Na slovíčko, Nizzo

..aj napriek tomu, ze mnozstvo zaberov a strihov je citovanych z Vertovovho Muza s kinoaparatom, je A propos de Nice iny film..zatial co Vertov sa "len" buril proti tradicii a s nou spatej prispatosti ZSSR, Vigo kritizuje (a vysmieva sa z) spolocnost a pokrytectvo najma vyssich tried - novodobej burzoazie..v zasade nadherna ukazka toho, ze ked dvaja robia to iste, nie je to to iste - tu stacilo pozmenit geograficke urcenie a predmet dokumentu.. (15.08.2006)

Stejně jako jeho bratr Vertov si i Boris hraje se vším, co mu kamerový přístroj nabízí. A tvoří nezatížený autorský pohled na městečko. Myslím, že by bylo jednoduché říct, že je to film o sociálních rozdílech. Montáž tomu totiž nijak nenapovídá. Jediné místo, které by se tak označit dalo, by byl kontrast se zábavou vyšší třídy (plesy) a ulice (karneval) přičemž ale i na karvenalu jsou přítomní lidé vyšší třídy a montáž není nijak kriticky se vyjadřující nebo emoce burcující. Naopak je velmi věcná. Co tam ale je (a hodně!) je hra a fantazie, obzvlášť sexuální. A místy (třeba u záběrů na komíny v kombinaci se starší paní) maličko za hranou :D Pro mne zůstává Na slovíčko, Nice spíš takovým hravým autorským pohledem na společenský život se vším, co k tomu patří. (07.09.2020)

V časoch, keď dokumentaristi krížom po Európe točili svoje "mestské symfónie", Jean Vigo vyprodukoval túto rapsódiu o Riviére. igo bol zaiste jedným z veľkých poétov plátna, ale inšpirácia pre tento portrét jasne pochádza z experimentov Dzigu Vertova, staršieho brata kameramana Borisa Kaufmana, režiséra poľského pôvodu, ktorý natočil významný "Человек с киноапаратом". (09.09.2011)

Jean Vigo je velmi těsně spjat s francouzským filmem 30. let. Během svého krátkého života natočil pouze čtyři díla, z nichž tento osobitý dokument z francouzské Riviéry je jeho debutem. Tento krátký dokument vzniknuvši na sklonku avantgardy je koncipován jako ostře sociální dílo. Srovnávání snobského ležérního života rentiérů, obludnost karnevalových festivalů (zcela absurdní masky tučňáků, černošek) s temnější stránkou tohoto města (bahno s bídou, nemocemi a nuzností), zcela jistě muselo pobouřit značné množství lidí (třeba i kvůli lehké sexuální symbolice). Práci s kamerou režisér svěřil zkušenému Bonsi Kaufmanovi - bratru neméně zkušeného sovětského režiséra Dzigy Vertova. Vše podbarvuje podmanivá hudba dávající snímku osobitější ráz. (10.09.2003)

Poprvé jsem neviděl nic víc než rtuťovitou podobiznu města a jeho obyvatel / hostů, formálně blízkou právem slavnějšímu "Člověku s kinoaparátem" spoluautorova / kameramanova bratra Dzigy Vertova, a měl pocit, že o třetinu kratší by byla možná účinnější. Docela mi uniklo, nač upozorňuje nejeden kritik, totiž že jde především o satiru, která v útoku na cizopasného měšťáka žongluje se symboly a asociacemi. Vigo ji natočil třináct let poté, co jeho otce, anarchistu známého pod jménem Miguel Almereyda, ve vězení uškrtily pravděpodobně cizí ruce jeho vlastními tkaničkami. Ty mu prý krátce předtím koupil jako dárek tehdy dvanáctiletý syn. (07.02.2016)