustit!
Prázdniny pana Beana (2007)
Třikrát fuj!!! Největší filmová katastrofa je to totiž až zde. Jakoby někdo znovu použil pytlík čaje, který už byl dávno vyluhovaný, a to před drahnou dobou. Pseudokomedie, která spíše než úsměv, vyvolá u diváka pocit marnosti a ztraceného času. Téhle slátanině tak nemá šanci pomoci ani slušné herecké obsazení, i když Emma de Caunesová vypadá skutečně dobře. Snad jen za ni ta 1*. Jinak se tomuto "dílu" doporučuji vyhnout velkým obloukem.
Mlha (2007)
"Bůh na nás seslal svůj hněv"; a to doslova. Nezáživné až běda, no a ten konec, to jsem se smíchy málem potrhal. Má tohle Darabont zapotřebí?
Let číslo 93 (2006)
Pakliže bych měl hodnotit samotný film, dopadlo by to asi 4 hvězdičkami. Leč to, jak se zařazuje k všeobecnému mediálnímu tlaku a předkládá nám okolnosti 11. září tak, jak se nikdy nemohly stát, to mne rozčiluje do takové míry (ani nevím proč, asi jsem si ještě nestačil zvyknout), že jej prostě hodnotit nebudu. Děkuji za podnětný příspěvek zejména uživateli Lipi21, škoda jen, že většina ostatních si jen zaklepe na čelo, večer si pustí zprávy (lhostejno jestli na ČT1 či Nově) a opět se nechá pouze hloupě masírovat "pseudoglobálním" světonázorem. Vše není jen černé a bílé, přátelé.
Lucie Aubracová (1997)
Poměrně konvenčně natočené válečné drama, které dosti sráží český dabing, zejména pak hlavní ženské postavy. Ale ani původní znění by mne s největší pravděpodobností nepřimělo dát více *. I přes poměrně nosné téma odboje mne totiž film zkrátka nedokázal zaujmout natolik, abych toužil po tom si jej ještě někdy pustit znovu. Lehký nadprůměr.
Ležáky (Ti druzí mrtví...) (2008) (TV film)
Dokument bezesporu zajímavý, přeci jen Ležáky, ale i Ploština, Prlov, Javoříčko ad., asi navždy zůstanou tak trochu ve stínu lidické tragédie, leč některé věci přesto zaráží. Ať už je to lehce neústrojné "rozsekání" filmu do cca 13 kapitol, označování vyhlazovacího tábora Chelmno za koncentrační (podobně i u Osvětimi II - Březinky) či ta skutečnost, a tu považuji za mnohem zásadnější, že komentář čte člověk, který dělá zásadní chyby v českém jazyce (shoda podmětu s přísudkem). Možná jsem puntičkář, ale u těchto typů dokumentu očekávám naprosto profesionální přístup.
Špatná výchova (2004)
Zatím nejslabší Almodóvarův film, který jsem viděl. Jestliže Vše o mé matce se mi poměrně zamlouvalo, tohle už je přeci jenom příliš. Skutečně se zajímavé příběhy odehrávají jen ve společnosti homosexuálů, transvestitů či zneužívaných žen? Nemyslím, ale Almodóvar se nás asi snaží přesvědčit o něčem jiném.
Loď smrti (2003)
Tenhle patvar se dá doporučit pouze v případě, že se chcete pořádně nas...! Naprostá ztráta času, která Vás akorát rozčílí a znechutí. Odpad!
Narozen 4. července (1989)
Řemeslně se filmu asi příliš vytýkat nedá, ale jinak ve mně krajní prudérnost "nejdemokratičtější" země světa vyvolávala pocity největšího opovržení a hnusu. Pseudovlastenčení pseudonároda bez vlastní historie, nejmilitantnější společnosti tzv. vyspělého severu (Vilém I. s Otto von Bismarckem jsou proti vládám USA příštipkáři), jejíž armády, ať už vstoupí kamkoliv (vynechávám zcela specifickou otázku obou světových válek, i když už konec té druhé mnohé naznačil), zanechají za sebou zemi, kde tráva 100 let neroste, to jsou opravdu skutečnosti, na které je nutné být maximálně hrdý! Pokrytectví největšího kalibru, to je Narozen 4. července, poněvadž ten hodnotový kotrmelec hlavní postavy jednoduše neberu. Mne ten film vysloveně urážel, a přestože zde budu v krajní menšině, víc jak 2* mu prostě nedám.
Pasti, pasti, pastičky (1998)
Možná jsem cynik, ale v první polovině jsem se teda řehtal jako blázen. Zejména kreace Davida Vávry a v některých momentech i Miroslava Donutila, přestože ten trošku přehrává, jsou opravdu dílo. Druhá polovina, po velmi slibném rozjezdu, už je taková neslaná, nemastná, velice rozmělněná a nastavovaná kaše, jako kdyby paní režisérka sama nevěděla, co s tím dál. Mnohdy to vlastně neví ani divák (otázkou je, jestli je to vždy jen jeho chyba), ale Chytilová už je prostě taková. Škoda. Závěrem snad jen poznámka, že po Polívkovi má už i Donutil svou Vlastu :-).