Chen

Jackie Chan má lepší film, ale i horší. Když už nic jiného, množství cameo rolí a slušné akční scény film Cestu kolem světa za 80 dní zachraňují od totálního pádu do hlubin filmového škváru. Dívat se na to určitě dá.

Pro západního diváka možná nestrativitelký kousek plný pestrobarevných efektů, létajících bojovníků, kteří umírají a reinkarnují se ve zběsilém tempu. Pro mě, milovníka asijské mytologie, lahůdka, která v každém ohledu nemusí dávat smysl, ale přesto má něco, co mě na filmu přitahuje.

Sympatický představitel hlavního hrdiny zachraňuje co se dá. Jenže ani on nezvládne vyvážit podivný scénář a ještě podivnější trikové efekty, které jsou vlastně až k smíchu. Ani bojové scény nejsou ničím extra výjimečným. Snad příště.

Zdlouhavé, podivně sestřihané a zmatené. Akční scény střídají desítky minut dlouhé sekvence, ve kterých je opravdu těžké postřehnout o co vlastně jde, kdo stojí a proč stojí proti komu atd. atd.. Hark Tsui to zvládne mnohem lépe. Tentokráte trošku ujel.

Je to sice zmatené (alespoň pro neasijské diváky), místy dost bizardní, ale některé akční scény jsou zajímavé. Sice nejde o vrchol hongkongské bojové choreografie, ale několik slušných nápadů by tu bylo.

V rámci evropské akční tvorby jde o velmi slušný kousek. Pravdou je, že hlavním tahákem je sympatický Mickey Hardt, ale určitě potěší i skvěle zvládnuté akční scény a některé vtipné dialogy.

13 duchů. Právě ti jsou tím největším kladem filmu. Každý z nich je natolik bizardní, že musí zaujmout. Slušný je i samotný nápad s domem sloužícím jako přístroj na čerpání energie z uvězněných duchů. Škoda, že postupem času se titul nevyhne obvyklým klišé a spadá do naprostého průměru.

Nemyslím si, že od prvního dílu došlo k fatálnímu poklesu kvality, jde spíše jen o to, že se vytratilo kouzlo neokoukanosti a originality. Ne snad, že by druhý díl vykrádal svého předchůdce, ale jde spíše o to, že nedošlo na žádné velké novinky.

Mít na place hned několik veleúspěšných amerických komediálních herců (a jednoho budoucího režiséra úspěšných komedií) a na režisérské židli Ivana Reitmana? To nemohlo dopadnout jinak než skvěle.

Spolu s Maléry pana účetního jsou pro mě Nástrahy velkoměsta nejlepšími italskými komediemi. Létající nehty, tak na to se jednoduše nezapomíná :).