Déšť

Všetečný a stále zasněný sedmnáctiletý Lateef (Hossein Abedini) se stará na jedné teheránské stavbě o zásobování dělníků - většinou před Talibanem uprchnuvších Afghánců. Když je kvůli novému uprchlíku Rahmatovi (Zahra Bahrami) přesunut na těžší práce, pojme k němu nenávist, avšak brzy objeví jeho tajemství... (10.03.2005)

Íránská kinematografie si mě získala svou-pro nás značně rozdílnou tématikou i formou zpracování, kterou velmi citlivě převádí na plátno (jako např. Želvy mohou létat nebo Barva ráje). Naprosto jiná mentalita je tu evidentní. K takovýmto filmům musí být člověk opravdu vnímavý. Tento snímek mě sice neohromil, jako již zmíněné, ale přesto si za své citlivé a leckdy i úsměvné ztvárnění jen tak tak ty 4 hvězdy zaslouží,65%. (26.01.2017)

Baran (je to příhodnější název filmu, více než otrocký překlad Déšť) je filmovou romancí na perský způsob. Ve spojení s Madžidim se píše o lidské čistotě, avšak výstižnější je mluvit o prostotě, kdy jsou malé, prosté, o mnohou větší šíří ochuzenější životy konfrontovány s doposud neznámými prvky a zkušenostmi, přičemž průvodními znaky prvního setkání s novými a neočekávanými aspekty mohou být strach a zloba. V kultuře, kde jsou světy mužů a žen výrazně odděleny, dokáže již pouhý náznak androgynní povahy vzbudit pocity vzrušení. Potom to jisté decentní odhalení utajované přítomnosti druhého pohlaví otevře dveře romantické obrazotvornosti a mladického idealismu. A ono rozdělení světů je také vlastního příčinou hlubšího, vskutku niterného prožitku citů. Madžidi poukazuje na aktuální sociální problémy a nebrání se ani velekrálovskému patosu, neboť tak praví pravidla globalizovaného filmového trhu. Hlavní postavou prostší perské romance je Latíf (Hossein Abedini), mladičký a životem doposud nepříliš zkušený pomocník na stavbě. Ta jeho jistá naivní divokost je v intencích intimního probuzení a stále ještě zachovaného idealismu náhle přeměněna v podstatu sebeobětování, byť již modifikovanou do praktičtějších kontur života. Hlavním objektem zájmu a zvědavosti perské romance je Baran alias Rahmat (Zahra Bahrami), nejstarší dcerka afghánského uprchlíka pracujícího na stavbách. Život není procházkou růžovým sadem, nýbrž řídí se zejména nutností a pravidlem o obstarávání obživy, tou nejzákladnější lidskou potřebou. Výraznou postavou příběhu romance je Memar (Mohammad Amir Nadži), rázný, přesto však sociálně soucitný stavbyvedoucí. Z dalších rolí zaujmou také Baranin otec s nedávným úrazem Nadžaf (Gholam Ali Bachši), Nadžafův kamarád a starý afghánský zedník Soltan (Abbas Rahimi) nebo osobitý afghánský švec (Hossein Mahdžoub). Film Baran je romancí na perský způsob, prostou, niternou, patetickou, sociální, se souladným hemžením nepastelových barev. (24.12.2023)

Na rozdíl od většiny komentujících mi nepřipadá hlavní hrdina jako nesympatický, nebo špatný herec. Naopak, velmi mne bavil jeho přerod z bezstarostného, protivného až zlého floutka v mladého zamilovaného muže, který pro lásku udělá cokoli. Je zajímavé sledovat jak rozdílně může být pojem láska vyjadřován v jiné kultuře a přestože nevidíme vlastně žádný tělesný kontakt, žádný dialog, ten cit je doslova hmatatelný. Jak jsem toho kluka na začátku snímku neměl rád, tak jsem mu to štěstí na konci hrozně přál. Otevřený závěr je pak asi tím nejlepším, jak mohl film dopadnout... (30.11.2022)

Majidiovy filmy jsou jak křišťálové studánky plné lidské čistoty, obklopené bahnem bídy iránského všedního života. Baran není tak přeslazený ani srdceryvný jako Božské děti nebo Barva ráje, ale vyznívá stejně prostou a dojemnou poetikou. Každé další filmové setkání s íránskou kulturou a jejich rozmanitou krajinou mě nepřestává fascinovat. (01.12.2011)