Škeble a kněz

Jeden z prvních surrealistických a avantgardních filmů od režisérky Germaine Dulac (1882-1942), La Coquille et le Clergyman, známý v naší literatuře i pod doslovným překladem "Škeble a kněz", scénář k tomuto snímku byl vytvořen z pera jednoho z nejslavnějších francouzských avantgardistů Antonina Artauda (1896-1948). Děj filmu je celkem prostý: Farář Alex Allin se zamiluje do mladé ženy, poté zvítězí v zápase s nějakým důstojníkem o přízeň milované, ale nakonec se sám utopí ve svých psychických problémech. Ačkoli je smyšlenka (dějový základ), jednoduchá zdál se mi film pouhým zřetězením navzájem nesouvisejících a nesmyslných scén. Nicméně film se nedržel pro něj přesněji napsaného scénáře a proto tenkrát prý byla autorka tohoto snímku, scénáristou Antoniem Artaudem a dašími tehdejšími suerralisty vypískána. Kteří ji vyčítali že scénář převedla do sféry snu, čímž zlomila jeho jedinečné kritické ostří. (09.11.2006)

Tomuhle já říkám vítězný surrealistický odpal. Luis Bunuel je proti Dulacové nudař a jen neoprávněně si přisvojuje titul krále avantgardního filmu. Andaluský pes je jen nesourodý mišmaš s pár dobrými nápady. Škeble a kněz (stejně jako třeba královská Odpolední osidla Mayi Deren) oproti tomu nepostrádají určitou dějovou linii, která naplňuje surrealistické poselství v tom pravém slova smyslu. Pracuje totiž s logikou snu. Má hlavního hrdinu, s nímž (a jenom s ním) se přesunuje point of view. To je důležité. Sny nejsou změť obrázků různých lidí na různých místech. Vždy se zdají vám a proto jste vy hlavním hrdinou. Film obsahuje všechny ingredience psychoanalytických výkladů, na níž stojí teorie surrealismu třicátých let, a to zejména pud smrti a sexuální pud, které ovládají lidské myšlení. Škeble a kněz nabízí spoustu metaforických výkladů a provokuje k dourčení a k interpretaci. Až budu mít spoustu času na psaní tak dlouhého komentáře, možná se o to pokusím. Teď po dokoukání mám hlavu jako dynamit. (17.12.2010)

Třicetiminutový exkurz do zvrácené duše a myšlenek chlípného kněze, který touží po generálově ženě, je velmi názorným příkladem filmu spadajícího do éry francouzského filmového impresionismu. Množství obrazových efektů a kladení důrazu na zachycení okamžiku v podobě impresí dělají ze Škeble a kněze ukázkové dílo své doby, které si zaslouží pozornost, byť mě jako diváka nezaujala na plný počet. Zkrátka film, který je z historického a uměleckého hlediska hodnotný, přičemž je vázán na vcelku omezené publikum. (23.08.2015)

V koži Germaine Dulacovej. Mušla a kňaz je natoľko dynamickým dielom, že sa mi ani nechce rozmýšlať nad jej metaforickými významami, rovnako ako sa mi nechce rozmýšlať nad mojimi snami. Film je totiž sen. A tie môžu byť buď príjemné, alebo nepríjemné. Každopádne po zobudení vo vás rezonujú. Tak je to aj s Mušlou a kňazom. Keď si prečítam freudov výklad snov, tak si ihneď na to pozriem tento prvý surrealistický film a skúsim ho rozobrať. Bohvie, kedy to bude a či vôbec. Možno trochu zbytočne dlhé na tento žáner, výrazným spôsobom tu však zapôsobila dodatočne pridaná hudba. (26.01.2014)

Teda.. Celkově dosti přehnané, nesmyslné.. I když to má potenciál držet pohromadě! Děkuji za vysvětlení "karlos80", přesně takhle to vypadá, jako zpřeházený scénář.. Jinak velmi zajímavé surreal psychologické dílo - práce se stíny, zpomalené záběry, opakovačky.. Vždy po shlédnutí starých snímků si uvědomuji, jak vážně všechny starší filmy jsou neustálou inspirací pro filmy přišlých po nich.. Každý film se učí z filmu předešlého.. Stojí za shlédnutí! (13.12.2011)