Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (2 538)

plakát

The Unbearable Weight of Massive Talent (2022) 

Příjemná oddechovka s několika fajn momenty a odkazy na jiné filmy, ale taky s hluchými momenty a množstvím klišé - včetně tech nejojetějších z hollywoodských rodinných filmů. Nic Cage si to užívá (aby ne! :-) a Pedro Pascal je zde herecky ještě zajímavější.

plakát

Deep Water (2022) 

Afflecka i Armas mám rád a Lyneova Lolita je pro mě lepší než Kubrickova, ale tohle se nepovedlo. Počátečná neuvěřitelnost jejich vztahu se sice postupně vysvětlí, ale to je to jediné, kam film směruje a co má v celé stopáži za cíl: odhalit, co je přes spalující žárlivost a nebezpečně vražednou hru drží spolu. Jenže aby takový film fungoval, musel by intenzivněji vykreslit psychickou i fyzickou závislost jednoho na druhém, především častějšími a odvážnějšími sexuálními scénami, katarzujícími neustálé napětí mezi nimi. Deep Water ovšem NENÍ erotický thriller, sexu je v něm minimum a pouze několikavteřinového. A chybí mu. Lepší volbou je starší Nevěrná s Richardem Gerem a Diane Lane.

plakát

V rytmu srdce (2021) 

Trivialita se srdíčkem. Další teenager chce opustit rodinu, která ho potřebuje, aby dosáhl něco víc, aby uplatnil talent. A tak to všichni řeší. Jenomže snad poprvé v americkém filmu s hluchoněmými postavami a posunkovou řečí. Snímek sice námětem a klíčovými scénami kopíruje evropský originál Rodinka Belierových z roku 2014, ale přidává do něj i množství nápadů, a jako celek je perfektně zrežírovaný a zahraný. Oscar za film roku? Film nebyl natočen za účelem dostat ho, byl natočen ženou a s již zmíněným srdcem a vypravěčskou invencí přibližuje život handicapovaných. Takže všechny predispozice.

plakát

Seveřan (2022) 

Eggers nikam nespěchá a ujíždí si na symbolice početných snových sekvencích, ale nenajde si čas vysvětlit a adekvátně k jejich důležitosti vyobrazit klíčové zvraty v rozhodnutích hlavní postavy. Což je způsobeno buď nešťastným střihem, nebo scénářem tvůrce, který toho umí hodně, vyjma toho nejpodstatnějšího - dramaturgicky komplexně odvyprávět příběh a citlivě pracovat s jeho motivy. The Northman mě bavil duchem krvelačného vlka, vizuálem, osobitým filmovým světem i krutostí, jakou navíc ve spojitosti s nekorektností v současném mainstreamu nevidíme, ale čím více času ubíhá od jeho shlédnutí, tím více je pro mě spíše jenom odvážně podaným béčkem s rozpačitým obsahem, než “artovým velkofilmem”.

plakát

Lékořicová Pizza (2021) 

Once Upon a Time in Hollywood bez hereckých star-power leaderů. A bez velkého finále. Období sedmdesátkového Los Angeles vykresleno stejně bravurně jako u Tarantina, dokonce s použitím rádiovsuvek na soundtracku, ale scénář průměrný. Více jak dvouhodinové poflakování se mladé dvojice, mezi kterou to jiskří ale která ne a ne se dát dohromady, není dostatečně cute, vtipné ani romanticky hřejivé. Menší role ego-excentrika Bradleyho Coopera jako jediná z filmu vyčnívá a vzbuzuje emoce až napětí. Bohužel jenom na krátko.

plakát

X (2022) 

Nejinvenčněji zrežírované sedmdesátkové exploitation současným mladým tvůrcem. Ti West ví co dělá, hraje si s divákem a žánrovými postupy, mixuje kousek soft péčka s kusancem hard slasheru, a nezapomíná být ani lechce úchylný. Ale hlavně nejvypečeněji za poslední dekády zhmotňuje klasickou slasherovskou premisu “sexující tínejdžeři musí zemřít”. U X se nebudete bát, ale story nešťastných návštěvníků zlé farmy si užijete o to šťavnatěji, o co více jste doma v žánru a máte rádi nový vítr v něm. A nahá ňadra.

plakát

Ambulance (2022) 

Až v poslední čtvrtině se postavy dostanou do situace, která mě začala vysloveně bavit. Všechno předtím je okoukaná rutina, zabalená do atraktivní Mayhem formy. A ani to ne pro každého. Epileptici to nedají. Co mi v Ambulanci chybělo nejvíc je důvtipnější scénář. Jediné, čím se film snaží akční jízdu sanitky posouvat dějově dál, je postupné odkrývání vztahů mezi postavami (kdo a proč koho odkud zná). A ty nejsou nijak zajímavé a do emocionálního drajvu filmu nic zásadního nevnáší. Nějaké emoce přijdou až v posledních minutách, ale jde pouze o tradiční, lehce trapný bayovský sentiment.

plakát

Posvátná duše (2021) 

Z těch filmů u kterých přemýšlíte, WTF to právě sledujete. Na jakých astro-houbičkách to tvůrci jedou. A nakonec to do sebe zapadne a jste překvapeni. A v tomto případě dokonce šokováni. On ten akademický minimalismus, statické záběrování formátu 1,60 : 1 a osobitý výběr a vedení herců s nepřítomnými pohledy tady nejsou žádnou pseudo-artovou hoňkou, ale záměrem chytrého tvůrce, který ví jak diváka s otevřenu myslí zaujmout a skrz nejednoznačně uchopitelné vyprávění příběhu zabřednout do jednoho z nejvážnějších a nejčernějších témat společnosti. Festivalovka jako hrom, a pozoruhodná!

plakát

Clara Sola (2021) 

Tichý, křehký film o introvertní, spirituálně založené dívce s fyzickým handicapem, procházející těžkým obdobím objevování vlastní sexuality, kterou nemůže sdílet s tím, po kom touží. A jediný kdo to ví a chápe ji, je divák. Propojení člověka s přírodou tak trefně zasazené do jedinečné Kostariky. Poetika, symbolika. A výborný herecký výkon Wendy Araya.

plakát

Miss Viborg (2022) 

Milá dramedie o nekonvenčním přátelství tápajících individuí. Podobná desítkám jiných, pouze s jinak specifickými postavami. Na režijní debut potěší schopností intimně a s otevřeným srdcem vykreslovat postavy, přiblížit je k divákovi. Zkušenější tvůrce by si v ní ale formálně lépe vymazlil satirické momenty i kulturní nuance (viz. např. Muž jménem Ove).

Reklama

Reklama