Umírání za dlouhého dne

Obsahově výnikající dílko. Technicky je film zpracovaný na průměrné úrovni odpovídající 60. letům, takže takhle až tolik nezaujme. Český dabing se bohužel příliš nepovedl. Herecké výkony nejsou nijak oslnivé, spíše poměrně chladné. Především ve chvílích, kdy postavy diskutovali o tom "co dál", bych očekával více emocí. Největší devizou snímku je bezesporu poselství, které nese, navíc je naplněno bezezbytku. (29.03.2007)

Ze začátku to bylo pro mě kruté až šokující. Dlouho jsem o tom přemýšlel, proč ty hrůzy až do detailu? Posléze jsem pochopil, že tak silné psychodrama v extrémní formě se smyslem pro detail válečných hrůz nelze snad ani lépe natočit. Běžně v mnoha filmech je smrt většinou neosobní a působí jako vyprázdněná situace, o příčině se ani nesnažím pátrat. Přemýšlíme-li, že strach a děs nebudí smrt sama, ale její vyvolaná představa smrti vyvolává tu hrůzu v duši. Když člověk přestane být a neví o tom, nemůže pociťovat ani strach. Protože ve filmech je obvykle smrt spekulativní, tady ne. Určitě se dá říci, že o válce bylo natočeno velmi mnoho filmů a samozřejmě v nejrůznější kvalitě. Pro mě jeden z nejlepších umělecky protiválečných filmů celosvětové kinematografie, který pregnantně znázorňuje, že každá válka je zbytečná a přináší proud bolestí a moře utrpení. (24.01.2009)

Scénář mi místy připadal dost hloupý a nepropracovaný/nepravděpodobný a hrozně mě to bilo do očí ( proč toho Němce nezabili - proč se vzdával, když je potom chtěl zabít? - co to hlasování, které nakonec nemělo žádný význam - tahat s sebou Němce na nepřátelském území, kde je může prozradit - a hlavně - to neznali nějaké to heslo? Když to jsou výsadkáři, kteří operují na nepřátelském území, tak jak jinak by se měli vracet? To mi přišlo opravdu nelogické. Vnitřní monology nebyly špatné, ale geniálními bych je nenazval ani náhodou ( většinou se omezovaly jen na komentování toho, co právě postavy dělají ). Navíc jsem nějak nedokázal s postavami nějak sympatizovat. Závěr by na mě mnohem více zapůsobil, kdybych si nekladl takovéhle otázky. Takže tak 3,5 hvězdičky, ale pro jistotu se na to podívám ještě jednou. (20.11.2004)

[2,5*]     Veľmi podivný (proti)vojnový film, ktorý sa tými vnútornými monológmi hraje na akože psychologickú drámu. Lenže to by tie monológy museli dávať aspoň trochu zmysel. Namiesto toho počúvame banálne až hlúpe myšlienky, akési duševné pochody v prázdnych hlavách, obohatené o čudnú telepatickú komunikáciu ako z nejakého béčkového sci-fi filmu. Podivnosť celého filmu potom vrcholí v prehnanom, skoro až parodickom závere (tento dojem podporujú tie komické výbuchy okolo postáv). V priebehu filmu mi skoro neustále udierala do očí jeho nelogickosť a tiež jeho lacný televízny vzhľad (napr. akčné scény, ktorých vôbec nie je málo, sú dosť úsmevné). Zámerom bolo zrejme poukázať na nezmyselnosť vojny, výsledkom je ale skôr nezmyselný film. A nemyslím tým samotný koncept, ten je výborný (inak by som hodnotil ešte horšie), ale to spracovanie je dosť nepodarené. (28.03.2022)

Komorný vojnový film o troch červených baretoch a koľko je v ňom napätia. Vyzerá to ako hra na vojakov, ale každú chvíľu sa niečo môže zvrtnúť, a aj sa zvrtne. Aj tí "naši" sa vojnou menia na poriadne beštie a keď nám film umožnil počuť ich myšlienky, alebo telepatickú komunikáciu, tak sa moje sympatie k hrdinom veľmi rýchlo vytrácali. Nestačilo ani klasické brutálne zabíjanie zoči voči, ale prišlo aj zabíjanie mŕtvych alebo zabíjanie omylom. –––– Jsem pacifista a byl to můj granát. –––– Já už to umím! Už umím dobře zabíjet! (13.12.2016)