14 vrcholů: Nic není nemožné

Předně kdyby mělo jít o obsáhlou dokusérii, jak tu mnozí píšou, divácký okruh by zůstal mnohem menší a vytrvali by jen fanoušci žánru. Zvolený formát je myslím divácky poměrně atraktivní a docela dobře si poradil i s malým množstvím materiálu z některých výstupů. Objektivní sportovní výkon Purjova týmu těžko může být zpochybněn, snímek ale umožňuje i jiné "čtení" ústřední postavy, a sice Nirmala jako do sebe zahleděného a zejména na "výkon" orientovaného jedince, který sleduje čistě vlastní cíl. Toto čtení může zpochybňovat hlavní linku filmu coby "zrod a oslavu hrdiny" a opakovaná tvrzení o nezištné práci pro Nepál (politický aspekt nerozebírám) a uvažovat nad celým tímto "podnikem" jako o ryzím egocentrickém šílenství. Někde na této hraně celý film balancuje. Ať už jsem se pohyboval na obou těchto pólech, hlavní důvod, který mne k filmu přikoval, byly kamerové kompozice všech osmitisícovek, a to říkám jako člověk nížinný, kterému ani výšlap třeba na takový Triglav nepřipadá jen jako volnočasová vycházka (o takové K2 vůbec nemluvě). (15.01.2022)

Keď sa slávneho britského horolezca Malloryho pýtali, prečo vlastne ľudia lezú na hory, tak povedal: "Ľudia lezú na hory preto, lebo sú". Nuž asi tak. Táto zábavka, pre mňa (a zároveň drvivú väčšinu svetovej populácie) absolútne nepochopiteľná, iste niekomu môže spôsobovať potešenie. Ostatní budú krútiť hlavou. Existujú dva druhy rizika = nevyhnutné a zbytočné. To nevyhnutné človek podstúpi tak či tak, tomu zbytočnému sa zásadne vyhýbam. Och, a tie patetické reči typu: robíme to pre Nepál, robíme to pre ľudstvo, robím to pre svoju mamu... ale no tak, chlape, robil si to len a len pre seba a svoje zviditeľnenie! Ale budiž, scenérie a obrázky berú dych. Nádhera. (11.04.2022)

"Porážku nemám v krvi, kámo!" Byl jsem pořádně natěšený na tuhle mrazivou expedici. Partička sympatických horolezců si vymyslela fascinující projekt. Netajím se ale zklamáním z výsledného produktu. Čekal jsem záběry, které přenesou na diváka tu drsnost, bolest a fyzické dno. Viděl jsem jen povrchní dokument o horolezcích, kteří zdolávají největší vrcholy. Prostě se na mě vůbec nepřenesla ta atmosféra v boji o holý život. Král všech hor Mount Everest si zaslouží víc než jen 5.minut pozornosti. Otravné jsou dialogy s rodinou, to tam nepatří.  6/10 (17.09.2022)

Záběry z hor a z jejich zlézání tvoří maximálně třetinu filmu, a jsou ještě navíc brutálně sestříhány (dobýt vrchol osmitisícovky trvá zpravidla 10-20 sekund). Zbytek dokumentu (který se mimochodem nese v ryze západním stylu) sestává převážně z nepálských nacionalistických (a lehce protizápadních) proslovů podle vzorů čínské propagandy, nebo z narcistních Nirmalových monologů, případně z obdivných komentářů jeho kamarádů a obdivovatelů. A i když v zásadě má Nirmal ve všem co říká pravdu, v takové koncentraci jsou tyhle žvásty bohužel dost otravné, a tedy i kontraproduktivní. No posuďte sami: Nirmal se ničeho nebojí, ožívá v zóně smrti kde ostatní odpadávají, dokáže to co ostatní vzdali, všichni okolo něj ho mají rádi a obdivují ho, je vynikající sportovec, statečný voják, skvělý tanečník, milující syn i manžel, příkladný vlastenec, žádaný společník a hvězda mejdanů, cestou z osmitisícovek zachraňuje zraněné horolezce, na které se všichni ostatní vykašlali... Jak říkám, únavně stereotypní. Ale některé filmové obrazy z velehor jsou čarokrásné a dechberoucí a ta fotka horolezecké fronty na Sagarmáthu se mu fakt povedla. (30.12.2021)

Nesporně to měla být dokusérie, o tom žádná. Takto to samo sobě nesportovně podráží nohy, jak příliš letem světem "nemáme čas se u ničeho zastavit, ničemu/nikomu se věnovat a vlastně ani pořádně něco zmínit" to je. Čili nakousne se kde co, ale nic se nedojí. Pár desítek vteřin se věnuje potížím se zafinancováním vysněného projektu, aby se to zkratkovitě ukončilo "zastavil svůj dům". Což je zcela vytržené z kontextu a finančně to nestačí skoro na nic. A tak je to tu se vším. Chce to mimo jiné upozorňovat na problematiku západních výprav, které upozaďují roli nepálských lezců a šerpů, jenže to samo nemá čas dát patřičný prostor Purjaově týmu. Jak říkám, formát dokusérie by tomu slušel o poznání více, protože nosnější materiál aby jeden pohledal. Kvůli tomu honem-honem přístupu není ani prostor věnovat se "stinným stránkám". A prostor by byl, jelikož Purja nejednou pro svou zaslepenou zabejčenost sází vše čistě na náhodou a nemístně riskuje život svůj i ostatních. Ovšem nad tím i tak ční, jak moc silné a vypovídající to je. Zdolat veškeré osmitisícovky "jednu za druhou jak na běžícím páse", přitom jen tak mimochodem vytvořit nějaký ten světový rekord, vyfotit momentku, kterou zná celý svět, a ještě otevřít a upozornit na nejedno palčivé téma? Všechna čest. (01.12.2021)