Legenda o Suramské pevnosti

Jedná sa o sfilmovanú gruzínsku povesť a zamurovaní chlapíka do múru pevnosti. Lenže čiste v štýle Paradžanova, takže možno túto dejovú líniu častokrát ani nebudete vnímať. Budete totiž zavalení pečlivo naaranžovanými zábermi s centrálnou dispozíciou a postavy sa budú neustále na vás pozerať. Čiže opäť niečo na hranici rozprávania a statického výtvarného umenia. Mne tu to rozprávačstvo pomerne chýbalo, Paradžanov však všetko podriaďuje svojmu videniu sveta a my sa mu buď prispôsobíme, alebo máme smolu. Pochopenie diela je bohužiaľ v plnej svojej kráse nemožné, proste kto z nás pozná gruzínske povesti a kto vidí režisérovi do hlavy? (13.08.2015)

Strhující hagiografické dílo Sergeje Paradžanova citlivě zpracovává starou gruzínskou legendu o mladém muži, který se obětoval, aby mohla znovu povstat pevnost klíčová pro ochranu/spásu vlasti. V tomto „oživeném obrazu“ (tato zeyerovská aluze není mimoděčná, i zde je neobyčejně vyrovnaný poměr mezi věrností předloze a vlastním vkladem…) se objevují témata národní (krása krajiny, ohrožení vlasti, člověk týraný politickou mocí, lidové zvyky), náboženská (rané křesťanství mísící se dlouhodobě doznívajícím pohanstvím; jeho plodem je čistá bytost obětující se pro druhé) i milostná, která se prostupují a utvářejí pevný, harmonický celek. Paradžanov nadto přejal symbolistický jazyk legendaristického žánru: děj vypráví pomocí samostatně působících scén či obrazů (zpravidla individuálně pojmenovaných), které se mezi sebou liší délkou, mírou (ne)dějovosti i převahou některé ze zmíněných tematických vrstev. Bohatá imaginativnost, koncentrace na nedějový, symbolicky prohloubený obraz, důmyslně volená hudba…, to vše film významově otevírá a naléhá na divákovu (interpretační) spoluúčast při hledání významu. Zatímco hlavní dějová linka je až krystalicky jasná, tepot v jejích hlubinách odhalí jen ti vyvolení. (24.10.2009)

Znovu sa je na čo pozerať. Hlavne pozerať, lebo zvyšok chápania je len na úrovni útržkov legendy. Dá sa pochopiť , že pevnosť sa rozpadáva, a nedá sa opraviť, kým sa za ňu neobetuje hrdina a jeho srdce bude pevnosť ochraňovať naveky. Príbeh je to gruzínsky, teda perzský, skoro arabský, ale analógia s kresťanstvom je jasná: Jeden obetovaný baránok zachráni celé ľudstvo. Či chcel práve to autor povedať, netuším, ale hovorí to veľmi ťažko zrozumiteľne a jeho obrazom na chuť neprichádzam. (17.08.2015)

Ak niekto čaká historickú drámu z exotického kaukazského prostredia, tak ako ja, tak sa hlboko spáli. Ide o poetiku previazanú s legendou, skoro až rozpávkou, ešte k tomu s (jednou) statickou kamerou, ako za nemej éry a vlastne aj s topornejšími hercami. Neviem, ako pre domorodcov, ale pre našinca vyznieva spracovanie amatérsky. O príbehu možno hovoriť iba v hrubých rysoch. Exotika zostáva, akési ukázanie nerezignovaného gruzínskeho národa tiež, ale inak to nie je pre normálneho diváka. (01.07.2019)

Krásný, krásný nahlédnutí do gruzínský duše, všechno je správně a chyby nevadí, Co záběr, to většinou umělecký dílo a nádhernej příběh, i když je pravda, že musíme dávat pozor, abysme všechno stíhali. Skoro nikdy nekomentuju jiný komentáře a hodnocení, každej má nějakej vkus, ale pokud tomuhle filmu dá někdo odpad!, tak nechápu, proč se na to dívá, to ať se radši kouká na Novu. A kdybych si měl rejpnout, tak pokud tomu dá relativně známej "filmovej teoretik" tři hvězdy, tak snad radši tu filmovou teorii ani znát moc nechci. Ale dost žlučovitosti, ať žije Paradžanov! (17.04.2009)