Stěpnyje raskaty

Bílí se tlačí na západ. Spojení Kolčaka s Děnikinem a jejich dalšímu pochodu na Moskvu brání obklíčený Uralsk. Tehdy komisař Tanatarov slibuje veliteli frontu M. Frunzemu, že dá v Kazachstánu dohromady dobrovolnickou divizi a přijde obráncům na pomoc. Později na místě je při mobilizaci do Rudé armády tím úspěšnější, čím krutěji se chovají bývalí carští generálové ke zdejším pastevcům. Jejich opovržení vší lůzou je obrovské. Zastřelení každého, kdo se protiví jejich rozkazům, považují za jediný možný trest. Bez výjimky! Vždyť generál Tučnov bez soucitu odsoudil k trestu smrti i svého syna... (chamonix)