Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (2 777)

plakát

Horizont: Americká sága (2024) 

Hezky načrtnutý westernový epos s množstvím postav s pestrou paletou konfliktů a rodinných či milostných vztahů. A samozřejmě přírodními lokacemi z více koutů Ameriky, na které je radost koukat. Z filmu je každým coulem (včetně Debneyho hudby) cítit Costnerovu lásku pro klasický žánr, která může méně znalým mladým divákům vyznít až kýčovitě. Nesnaží se o umělecké přesahy či tvůrčí inovace a je “pouze” ryzím romanticisním westernem, který si díky plánované obří stopáži může dovolit i okrajové scény běžného života v dané době, jaké jsme ve filmových westernech nikdy neviděli. Což mu přidává plus a zároveň - spolu se sestřihem “uvidíte příště” na konci - potvrzuje, že se jedná spíše o seriál, sestříhaný do filmové podoby. Ovšem seriál, který by byla škoda nevidět na velkém plátně (což neznamená že ten spoleroidní sestřih na konci není na facku). Hvězdičkami zatím nehodnotím, jedná se o pouhou první čtvrtinu projektu a výslední dojem bude záviset od vývoje, prolnutí a vyůstění jednotlivých příběhů.

plakát

Les Femmes au balcon (2024) 

Bláznivá feministická “hororová” komedie s třemi hysterickými ženskými, ukousnutým žaludem, mrtvolou v lednici, duchy mrtvých mužů a notnou dávkou krve a především ženské nahoty, na jakou nejsme zvyklí ani ve francouzském mainstreamu (ne ještě jiných). Filmu, který je zřejmě metaforou na těžké vypořádávaní se trpících žen s muži - hovadami, ona nahota zajímavě přidává na otevřenosti ve vyjádření feminity. Takřka houbičkově chaotický žánrový mišmaš nabitý obdivudobnou energií ovšem postrádá funkční dramaturgii, která by z něj udělala objektivně dobrý Film. [Cannes FF]

plakát

Rumours (2024) 

První čtvrthodina sympaticky představuje postavy a těší přítomností hereckých miláčků. Po zdramatizování situace ale začne infantilní televizní inscenace s humorem, pro který asi nemám smysl a politickými narážkami, které mi ani v alegorické rovině nepřišli adekvátně chytré přítomnému hereckému ansámblu. Když se ovšem scénáři upsali takové jména, možná je chyba ve mě a vy pro něj mít smysl budete. Jakoby inspirováno “lesní bizarností” Liberté Alberta Serry, která v Cannes před pár lety získala Zvláštní cenu poroty. [Cannes FF]

plakát

Oh, Canada (2024) 

Hutný motiv otevření se a očistného vyřečení skrytých pravd o sobě, veřejně na kamery a za přítomnosti překvapené manželky. S upřímnými sebereflexními monology postavy Richarda Gerea. Ten je tradičně skvělý a sekunduje mu přesná Uma Thurman. Filmu dodává osobitou režijní patinu neskutečně příjemná hudba (písničky) a líbivý retro vizuál ve vzpomínkových flashbacích. Jeho závěr ale neuspokojí. Námět s odhalováním minulosti hlavní postavy s relativitou co z ní je, a co není pravda, měl větší potenciál. [Cannes FF]

plakát

The Shameless (2024) 

Může to být v Indii až takto špatné? Přerod ryzí ženské nevinnosti v jedinou možnou podobu existence, která je nepodvolením se zákonům patriarchální džungle. Rodinné hodnoty nejsou v některých chudých indických vrstvách tím, čím jsou u nás. A co se zpočátku zdá jako svůdné na zlé chodníčky, se časem může stát záchranou vestou. I když nehumánně smutnou. Brutální, silné drama se scénářem bohatým na vykreslení kulturních nuancí, vynikajícími hereckými výkony a nekompromisní režií. [Cannes FF]

plakát

Three Kilometres to the End of the World (2024) 

Procedurální rozbor postupu východoevropských vesničanů - rodiny poškozeného, policie a otce zodpovědných - při vyšetřování kriminálního činu a následném naložení s objasněnými fakty. Pro západní civilizaci nepochopitelného až absurdního postupu, v jádru omezeného smýšlení zúčastněných postav však dobře myšleného - i když s rouškou hlodajících výčitek. Přestože se scénář netočí vysloveně kolem tragédie, brilantní stavbou dialogů a civilním rozborem postav drží pozornost a vzbuzuje zvědavost, kam se vyvine. Stejná story se stejnými postavami a dialogy by stejně tak mohla fungovat v polských nebo slovenských reáliích. [Cannes FF]

plakát

Ljósbrot (2024) 

Teenageři Islandu a tragická událost, se kterou nepočítali. Přívlastek “komorní” zde nabírá ještě vetší význam než obvykle. Podrobně vykreslené vzrůstající obavy ze ztráty blízkého člověka a následně procházení si bolestí z ní. Hlavní postava ji navíc prožívá z velké části skrytě, bez pochopení okolí a tedy o to intenzivněji. Malé, příběhem řídké, emocemi a psychologií však dostatečně naplněné drama s hezkým, poetickým vyústěním. [Cannes FF]

plakát

Pigen med nålen (2024) 

Hodně temné drama inspirované skutečnou událostí, o kterém je nejlepší si předem nic nečíst. Protože i když je protagonistce Karoline nejhůř jak může, přijdou další nečekané rány. Z působivé výpravy cítit špínu a beznaděj doby, místy nadchne až expresionistickými kompozicemi, kterých význam symbolicky dotváří Karolinin válku znetvořený manžel. Spousta detailů, u kterých se pozastavíme, jak a v jakém diskomfortu lidé žili ne zas tak dávno (před sto lety). Vic Carmen Sonne v hlavní roli vede film brilantním tichým projevem, který později na menším prostoru ale stejně intenzivně zatemňuje (doslova) veteránka Trine Dyrholm. Herecká mimika zde hraje prim. Divačky budou mateřinské momenty v příběhu prožívat ještě silněji, v sálu bylo slyšet mnoho sikání a vidět zakrývání si očí. [Cannes FF]

plakát

Milé laskavosti (2024) 

Lanthimosův rázný odklon od jeho posledních mainstreamovek. Ví, že už mu v jeho rukou sežereme cokoliv. Dekadentní hádanka připomínající dusné konverzačky P. T. Andersona či jeho ranní řeckou tvorbu, ovšem s hollywoodskými hvězdami a zasazená do amerického prostředí. Námětem a postavami nejvybroušenější první povídka nás mistrně dostane od prvních vteřin. Druhá znejistí a třetí, v souvislosti s předešlými dvěmi už je na diskuze u kulatého stolu. Tajemná, nevysvětlená vedlejší postava R.M.F., kolem které se příběhy točí, je nejspíš alter egem samotného režiséra (hraje jí jeho řecký kamarád Yorgos Stefanakos) a představuje metaforu na jeho proplouvání velkým show businessem. O vtipné, bizarní, znepokojivé i odvážné momenty v ní není nouze, Lanthimos opět neotřele zkoumá sexualitu, živočišnost, krutost, dominanci a všechno, proč ho máme rádi. Jen s menším rozpočtem a v reálných současných kulisách. [Cannes FF]

plakát

Megalopolis (2024) 

Antické drama z futuristického New Yorku s literárními citáty klasiků a existenciálními úvahami, směšně nesedícími k okolitému provedení filmu. Pro jednou sexy, pro jednou vtipná, zbytek stopáže ale v estetice míchání stylů rozpačitá až kýčovitá pseudo postmoderna, naprosto neprodejná širšímu publiku. Davové scény s desítkou komparsistů, kostýmy s motivy starého Říma a digitální výjevy jak z televizní fantasy pro domovy seniorů. Neopodstatněný, nedotažený motiv zastavování času a mnoho dalších načrtnutých myšlenek, které nikam nevedou. Je vůbec možné, aby tohle Coppola považoval za své velké finální dílo, do kterého dal všechno? Jak svou kariéru nakopnul dlouhou scénou svatby v Kmotrovi, tak ji pohřbívá příšerně teatrálním eventem pro smetánku Megalopolisu jak z megapropadáku Caligula. Jinak Nathalie Emmanuel krásná, Aubrey Plaza nebezpečně svůdná a Shia LaBeouf nejlepší ze všech. [Cannes FF]