Obsahy(1)
Přímý přenos premiéry nové inscenace opery Don Giovanni z pražského Stavovského divadla, kde v roce 1787 provedl Mozart toto své dílo vůbec poprvé... Existují-li díla, která spojují Prahu s celosvětovou hudební a divadelní kulturou, pak na prvním místě mezi nimi stojí bez nejmenších pochyb Mozartův Don Giovanni. Jeho premiéra v roce 1787 v Nosticově, dnes Stavovském divadle je dodnes jednou z nejvýznamnějších událostí v kulturních dějinách české metropole. Přestože byla tato světová „opera oper“ v Národním divadle nastudována již více než dvacetkrát, až dosud nebyla nová inscenace nikdy svěřena do rukou tvůrčího týmu složeného kompletně ze zahraničních umělců. V jeho čele stojí německý dirigent Karsten Januschke spolu se švédsko-norským operním i činoherním režisérem Alexanderem Mork-Eidemem, o němž se píše, že s oblibou posouvá klasická díla v čase i prostoru, aby byla srozumitelnější a přístupnější modernímu publiku. V případě nového pražského Dona Giovanniho však volí zcela jinou, řekněme divadelně-meditativní cestu. Kostýmní design z dílny švédské výtvarnice Jenny Ljungberg vychází z tradic španělského historického oděvu a je pouze decentně ovlivněn současnou módou a estetikou. Ani scéna dánského scénografa Christiana Friedländera neposouvá děj Mozartovy opery do žádných moderních kulis a soustředí se na to, co nabízí Stavovské divadlo jaksi samo – hraje si s prvky divadelní iluze, dekorace a zároveň s odvrácenou stranou divadla, jeho technickým zázemím, s tím, co skrývá divadlo pod svou „maskou“, a drží tak diváka v nejistotě, co je jen „jako“ a co „doopravdy“. Režisér Alexander Mork-Eidem pojímá děj této opery jako poslední chvíle Dona Giovanniho – od chvíle smrtelného zranění až po jeho smrt. A s tím přicházejí otázky: co je ještě život a co už smrt, kdo je tu viník a kdo oběť, kde končí divadlo a začíná skutečnost (či naopak)... V ústřední roli Dona Giovanniho se představí mladý slovenský barytonista Pavol Kubáň, partnerkami mu na jevišti budou Jana Sibera, Alžběta Poláčková a Lenka Máčiková. V dalších mužských rolích účinkují Richard Samek, Miloš Horák, Lukáš Bařák a Zdeněk Plech. (Česká televize)
(více)Recenze (4)
V titulcích pořadu uvedeno: název Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni; režie Tomáš Šimerda; divadelní režie Alexander Mørk-Eidem. ()
Po hudební stránce standardní provedení této nové premiéry slavné opery bez diváků, i když z výsledného televizního zvuku jsem nebyl právě nadšený. Podle gest německého dirigenta Karstena Januschke by se dalo usuzovat na svižnou a energickou dynamiku orchestru, z televizoru se ale linula spíš jakási jednolitě beztvará zvuková masa, která nedala vyniknout ani orchestrální, ani zpěvní složce. K tomu poměrně nudná a nenápaditá režie, podpořená ve své bezradnosti doslova ošklivou scénou a ještě ošklivějšími kostýmy, v nichž všichni účinkující vypadali jak oblečení přinejlepším od vetešníka, ne-li přímo z popelnic. Od operních zpěváků není třeba očekávat krásné postavy, ale proč je ještě deformovat záměrně nepadnoucími kostýmy, které na každém visí jak hadry na strašáku do zelí? Režie evidentně akcentovala komickou stránku díla (navíc dost křečovitě) a potlačila tu vážnou, čímž samoúčelně deformovala i ono tolik oceňované geniální spojení komické a vážné opery v tomto vrcholném Mozartově opusu. Škoda, že se všechny tyto úlety musely odehrát právě na scéně, pro kterou Mozart svou "operu oper" napsal a na níž měla svou světovou premiéru. Obávám se, že tato současná premiéra se důstojnou operní událostí sezóny nestane. P.S. V reakci na komentář pode mnou připouštím, že poznámka o nasnímání zvuku ze strany ČT může být jen výsledek mého subjektivního dojmu z TV poslechu, který nemůže nahradit přímou akustiku v hledišti. Stejný dojem bych ale mohl mít třeba i v případě, že bych v hledišti seděl, a pak by bylo jasné, že to nemůžu připisovat na vrub ČT. Podstatou mého nízkého hodnocení ale není v prvé řadě zmiňovaný technický zvukový dojem, ale víc než rozpačitý pocit z představení jako takového, pod režií pak mám na mysli skutečně tu divadelní, nikoliv televizní. V tom se asi s uživatelem prezdivaka víceméně shodneme. Nechci rozhodně snižovat snahu ČT o přímé přenosy oper v šílené covidové atmosféře, této snahy si naopak vážím, a za případný omyl se uživateli "prezdivaka" tímto omlouvám a děkuji za vysvětlení. Příště snad nebudu tak kategorický tam, kde má technická erudice není na výši, což v tomto případě přiznávám. P.P.S. Pro úplnost si ještě dovolím ocitovat z recenze, která byla zveřejněna na specializovaném webu Opera Plus 28.4.2021: "Zvukový přenos inscenace (Michal Pekárek) měl o něco lepší úroveň než na Mozartových narozeninách, nicméně je to stále achillova pata českých televizních přenosů (výpadek některých mikrofonů v 1.finale) a se zahraničními kanály se srovnat nedá." ()
Nedávám hodnocení, protože se mi nahrálo představení jen do pauzy, nicméně první polovina by byla na průměrné 3*. Výborné pěvecké výkony, nicméně režie do příběhu nepřináší nic, naopak, jako by z příběhu vylézalo, že jediný dareba je Don Giovanni a chuděrky svedené jsou pouhé oběti... Přitom ženy na tom také mají svůj podíl. ()
Málokdy se stane, aby tu někdo mohl reagovat na první komentář k dílu. Já tak učiním, protože se pán pod nickem Amonasr dost plete. Divadelní záznam jsem natáčel a byl u toho dva dny, proto vím, že se třeba zvuk natáčel nadstandardně a chyba je opravdu jen na jeho přístroji. Pochopitelně ve stereu, protože pěti a více kanál je k mání jen na DVD apod. To že kulisy vypadaly tak či tak, je otázkou divadelní scény. Stejně tak kostýmy. To není úkolem ČT. Ta se snaží o věrohodný přepis skutečnosti, který divákovi nabízí bližší záběry z úhlu, který by neměl jako návštěvník divadla k dispozici. Mohu jen hádat, co se skrývá nad poznatky - nudná a nenápaditá režie. Asi myslel tu divadelní. Ale znovu - to je záležitost divadla a ne televizního záznamu. Stejně jako nápad, že Don Giovanni bude polovinu hry umírat na bodné zranění. ()
Galerie (5)
Photo © Sergej Gherciu
Reklama