OughJay

Moc pěkná pohádka... Ne že by i na sklonku devadesátejch let nechtěly studia vydělávat, přesto ale tenhle animák působí tak, jakoby nekalkuloval a nesnažil se pouze dostat dolary z kapes diváků. Nebo je to jen díky umění Brada Birda? Železný obr na mě zapůsobil s naprostou upřímností a krásnou, nenásilnou formou mi předestřel jakýsi morální ponaučení, který většinou všude jinde vypadá jako ohraný klišé. Hogarth Hughes: [in the Giant's mind] "You are who you choose to be." The Iron Giant: "Superman."

Tak nějak tušim, co měl Domink v plánu... Vlažný tempo, minimalistický, mnohdy i zpomalený záběry, hodně rozhovorů úplně mimo téma... Připomíná mi to kombinaci Tarantina a Nicolase Windinga Refna s jeho nedávnou peckou Drive. Velkej rozdíl je v tom, že ty rozhovory mimo téma tu byly poměrně dost nezáživný a pouze tak zabily spoustu času. To, že film ve scénách Scoota McNairyho a Bena Mendelsohna působí tak chladně a odtažitě, taky nevim jestli brát jako klad a nebo zápor. Nicméně musim pana režiséra ocenit za moc pěknejch nápadů, několik téměř uměleckejch záběrů a i za tu satiru vůči politice USA. No a Brad Pitt je klasa, jako vždy... :) Jackie Cogan: "America is not a country it's a business."

Proč jenom ten Woody do hlavních rolí obsazuje vždycky tak nesympatický herce...? V Barceloně to byla Rebecca Hall a tady ještě povrchnější Rachel McAdams. A Owen Wilson taky neni zrovna můj oblíbenec, ačkoliv tady jsem ho vcelku přestál. Nevěřim tomu, že je to jen postavama, který představujou. Takovej Tom Hiddleston v Avengers taky hrál bezpáteřního conquistadora (mimochodem jedna z nejlepších zápornejch rolí v posledních několika letech) a neměl jsem s nim sebemenší problém. Tady pak ukazuje i jinou hereckou polohu a dá se říct, že spolu se všema vedlejšíma hercema tvoří tenhle film. Půlnoc v Paříži je jinak vážně krásnou pohádkou, nebo, pokud chcete, výletem do minulosti, kterou bych si nejradši přehrával pořád dokola a pak byl schopnej v Paříži čekat o půlnoci někde na ulici, jestli mě náhodou nevyzvedne obstarožní veterán. Třešničkou na dortu byl ale Adrien Brody, jehož Salvador Dalí by snad zasloužil vlastní film. Byl tu doopravdy bezkonkurenční a vynikající vsuvkou. Salvador Dalí: "I love the language. The French! The waiters? No. You like the shape of the rhinoceros? I paint the rhinoceros. I paint you. Sì. Your sad eyes. Your big lips, melting over the hot sand, with one tear. Yes! And in your tear, another face. The Christ’s face! Yes....and rhinoceros."

Hypotéza, že lidstvo zachránil před globální katastrofou jedinej člověk, je doslova pohádková. O Teslu jsem se nikdy moc nezajímal, i když se o něm proslýchá leccos zajímavýho a věřim, že to génius vážně byl. Tenhle dokument ale nastiňuje tak fantastický scénáře, že se jim chce těžko věřit. Pro rozšíření obzorů jde ale o více než zajímavej kousek, ovšem aby si člověk utvořil jasnější názor, je zřejmě třeba si o Tunguzské katastrofě ještě něco přečíst a případně zhlédnout další videomateriál.

Chvíli se zdálo, že jde o další kapitolu z Věřte, nevěřte... Ty příběhy byly všechny 4 zajímavý, nicméně ty lidi si to pak všechno vysvětlovali po svym. Řekl bych, že pro člověka, kterej byl takovej kousek od smrti, je pak dost snadný přejít na víru a svoje přežití připisovat nějakejm nadpozemskejm silám. Jsem rád, že tu byl pro jakous takous nezávislost alespoň pohled toho doktora, ale ten byl poněkud upozaděnej. I was dead se snaží primárně fascinovat a trochu taky zavání fanatičností, což já vážně nemám rád.

Po tom osudnym datumu už tenhle dokument tak trochu nabírá komickej nádech, ale je pravda, že během jeho sledování na začátku prosince 2012 na mě menší obavy padaly. Na druhou stranu se opírá převážně o znalosti nadšenců, který viděj spojitosti tam kde sami chtěj, což neni úplně objektivní. Myslim, že od nynějška bude tento dokument sloužit už pouze jako ukázka paniky, která ovládla miliony lidí před domnělým koncem světa. Ten se mi teď jeví už jen jako jeden z nejlepších marketingovejch tahů v historii lidstva.

Nedá se říct, že by šlo vyloženě o špatnej animák. Všechno funguje jak má, jen jako kdyby to už nebyl ten starej dobrej Burton, na kterýho je vždycky spoleh. Navzdory tomu, že jde prý o jeho srdeční záležitost, je Frankenweenie takovej bez duše... Sparky čili život a smrt štěněte, toť vše. Když nepočítám ty naprosto nehodící se příšery na konci, tak ničim nepřekvapí a evokuje to ve mně nepříjemnej pocit, že se TIm Burton potácí v dost hluboký tvůrčí krizi. Chtělo by se říct, že všechno se jednou okouká, ale to dle mě není tenhle případ. Jemu chybí nápady a já bych byl možná rád, kdyby si dal od natáčení na nějakej čas pauzu... Pod nátlakem velkejch studií si těmahle všema mainstreemovkama akorát kazí reputaci a to určitě nejen v mejch očích. Černobílá je u Frankenweenieho na místě... Toshiaki: "Victor, I need your help." Bob: "I asked him first." Toshiaki: "My problem's bigger." Bob: "Yeah, he's right."

Ježiš... Dokážu pochopit, že v osmdesátkách toho bylo nechutnýho dost a točily se samý béčkárny, ale tohle už je vážně moc. Highlander není snad ani céčkovej film a proto mě vážně udivuje, jak ho někdo může považovat za kultovní. Zajímavý tu byly snad jen historický flashbacky. Nápad je to vážně dobrej, bavilo by mě poslouchat jak ten člověk zažil objevení Ameriky, Velkou francouzskou revoluci, druhou světovou válku atd. Místo toho jsem tu byl nucenej čumět na souboje s mečem, jejichž autentičnost si snad víc užívám na našich městskejch slavnostech a na záporáka, kterej vypadal jak když po večerech šňupe koks. Nejhorší na tom všem ale bylo, že se ten film bere smrtelně vážně. Pokračování snad už pak musely bejt vážně vycucaný z prstu a ani na ně nebudu koukat - že režisér nemá soudnost jsem zjistil už tady... Connor MacLeod: "I've been alive for four and a half centuries, and I cannot die." Brenda: "Well, everyone has got their problems."

Coenovci se pravděpodobně už vykoupali ve všech možnejch žánrech, ale z mýho pohledu je zrovna mafiánský drama to, co jim vůbec nesedne. Nevím, jestli se tu všichni rozhodli hledat tam vehementně něco extra jen proto, že jsou to Coenovi, kterejm se zvyklo dávat vysoký hodnocení, no já se v tom zas tolik nimrat nehodlám. Když na mě ten film nedejchnul něčim vyjímečnym hned napoprvý, tak napodruhý a napotřetí by to bylo stejný. Millerova křižovatka vypráví průměrnej příběh, ve kterym mě nedokázalo vůbec nic překvapit, včetně herců. Za vyzdvihnutí tu stojí snad jen John Turturro, kterej svůj krátkej čas na plátně využil stokrát líp než herci v hlavních rolích. Beru to ale jako začátek bratrskýho filmování a za fakt, že potom už Joel a Ethan přicházeli na svět většinou se samýma peckama, jsem ochotnej na tohle šlápnutí vedle zapomenout. Respektive bych na něj asi zapomněl i kdybych nechtěl, protože tam vážně není nic moc k zapamatování. Tom Reagan:"If you want me to keep my mouth shut, it's gonna cost you some dough. I figure a thousand bucks is reasonable, so I want two."

Po zhlídnutí tohohle dokumentu bych se za sebe asi styděl, kdybych se rozhod navštívit nějaký delfinárium... Aneb Japonsko ukazuje (respektive ono samo ne, ono se to snaží utajit) svojí odvrácenou tvář a ta je dost krutá a pyšná... Jeden z nejděsivějších a nejsyrovějších dokumentů, co jsem měl možnost vidět. Richard O'Barry: "If you aren't an activist you're an inactivist."