leafroller

Líbí se mi, jak se nám superhrdinové profilují. Po skončení Avengers, jejichž kvalita rapidně upadala s každým dalším dílem, se jednotliví členové vydali každý jiným směrem. Spiderman to začal hrát na teenagery, Thor se vydal velmi zdařilou cestu komedie a Aquaman začal točit podívanou pro ty nejmenší. Nikdo soudný jistě nepochyboval, že se film myšlenkově příliš neexponuje, ovšem podívaná je to naprosto strhující. A těch pár citečků, vyplňujících prázdná místa mezi akčními scénami, lze krásně využít pro odpočinutí a nabrání sil na další kulervoucí jízdu. Být mi osm let, vážně uchcávám blahem.

To, co se kolem nás dnes děje, je jasným důkazem, že nejenže lidé neumějí prohrávat se ctí, ale že neumějí prohrávat vůbec.

Ryzí etalon současné evropské tvorby. Z Mexika.

Dnes je potřeba začít od konce a trochu spoilovat, neboť pointa filmu je prostá a důležitá: Jediné, po čem každý obyčejný člověk touží, je mír. A je celkem jedno, kdo si někde nahoře poměřuje přirození. Jenže to samozřejmě nestačí. Zaujalo mě velmi aktuální označení každého, kdo říká nepohodlnou pravdu, za komunistu. Je až neuvěřitelné, že nám to vydrželo až do roku 24. Zaujalo mě naprosto nevysvětlené zapojení FBI. A co mě zaujalo mimořádně, je absence jakéhokoli historického a politického kontextu, která připravila film při hodnocení o 20%. V této chvíli se sluší poděkovat panu Oliveru Stoneovi za to, že mě ve své sérii Americké století vybavil potřebnými informacemi. Bez nich by totiž mohl být film poněkud matoucí.

1964, USA. To samo o sobě by jako hodnocení mohlo asi stačit. Jenže tyto události se neděly v roce 1964, děly se sto let. A taky v roce 1964. Člověk si vzpomene, jak urputně a vytrvale mluvíme o komunistickém teroru 50. let, o soudnich procesech a desítkách mrtvých. A pak tu máme demokratickou západní zemi, kde nejenže probíhaly podobné politické procesy, ale kromě toho jsou lidé jen tak, často čistě náhodně, chytáni na ulici a umučeni k smrti a nikoho to očividně moc netrápí. Čert ví, kde umřelo více lidí.....

Musím přiznat, že se mi tato recenze píše docela těžko. Divergence byla myšlenkově i dějově v podstatě uzavřený počin, k němuž nebylo co dodat. Navázat na takové dílo je proto poněkud obtížné a v Rezistenci se převážně rozvíjejí původní témata. Také některé rozumové pochody hrdinů mi byly vzdálené více, než mi bylo příjemné. Nicméně i zde lze najít něco nového k přemýšlení. Zajímavá a v roce 2024 nadmíru aktuální je třeba myšlenka uzavřeného města ve zdánlivě nebezpečném světě, jež se ve filmovém scifi žánru objevuje průběžně, ale s železnou pravidleností. Rezistenci zkrátka zcela jistě neuvidím tolikrát jako Divergenci. Ale pokud si ji přeci ještě pustím, potom jistě kvůli tomu krátkému sestřihu, co tý holce fakt moc slušel.

Když jsem to tenkrát viděl ponejprv, uchvátilo mě téma i zpracování. Krásná hrdinka v trochu klišovitém prostředí, jemuž však bezpochyby vděčíme za celkem přijatelnou stopáž. Jenže je rok 24 a aktuálnost filmu začíná nabývat děsivých rozměrů. Myšlenky se vynořují a metafora stává se podstatou. Takže máte dvě možnosti. Buď koukat na dosti průměrné teenagerské scifíčko, nebo se trochu zamyslet a podržet ten korek pod vodou trochu silou. Silou myšlenky.

Velmi zajímavý vhled do tradice, jež narozdíl od všech těch českých vesnických karnevalů skutečně žije. Dobré je také zamyšlení, do jaké míry je třeba respektovat i přání ostatních obyvatel regionu. Každopádně nahradit obrovské historické, antropologické a přírodní bohatství povrchovým dolem nevidím jako úplně dobrý nápad. A ty ušanky byly prostě boží.

Pokud někdo u filmu s Arnoldem řeší scénář nebo logiku, potom asi upadl na hlavu. Na tyto filmy koukáme z jiných důvodů, od těchto filmů očekáváme něco jiného. A vždy to s jistotou dostaneme. To je ta krása logiky. S Arnoldem je jistota, že dostaneme přesně to, co jsme čekali.

Trochu zmatení, jinak nadšení.