Já, žena

Říkal jsem si, proč takový název, když v tom filmu jde mnohem víc o muže (ať už si tam dosadíte jednotné nebo množné číslo), ale s přibývajícími minuty se mi vyjasnilo. V obrazech, které zdánlivě nevytvářejí souvislý příběh, se rozehrává umělecky osobitý pohled do života mladého muže, jehož náplň dní začíná být po sňatku s ženou omezována na práci, rodinné návštěvy a manželství pod jednou strachou. Aneb kde jsem já, tam všude mimo práci čeká na mě vedle žena... Novým svazkem Jan ztrácí svobodu, proto ten opakovaný rámcující výjev muže propadnutého v hlubině jenom s hlavou nad betonem. Jak předznamenává obsah, jde o skutečně avantgardní drama, vyprávění v nevšedních obrazech, v nichž dominuje barevná výtvarná stránka s důrazem na audiovizuální experiment. V prvních minutách jsem z filmu nabyl mírné obavy, ale kamera i mnoho scén mě dokázaly upoutat, zejména scény s jízdou autem či tramvají a pracovní pasáže včetně působivých prostřihů na bourání byly skvělé a herci dobře vybratí. Byl jsem relativně spokojený, i přes odtažitější nádech tohoto nezvyklého artového snímku ze Švédska a téměř bych neměl problém dát i 4 hvězdičky. Jen mě často štvaly experimenty se zvukem (včetně vypnutí hlasů nebo zvuku kompletně), které mi připadaly nejen rušivé, ale i samoúčelné. [70%] (14.11.2022)