Pojďte pane, budeme si hrát

Dát medvědům míň jak 5 hvězdiček? To raději sežeru brouka oškliváka ratata čuňata! Óda na hravost. Jako starší brácha, jsem byl ten větší mevěd… je to prostě realistický…, i když jsem nebyl takový "šidítko", to teda ne:-) Jo a kdysi jsem někde četl "psychoanalytickej" rozbor medvědů…, ono je tam toho fakt dost o dětství a dospívání… a návratech do dětství… a Rudolf Deyl to namluv perfektně. Líbí se mi víc než Filipovský v druhé sérii. Musim jít, pálí se mi ta vtipná kaše, co si vařim, abych byl nejchytřejší medvěd u Kolína! (11.04.2010)

Moje máma dělá reklamu, jeho máma dělá reklamu, můj tatínek "muuuf", jeho tatínek "muuuf", můj strejda je "papadadá", jeho strejda "papadadá", má babička, jeho babička, dědečkové mazaní a oba z Kopidlna, to znamená... to znamená... ty Kubo, že my dva jsme asi bráchové! Bráchové! - A to je jedno, ať jsme bráchové, pojďte pane, budeme si hrát! Geniální a nesmrtelné! (06.12.2011)

Protože sem byl malý a hloupoučký vadil mi ten jeho "brácha "šizuňka, dneska už vím že tu lekci potřeboval :-) Medvídci si vykají a oslovují se pane.Přesto že hned v prvním díle dojde k objevu že jsou bráchové a utvrdí to tyknutím a zvoláním "to znamená ty kubo, že mi dva jsme bráchové". Přesto si celý seriál dál vykají. (15.02.2020)

Žánrově de facto neuchopitelná, nadčasová a všepojímající záležitost. Antipohádka, která jako jedna opravdu z mála učí, že v životě vítězí vždy ten „vypečenější". Nerovný, ale dojemný souboj naivity a vyčůranosti. Ve fantazijním gejzíru propluje divák nespočtem sfér lidského konání (odkazy hudební, literární...) včetně politické a sociální satiry: „...vynalezl jsem povodeň na knoflík...jednou, až přijde nějaký velikánský mizera, tak to potopím všechno..." nebo „Musím někam zavolat.... A kam? ...Někam vejš." Jestli jste medvědy dlouho neviděli, podívejte se na ně znovu. Výtvarná kouzla, hudba, zvuk.... Klaním se poctivé práci mistrů, jejíž výsledky baví diváky všeho věku. Podle mě jedno z toho opravdu nej a nej, co kdy běželo a ostatně stále „běhává" na plátnech kin. (17.05.2013)

Zase jeden z řady večerníčků  kreslených jedním z našich nejznámějších kreslířů, tentokrát panem Břetislavem Pojarem. Pro mého tátu jako dítě to byl jeden z nejoblíbenějších hned po večerníčku O vepříku a kůzleti a pro mně z té řady večerníčků vytvořených panem vlastně taky , nedivím se že jej děti milovali, není nic milejšího pro nevinné děti než večerníček plný zvířátek, protože jedině to rozvíjí v dítěti city a podle citů z něho vyroste bud´ hodný nebo zlý člověk. Jen s těmi dialogy mezi medvídky to možná trochu přehnali, v podstatě spolu vedli rozmluvy jako dva dospělí muži a ještě přitom narážely na ženy, no aspoň vím odkud táta pochytil ty chlapské řeči . (11.03.2024)