Butterfly Vision
Bačennja metelyka
Butterfly Vision
Pohľad motýľa
VOD (1)
Obsahy(1)
Vojačka Lilja se vrací z několikaměsíčního válečného zajetí na Donbase, kde byla držena tamními separatisty. Kruté zacházení jí způsobilo trauma, přepadávající ji v mučivých snech. Jako expertka na vzdušný průzkum viděla dění na frontě z perspektivy dronu – jako manželka v civilu nyní podobně distancovaně vnímá celý okolní svět. Bohatství citů vystřídala bezradnost, lidskost nahradilo strojové chování. Jenže když toužíte jen dál žít svůj život, nemusí být ptačí perspektiva tou nejlepší. Debut Maksyma Nakonečného vypráví příběh tápající ženy, která sveřepě odmítá roli oběti, a citlivě se táže, jak tísnivá může být existence ve společnosti sužované válkou. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (4)
V dnešni době ješte vice aktuálni než v době vzniku. Pro mě přkvapivě syrový zážitek se skvělým výkonem hlavni hrdinky. ()
Hrdinkou snímku je mariňačka Lilja (Rita Burkovska), kterou drželi v zajetí doněčtí separatisté a jejíž pohled na svět se po návratů domů nenávratně změnil. Na frontě sledovala okolí z ptačí perspektivy špionážních dronů, po prožitých hrůzách se podobně odtažitě cítí také v soukromí. A podobně je na tom i publikum, které se v této tematické změti nemá čeho chytit. Nakonechnyi, jenž Pohled motýla sám uvedl, užívá odosobněnou a částečně dokumentaristickou formu, jejímž prostřednictvím polemizuje nejen o ženských obětech válečných zločinů, nýbrž o Ukrajině jako takové. Ta je jeho i Liljinou optikou vnitřně znesvářená a plná napětí, což vede k tragickým osobním činům. Nepříliš zkušený režisér, jenž dosud natáčel pouze krátkometrážní filmy s LGBTQ+ tematikou, hází na publikum trsy motivů na základě různých perspektiv a jeho snímku zoufale schází přehlednost. Touží se vyjádřit k mnoha záležitostem a vedle morálních otázek matky, která zvažuje potrat dítěte počatého po znásilnění nepřítelem, poukazuje třeba na neúctu ztrápeného státu ke svým vojenským hrdinům nebo na rasové rozepře uvnitř národa. To vše pak zabaluje do rámcového děje s flashbacky, které nám ale nic neřeknou a završí se krátkou intenzivní montáží jako v Requiem za sen. Jde o snaživý argumentační film, který se ale do výběru v Cannes dostal hlavně z politických důvodů – sám o sobě nestrhne a zanechává pachuť nedořešeného a nesouvisle procedurálního díla. ()
VIDENĚ NA FEBIOFESTE 2023 * Silu snímku samozrejme umocňuje súčasná situácia a teda vojna, ktorá ešte zďaleka nie je na konci. O tridsať rokov sa možno na to budeme pozerať už s odstupom ako napríklad dnes na filmy o Srebrenici, ale momentálne to silu naozaj má. Čerstvý ukrajinský film nepopisuje priamo situáciu na bojisku. Popisuje to, čo ruským vojakom naozaj ide (a to, že to nie je bojovanie sa môžeme presviedčať každým týždňom) a to znásilňovanie žien. Pohľad na vojnu ženskými očami je osviežujúci a rozširuje to obzory o ďalšie hrôzy, ktoré vojna prináša. Hlavná predstaviteľka hrá výborne a ťahá celý film. Režisér otvára aj iné spoločenské témy, ale nimi Ukrajina naozaj teraz žije. Z rozprávačského hľadiska to nie je ideálne, ale bez akejkoľvek protekcie je to slušný festivalový film. ()
Reklama