OughJay

Jeden z posledních filmů Paula Newmana, kde ten opět dokázal, že byl jedním z nejcharizmatičtějších herců stříbrnýho plátna. Cesta do zatracení je po režijní, kameramanský, výpravný, herecký a hlavně taky hudební stránce naprostou lahůdkou. Divák se po pár záběrech okamžitě ocitne v Americe před skoro sto lety a nezbejvá, než si to pořádně vychutnat. Výtky bych měl akorát malinko k Tomu Hanksovi, pro kterýho to neni úplně typická role a i když jí zvládnul vcelku dobře, tak mi jako gangster jednoduše neseděl. Potom si nejde nevšimnout taky poměrně jednoduchýho scénáře. Příběh jde místy až trestuhodně předvídat a to nikdy neni pro dobro věci. Pod taktovkou někoho jinýho, než Mendese, by byl z tohohle filmu, troufám si říct, propadák. On z něj vykouzlil místama až virtuózní podívanou (nadchly mě především naprosto němý scény, kde se vraždilo) a za to mu patří všechna čest. Po Americký kráse jde asi o jeho druhej nejlepší film...

Bullitův případ je tuctová kriminálka, místo který by si člověk klidně moh pustit některej z dílů Profesionálů. Přesto nabízí něco extra - Steva McQueena a neskutečně brilantně natočenou honičku Mustanga s Dodge Chargerem, při který jsem měl ze zvuků těch motorů husí kůži. Jízda San Franciscem z pohledu řidiče takový káry je prostě k nezaplacení. Neni to špatnej film, ale strašně moc trpí na spoustu zbytečnejch a ospalejch záběrů a ani příběh nedisponuje ničim překvapivym nebo zajímavym. Potěšilo mě ještě možná tak cameo Roberta Duvalla v roli řidiče taxíku...

Člověk toho nemusí moc vědět o baseballu, aby se moh podívat na Moneyball. Ona je to beztak Pittova one man show odehrávající se spíš v zákulisí tohohle sportu. Mám vážně rozporuplný pocity, protože je to skvěle napsaný, zahraný, zrežírovaný a tak dál. Dokonce by se podobnej koncept dal použít i v jinejch sportech nebo i odvětvích. Vážně jsem se nenudil, víc jak dvě hodiny mi utekly jako voda, ale asi už nikdy nebudu mít potřebu vidět tenhle film znova a vlastně jsem ho chtěl vidět jen proto, že se objevil na Oskarech. Nepřišel mi nijak revoluční, je to umě natočenej snímek o úspěšnym období manažera chudýho klubu, kterýmu patří můj obdiv za to co dokázal a jak se zachoval, ale takovejch filmů je mraky a tenhle je vynášenej do nebes jen kvůli výkonu Brada Pitta. Jeho tu vážně stojí za to vidět, mě to ale stačilo jednou.

Pozemšťan je přesně film pro mě. Vůbec nevadí, že se tam celou dobu jen kecá a že jsou ty lidi zavřený v jedný místnosti. I z toho jde vykutit zajímavej počin, ostatně jak bylo vidět už ve 12 rozhněvaných mužích. Vyprávění o historii bych moh poslouchat klidně celej den. Ať už by mi někdo vykládal pravdu a nebo vymyšlěný žvásty, žral bych mu to i s navijákem. Důvod, proč Pozemšťana nehodnotim líp, je jednoduchej. Celý to vyprávění je strašně moc povrchní a spoustu zajímavejch otázek neni zodpovězeno. Jasně, je tady do toho zamontovaná psychologie a filozofie, který tomuhle nezodpovídání hrajou do karet, ale člověk je zvědavej a já bych radši krapátko detailnější povídání. Zároveň mě pak ani trochu nepotěšil ten sentimentální hollywoodskej závěr. Pro celej film byly jakýkoliv podrobnosti a dokazování nepodstatný, takže přežití syna o cca 40 let mladším otcem pak působilo trošku jako fail a vůbec jsem ho nepotřeboval vidět. To dokazování mělo přijít v průběhu filmu, konec měl bejt otevřenější.

Na Cohenovi se mi líbí, že se nebojí zesměšnit jakoukoliv skupinu lidí, nebo rovnou celejch národů. Rozhodně jde o nejodvážnějšího a pro mě nejzajímavějšího komika dnešní doby. Bruno bude ale podle mě už navždycky takovou černou kaňkou v jeho filmografii. Za prvé působí tenhle film strašně moc kýčovitě a dost často i trapně a za druhé jde o prvoplánovitou snahu vytřískat co nejvíc z pověsti, kterou si Cohen vydobyl ztvárněním Borata. Neřikám, že jsem se ani jednou nezasmál, ale jako celek to moc funkyzeit nebyl...

Úvodní Clooneyho komentář o tom, proč by se měli mít lidi žijící na Havaji mít líp, než ostatní, v průběhu filmu trochu ztrácí na váze. Emočně to totiž nebylo až tak moc silný, abych si řek: "Jeho život bych fakt nechtěl mít." Vlastně jedinej silnej moment tu předvedla vynikající Shailene Woodley, když se v bazénu dozvěděla zprávu o stavu svojí matky. Potom už je to jen poměrně nepochopitelná bezstarostná dovolená, na který se pátrá po mámině bokovce a na který rodinku bůhví proč doprovází stupidní kamarád Kingovy starší dcery. Výsledek? Umírá mu žena, se kterou to šlo stejně pomalu do prdele, má dobrou práci, dvě krásný dcery, pozemky za miliony dolarů a žije si na rajskejch ostrovech. Come on! Kdo by si to s nim nechtěl vyměnit?! Film uběh příjemně, ale rozhodně nebyl oskarovej...

Musel jsem Lebowskiho vidět třikrát, abych ho ocenil natolik, kolik si zaslouží. Teď už na něj nedám dopustit. Obyčejnej film o obyčejnym člověku, kterýmu vymáchaj hlavu v hajzlu a pochčijou mu tepych. A i když je Lebowski nejlínější člověk na světě, tohle ho prostě nemůže nechat chladnym, obzvlášť když má kamaráda, co si zažil Vietnam. Pro někoho ukecaná nuda, pro spoustu lidí kult. Jenže Coenům a Bridgesovi přines tenhle film nehynoucí slávu, takže na něm asi něco bude, ne?

První slovo - nádhera. Druhý slovo - nestačí. Scorsese Huga doslova a do písmene vypiplal, velká škoda že jen po vizuální stránce. Obrazově je to vážně jeden z nejhezčích filmů, co jsem kdy viděl, ale je to na úkor scénáře a hlavně stopáže. Nezáživnej příběh a 126 minut je doslova vražedná kombinace a člověk se pak může kochat nádherně nasnímanou Paříží jak chce. Pocta kameramanský práci Huga vystihuje myslim víc, než pocta filmu jako takovýmu. I když jeli všichni herci až na dřeň (dojem kazil jen mně osobně nesympatickej Asa Butterfield), jednoduše to nestačilo. Je to emočně prázdný a nudný, přesto si myslim, že stojí za to to vidět. A stačilo by vážně jen VIDĚT...

Nebel mě vážně potěšil. A překvapil. Po vší tý kritice, co se na něj snesla, jsem čekal jen hodně chabej pokus přivýst do český kinematografie něco, co tu do tý doby ještě nebylo, teda obraz převedenej na animaci. On má ale co říct i po dějový stránce, byť ta je hodně útržkovitá a nechává diváka čekat do posledního snímku, aby zjistil o co tam vlastně celou dobu šlo. Celý to protínaj halucinogení psychozáběry a loudavá hudba kapely Umakart, což ve výsledku tvoří naprosto fantastickou pochmurnou atmosféru, kterou jsem v českym filmu dlouho neviděl, jestli vůbec... Je to příběh z historie, je to příběh na zamyšlení, precizně zahranej i odrežírovanej. Nebál bych se tenhle Luňákův celovečerní debut označit za jeden z milníků našeho filmu...

První hodina, kdy Gyllenhaal hledá atentátníka, byla pro mě, jako pro fanouška alternativních realit, vážně libová. Člověk chtěl vědět víc a víc a napětí by se dalo krájet. Pak ale teroristu objevili a najednou se scénárista začal starat spíš o to, jak udělat kvalitní happy end. Začlo bejt sucho, všechna šťáva vytekla. Spacifikování toho atentátníka ve skutečný realitě bylo najednou až moc snadný a začlo se bojovat o budoucnost Coltera Stevense, ke kterýmu, ač Jake Gyllenhaal zahrál zase na jedničku s hvězdičkou, jsem si nevytvořil až takovej vztah, aby mi na jeho osudu nějak extra záleželo, kor když vlastně krad život někomu jinýmu. Je to sci-fi a téma paralelního světa je tak ošemetný, že si ho každej může vysvětlit po svym a nikdo mu do toho nemůže kecat, co je nesmysl a co ne, takže samo sebou že si tu člověk párkrát položí otázku 'proč?' a 'jak?' a nedostane se mu na ní odpovědi. To všechno beru. Co Zdrojovýmu kódu ale neodpustim, je ten hollywoodskej konec. Měli ho nechat zemřít. Ve všech realitách. Tečka.