Stanislaus

Branagh tentokrát sáhl po méně známém detektivním příběhu a vydal se do poválečných Benátek v období Halloweenu: na první pohled tedy slibná konstelace. Prostředí starého, "prokletého" domu a všudypřítomný dětský hlas "ze záhrobí" dodávaly filmu lehký hororový nádech, jenž dopomáhal budovat tíživou, možná až paranoidní atmosféru příběhu, plného pověr, duchů a osobních traumat. Přesto jsem měl při projekci pocit, že mi na filmu něco nesedí: ať už šlo o obsazení Tiny Fey, inscenaci některých scén čistě na efekt, či vcelku zbrklé odhalení pachatele a jeho následné potrestání. Vzhledem k námětu a ohlasům jsem měl vůči snímku přehnaně vysoká očekávání, která však nebyla uspokojivě naplněna. Lhal bych ale, pokud bych řekl, že jsem se v kině nebavil. Jednou se možná do Benátek vrátím a svůj názor přehodnotím.

Pokračování Chůvy na zabití jsem zhlédl jenom pár chvil po jedničce, což mělo své výhody, ale i nevýhody. Nemusel jsem si připomínat děj a všímal jsem si nejednoho odkazu na předchozí díl - v čemž ale tkvěly ty nevýhody: Nejenže se jedná o vyvražďovačku, jde i o totální vykrádačku jedničky, která jenom děj posouvá do větší absurdity a na nejednom místě jede proti logice svého předchůdce. Jenna Ortaga byla fajn, ale její účast nepomohla, zatímco Emily Alyn Lind byla vyloženě na pěst. Samotný závěr filmu byl jen trpkou třešničkou na tomto bizarním krvavém dortu.

Chůva na zabití v sobě snoubí prvky hororu a černé komedie a nebere-li divák MCG-ův film tak moc vážně, může si ho i celkem užít. Film má ideálně krátkou stopáž, nemálo wtf-momentů a v nejedné scéně připomíná Sám doma (s R-kovým ratingem). Některé momenty, ať už krvavé či humorné, byly povedené, některé zase méně (což bylo názorné např. u odkazování na filmy), nicméně vcelku se jednalo o sympaticky ulítlou blbinku na právě jedno zhlédnutí.

Minisérie Někdo musí zemřít mě na první pohled oslovila svým tématem a prostředím, v němž se odehrává. Nicméně po zhlédnutí mám z této mexické "jednohubky" smíšené pocity: Tvůrci rozehráli na poli tří epizod několik problematik (rodinné/partnerské vztahy, postavení vůči sexuálním menšinám, pomluvy vs. pravda) a dokázali mě zpočátku vtáhnout do děje, v němž mi častokrát nejedna postava neuvěřitelně pila krev svým arogantním, pokryteckým či psychopatickým chováním (zde to na plné čáře vyhrály "bábinka" a Cayetana), takže o emoce nebyla fakt nouze. Líbilo se mi vizuální pojetí "ostřílených" intermezz s jednotlivými postavami a zaujala mě kriminalistická rovina minisérie, byť byla předvídatelná. Během třetí epizody jsem však měl pocit, že tvůrcům poněkud zvlčel scénář a samotný závěr mi přišel jako nějaká telenovela říznutá libovolným filmem od Tarantina (míněno bez urážky vůči němu). Slibný námět a rozehraný děj nakonec tak nějak vyšuměly.

"Ty bys s tím musela žít ještě dlouho." - Mašínův film v sobě atraktivním způsobem snoubí romantické drama s psychologickým krimi a díky dobře napsaným a uvěřitelně zahraným postavám zanechají Němá tajemství v divákovi silný dojem a donutí ho se zamyslet nad zobrazeným příběhem. Žádná ze čtyř "hlavních" postav - Erika, Martin, Jana a Dana - nepůsobí černobíle a tvůrcům se podařilo vytvořit okolo každé z nich uvěřitelný minipříběh, který odůvodňoval a pomalu odkrýval jejich pohnutky. Dva v ději obsažené plot twisty nepůsobí nijak překvapivě, protože je divák tuší už nějakou dobu před jejich odhalením, což ale nevnímám negativně. Mašín s Nellis mi totiž naservírovali kvalitně napsaný film, který mě díky příběhu (chválím problematizování nepříliš častého tématu afázií), nelineárnímu vyprávění a kriminalistické zápletce dokázal pohltit po celou dobu stopáže - a to se počítá. V neposlední řadě chválím na české poměry nadprůměrnou hudební stránku.

Druhý Johnny English se vydává - co do atmosféry i děje - po stopách svého předchůdce, a i když nenabízí nic moc nového, jedná se o sympaticky a humorně strávených sto minut u obrazovky. Máme zde opět co dočinění s proradnými padouchy a jsme opět svědky toho, jak se English dostává z jednoho průšvihu do dalšího (matka šéfky a královna by mohly povídat). Nicméně - stále to na mě fungovalo a děj filmu vcelku odsýpal, takže jsem se nestíhal nudit.

"Neví, co je strach. Neví, co je nebezpečí. Neví totiž vůbec nic." - Teprve až nyní jsem se dostal k prvnímu dílu Johnnyho Englishe v originále a Malkovichova žabožroutská angličtina byla naprosto diametrálně odlišná od českého dabingu. Menší počáteční vsuvka! Film si vcelku humorným způsobem utahuje z anglických agentů a Rowan Atkinson dává britské tajné službě zcela nový rozměr. Bylo vtipné sledovat kolotoč Englishových failů, který se roztočil na počátku filmu a nezastavil se takřka ani během závěrečných titulků. Sem tam se našlo nějaké hluché místo - a ano: Atkinsonovi sluší více krátké gagy alá Mr. Bean - nicméně čas od času se na eskapády nejnešikovnějšího britského agenta rád podívám.

Ace Ventura je snímek natočený primárně pro skalní fanoušky Jima Carreyho a jeho teatrálně přehnaných grimasů, na které musí mít člověk - není-li onen fanoušek - vhodnou náladu. Můj postoj vůči jeho humoru je nejednotný - některé jeho gagy mě baví, jiné mě iritují. V tomto případě naštěstí převažovaly ty vtipnější. Při prvním zhlédnutí byla pro mě identita hlavního padoucha opravdu překvapivá, a když jsem se teď na film podíval po x-letech, docela mě onen závěrečný nenávistný podtón zarazil.

Mimi šéf sice na první pohled vypadá jako film primárně určený pro dětské publikum, avšak díky vyspělému scénáři (a jízlivému Baldwinovi) má potenciál oslovit i odrostlé diváky. Podobně jako o rok starší Tajný život mazlíčků odkrývá i tento film tajemství světa - dětí - o jejichž zákoutích jsme neměli ani tušení. Nejvíce mě bavily scénky s batolaty a jejich intrikami, zatímco scény s Timem místy působily už možná moc uplakaně a dětinsky. Rovněž by filmu prospěla i lépe udělaná animace. Lepší tři hvězdičky!

Škola zlomených srdcí by se zajisté ztratila v množství highschoolových seriálů posledních let nebýt několika opravdu svérázných postav a lehce kriminální zápletky, jejíž pozvolné rozplétání mě opravdu bavilo. Jelikož se seriál odehrává na střední škole plné nadržených školáků, obsahuje nejednu scénu, v níž byste tu či onu postavu nejradši praštili po hlavě za stupidní chování, nicméně se zaobírá několika zajímavými a ožehavými tématy, které většinou zastiňují ty místy teatrálně-otravné manýry. I když v pomyslném dějovém centru stál vztah Amerie-Harper, tak mě více oslovily a zaujaly plastičtěji pojaté postavy Quinni a Ca$he (jehož babička se postarala o nejhumornější scény v rámci celé série). Slabší čtyři hvězdičky!