Režie:
Lukas DhontKamera:
Frank van den EedenHudba:
Valentin HadjadjHrají:
Eden Dambrine, Gustav De Waele, Léa Drucker, Kevin Janssens, Émilie Dequenne, Igor van Dessel, Elodie BarthelsVOD (3)
Obsahy(1)
Léo a Rémi jsou si blízcí. Prožívají spolu chlapecká dobrodružství, sdílí spolu celý svět a skoro každý moment. Dostávají se ale do věku, kdy věcem začínáme dávat jména. Co mezi nimi vlastně je? Hluboké přátelství, nebo láska? Po bezstarostných prázdninách přicházejí školní dny a s nimi i všetečné otázky a ironické poznámky spolužáků. Rémi si jich zdánlivě nevšímá, ale pro Lea znamenají stále víc pochyb. Touží zapadnout do klukovského kolektivu. Drobné ústupky se sčítají a jedinečná blízkost mizí. Dětství končí, dospělost do dříve bezstarostného světa obou kamarádů vtrhne neúprosně. Talentovaný belgický režisér Lukas Dhont (Dívka) natočil unikátní a emocionálně silný portrét výjimečného svazku, který vyniká civilností, uměřeností, neobvyklou empatií a fenomenálními hereckými výkony debutantů Edena Dambrineho a Gustava De Waele. (Artcam Films)
(více)Videa (18)
Recenze (86)
Film, který svůj příběh vypráví zejména skrze velkolepé pečlivě nasnímané obrazy, které nás takovým klipovitým způsobem bez nějakých výrazných spojovacích prvků přenáší od společné projížďky na kole přes školní výlet po hokejové tréninky. Moc se tu nemluví, slova tu zastupuje často velmi výmluvná mimika a gestikulace jednotlivých postav, jejich chování, tělesné projevy třeba u večeře, na školním dvorku nebo na vzpomínaném hokejovém tréninku. A ačkoli asi chápu, co tím (těmi obrazy, výrazy atp.) chce básník říci a třeba Dhontova Dívka mě před pár lety zaujala velmi, Blízko prošlo tak nějak mimo mě, nedokázalo ve mně vzbudit potřebné emoce. Asi to bylo i tím, že jsem podle popisků čekala od filmu něco úplně jiného (překvapila mě tam ta tragická událost hned ze začátku, překvapilo mě, v jakém poměru to bylo o přátelství/lásce). Celkem z duše mi ve svém komentáři mluví Othello (který, pozor, trochu spoiluje:D), možná bych snad jen doplnila, že vedle/v rámci té nerozpracovanosti charakterů postav a vzájemných vztahů mi chybělo alespoň nějaké trochu větší přiblížení motivu, detaily činu Rémyho - takhle jsme okolo toho vlastně celý film nějak brousili, bylo jasné, co si o tom myslí Léo a ty důvody se tam nabízely, na druhou stranu to nemuselo být až tak jednoduché, jako se zdálo. Chápu, že to vyjasnění neměla být nějaká berná mince snímku, že to mělo být spíše o pocitech, které mohou určité věci vyvolávat, ale tím, že u mě film ty pocity úplně nevyvolával a zároveň ani v závěru nebyla celá ta ústřední událost alespoň nějak finálně zreflektována, moje pochyby, jestli stálo za to se v celé té mizérii skoro dvě hodiny plácat, ještě zesílily. 60 %. ()
Svět dospívajících je jako svět dospělých plný emocí, které dokážou pohladit, naplnit a rozveselit, stejně tak jako i ranit, vyprázdnit a rozesmutnit. Blízko je na první pohled nenápadný snímek ze života, který má však jímavou hloubku a dokáže v silných, ale nijak přehnaných a podbízivých dávkách z diváka vyždímat emoce a probudit v něm empatii s děním na plátně (či obrazovce). Třináct nebo třicet let?! Dojde-li mezi blízkými k rozkolu, zasáhne je to stejně silně, a ne všichni se s danou situací dokáží vyrovnat. S případnou tragédií se poté člověk vypořádává po svém, úměrně svému věku a chápání světa. Blízko by však nebylo příběhově tak působivé, nebýt úžasně přesvědčivých hereckých výkonů, hlavně v případě představitelů Léa a Rémiho, kteří se rolí dvou postupně se oddalujících kamarádů ujali na výbornou. Naposledy mě takovým způsobem na poli dramat zasáhl Otec, který byl naprosto z opačného konce lidského života. P. S. "Buď svým blízkým vždy nablízku!" ()
Takový klasický příběh o kamarádství, který je ale podaný s neuvěřitelnou něhou, citem a melancholií. Už dlouho jsem totiž v kině nezažil, aby tolik lidí frkalo dojetím do kapesníků – a není se taky čemu divit, protože Blízko pečlivě pracuje jak s emocemi, tak s motivem smutku. Kdyby se však snímek víc zaměřil na vztah Lea a Remiho, byl by ještě o píď emotivnější a nad 5* bych neváhal.... i tak jde o extrémně silnej zážitek, který vám rozdrtí srdce na padrť. ()
Je to hodně smutné a přiznám barvu, že jsem cíta a taky jsem bulel. Filmu bych akorát vytknul, že zvrat přišel moc brzy a zbytek filmu se dost přešlapuje a jsou tam tytéž scény neustále dokola.. Chápu, že se čeká až to tomu klukovi dojde, ale za mě důvod dát o hvězdu méně. Chybí mi větši uvěřitelnost mámy.. a i vlastne hlavního představitele. Já bych asi jen tak na hokej chodit nemohl a kompletně by mě tohle vyřadilo z života. Jinak je film nenásilný, na nic si nehraje a příběh by se mohl stát. Nic úpně mimo tam není... ()
Najlepší film tohtoročných Varov. Fenomenálny scenár, nádherná kamera plná úžasných close-upov i kamerových jázd a absolútne famózna ústredná dvojica Gustav De Waele a Eden Dambrine. Druhý menovaný predviedol herecký koncert a u mňa zatiaľ výkon roku. Lukas Dhont ma svojim režijným umom absolútne rozdrvil a stvoril masterpiece. (KVIFF 2022) ()
Galerie (20)
Zajímavosti (3)
- Režisér Lukas Dhont stretol svojho hlavného herca Edena Dambrina na ceste vlakom. Mladý chlapec sedel pred ním a rozprával sa s priateľmi, ale Dhont nepočul, čo hovorí, keďže sám počúval hudbu Maxa Richtera a videl len jeho výrazy tváre. Zistil, že Eden sa k tejto postave perfektne hodí a oslovil ho, či by sa nechcel zúčastniť kastingu. Eden okamžite povedal áno a nakoniec dostal rolu Lea. (Arsenal83)
Reklama