Posvátná duše

Tragikomedie ze současnosti z vyprázdněného smyslu životů, náhražkového nábožanství ap.. Festivalový film, příkladový.(70%) (28.04.2023)

Sakra, to jsem zase jednou viděl hodně rozporuplný film... Co teda s tím? Na jednu stranu musím ocenit, že to má dost promyšlených scén, solidní kameru a taky skvěle napsaný příběh, který všechno dobře propojí a plně tak i naváže na celkovou myšlenku filmu. Jenže na tu druhou stranu mi dost vadí, že když vám dojde, co se tím snaží tvůrci říct (celé je to kritika současné lidské vyprázdněnosti a hledání naivních útěch v obyčejných předmětech, které nějaký "guru" označí za posvátné a vybuduje na tom ideologii a sektu - přičemž se mi hodně líbilo, že se to celé vztahuje na new age náboženství, která neprodukují nic jiného než instantní pravdy vydávající se za neskutečně hluboká porozumění smyslu života, tzv. všehomíra apod...), tak je celý příběh dost průhledný i přes hru na mindfuckovost a závěrečná pointa tedy pak neumí překvapit, protože je jasné, že v tom nic nadpřirozeného rozhodně nebylo. Ačkoli... vyšší moc teoreticky v závěru opravdu zasáhne, ale to už bych prozrazoval až moc. Kromě tohohle mi ale taky dost vadilo to záměrně bezemoční herectví, které tu sice záměr na rozdíl třeba od Lanthimose opravdu mělo, ale pro mě tenhle v současnosti velice oblíbený prvek artových filmů začíná být spíš už jen těžce klišovitý a vyčerpaný (podobně jako černobílý 4:3 formát obrazu nebo rozklepaná kamera), jelikož zapůsobit dokáže jen někdy a hlavně se jím spousta tvůrců snaží zakrýt své určité neumětelství a zároveň si při tom hrát na těžké hluboké umělce - jako třeba právě Lanthimos - přičemž se najde nemalý počet lidí, kteří jim tu pózu umělce opravdu věří. Tady to póza naštěstí nebyla, smysl to mělo, ale jaksi už se mi to přejedlo a nebaví mě to sledovat ani s účelem. Kvůli tomu si mě ten film za celou dobu nedokázal získat tak, jak měl a právě díky tomu pořádně nevím, jestli bych vůbec měl chuť si ho někdy pustit znova. A díky tomuhle všemu jsem teď v situaci, kdy to vidím přesně na 3,5* a netuším, jestli jít dolů nebo nahoru s hodnocením, protože na současnou dobu to je víc propracované než je na zvykem, jenže zároveň to zápory má a pro mě nejsou zrovna malé. Ale nakonec to rozseknu tak, že dám vyšší hodnocení právě kvůli tomu, že si to dělá srandu z new ageistů. To se dneska jen tak nevidí a bizarnost všemožných opravdu absurdních sekt to vystihlo skvěle. Ale nezaručuji, že to časem neshodím, zas tak moc mě to opravdu neodrovnalo. Slabé 4* (19.11.2022)

Z těch filmů u kterých přemýšlíte, WTF to právě sledujete. Na jakých astro-houbičkách to tvůrci jedou. A nakonec to do sebe zapadne a jste překvapeni. V tomto případě dokonce šokováni. On ten akademický minimalismus, statické záběrování formátu 1,60 : 1 a osobitý výběr a vedení herců s nepřítomnými pohledy tady nejsou žádnou pseudo-artovou hoňkou, ale záměrem chytrého tvůrce, který ví jak diváka s otevřenu myslí zaujmout a skrz nejednoznačně uchopitelné vyprávění příběhu zabřednout do jednoho z nejvážnějších a nejčernějších témat společnosti. Festivalovka jako hrom, a pozoruhodná! (30.03.2022)

Fakt nevím, jak hodnotit. Na jednu stranu má vlastně vše, co oceňuju - skutečného Svatého ducha a víru v Boha nahradil duch new age, instantní (okamžité) "velké" pravdy, různé obracení se k tibetským, indiánským, paleo, křováckým, maorských a kdoví jakým dalším "tajným" "naukám", a všichni jedí klíčky a veganskou stravu a očisťují se, a přitom jsou uvnitř prázdní jako právě dopitý sud piva; a komu by nestačilo tohle, stojí na každém rohu nehybně jehovisté, kteří slibují konec světa už skoro přes sto let, nebo si můžete koupit zaručeně pravé cetky z Egypta, obchodní strategii z doby dinosaurů... a tak. Tomuhle všemu se film vysmívá, protože to celé může vést ke skutečně tragickým věcem. Jen ten konec jsem čekal poněkud, řekněme vyváženější - než doslovný návod k pochopení, že vše bylo jen pozlátko, iluze a atrakce, bych čekal, že se tam objeví někdo skutečně duchovní, někdo, kdo skutečně v sobě toho Ducha svatého má, jako takové pozitivní zrnko naděje, že vše přece jen ještě není ztraceno. To mi tam chybí teda hodně, protože takhle je to vlastně černobílý příběh bez naděje. Mno, ale na druhou stranu ta forma nezaujatosti a civilnosti a dlouhých pohledů a dlouhých záběrů na jízdu na kolotoči a na to, jak někdo sedí v autě a jede pryč a... prostě mi ta forma nesedla, přišla mi nepříjemná (možná to tak mělo být), a protože každá scéna tak dlouho trvala, měl jsem čas přemýšlet nad nelogičnostmi příběhu, třeba proč policie ten jeho obchod a sklep zdá se vůbec nikdy neprohledala, proč členové té UFO skupinky něco neprokoukli daleko dřív atd. Ale aspoň jsem si zapsal recept na ty sendviče se šunkou a sýrem obalené ve vajíčku, to zkusím. (10.01.2023)