Den & Noc

Den i noc mají svou krásu, poezii, zázraky, ale i kýč... Zde je to vše polarizováno a zosobněno do dvou postav a sledován vývoj jejich vzájemného vztahu. Hloubku tomu dodává především komentář v perfektním podání Václava Havla. Objevné komentáře: Lavran, Flipper Další zajímavé komentáře: Pethuska, Stanislaus, F.man, Caminzind (02.04.2012)

Nápad "já mám to a ty zas to" není až tak originální, byť v podobném zobrazení působí docela neotřelým dojmem. Samotné zpracování, kde si dvojka panďuláků vyměňuje pohledy na opalující se ženštiny a ohňostroje, je na tom o něco hůře - přistihl jsem se, že v druhé půlce už jen čekám na pointu, což při šestiminutové stopáži asi není úplně košer. (02.03.2011)

První ukázka, že i u Pixarů jsou jenom lidi. Doposavaď jejich nejslabší dílko. Kromě opalujících se a dovádějících děvčat je to bohapustá nuda. Účast proslovu Václava Havla bych bral spíše jako náhodu než cílený nápad ze zámoří. Když si tady pročítám komentáře, tak mě to asi jenom minulo. (22.06.2010)

Jaké to je, když se poprvé potkají dvě naprosto rozdílné entity, jakými jsou den a noc? Pan Den i pan Noc jsou ve filmu ztvárněni ve formě dvou človíčků, jimiž prosvítá právě to, čím jsou definování: slunečním svitem, nebo černočernou tmou. A je to velmi kreativní a velmi zábavné! První nesmělé oťukávání a zjišťování svých rozdílů se překlopí v závod a skoro i bitvu o to, kdo toho může nabídnout více. A na konci samozřejmě s poznáním, že jeden bez druhého nemůžou existovat. Film je určen pro 3D a mám pocit, že by mu to ve třech rozměrech velmi slušelo. I ve 2D jsem si ale film velmi užil, výtvarná stránka i poselství se mi líbily. [Oscary 2010] (13.05.2021)

"Nejexperimentálnější" a zároveň nejchytřejší kraťas od Pixaru. Je až k neuvěření, jak velkou může filmeček, který navenek vypadá jako nezávazná hříčka se zvukem a obrazem, poskytovat rozkoš z interpretační hry. Day & Night lze totiž číst jako symbolické zobrazení fúze Pixaru s Disneyem (a zároveň komentář k ní). V rovině stylu k tomu svádí nápaditá syntéza ruční "tradiční" animace s "moderní" počítačovou - postavičky umístěné na černé pozadí, od kterého jsou odděleny bílou konturou, jsou animované ručně, ale jejich výplň (připomínající deformovaný rámec filmového plátna, "okno do světa") tvoří počítačem generovaný prostor s výraznou hloubkou a barevností. A v rovině fabule pak jednoznačně už základní konflikt - řada komických neshod a nedorozumění plynoucích z trumfování mezi popsanými postavičkami (kromě Dne a Noci představujících právě jednotlivá studia), které vedou až k závěrečnému "prozření", stvrzení přátelství a splynutí. Ovšem pokud bych se chtěl oprostit od ideologicky, potažmo institucionálně zatíženého čtení, lze Day & Night vnímat kupříkladu i jako vizualizaci principu duality; neoddělitelnosti pólů, které jej utváří. Tak či onak se jedná o velmi zábavnou a clever záležitost, která mi přišla mnohem opojnější než celé Toy Story 3. A možná přijde i Václav Havel... (21.06.2010)