Sním či bdím?

Film o snech, ideálech, myšlenkách? Tato témata se ve filmu objevují. Řekl bych, že si to hraje na filozofický film, ale jedinou novinou pro mě bylo, že buňky regenerují každých sedm let. Na film bude spoustu názorů, u mě převládá negativní názor. Nic objevného se zde neukazuje, spíše pár názorů na život atd., které by dal dohromady každý trochu schopnější středoškolák. Nejhorší je, že film Vám své názory předkládá jako nejlepší a Vám nedává možnost volby, zda s těmi názory souhlasíte. Označení film mi hrubě nesedí, dalo by se říct, že je to delší dokument, možná hraný komentář, to by sedělo více. Jediné, co se mi na filmu líbilo, byla animace, bylo docela odvážné natočit takto dlouhý film(?) takovým způsobem. Nejvíce jsem se nasmál Ethanu Hawkovi, což byla asi nejlepší pasáž filmu. Jinak se mi zde vůbec nelíbila hudba, přitom by to šlo skvěle hudebně doprovodit... Celé to smrdělo amerikanizací, ale americké myšlenky jsou bezesporu nejlepší, že? :-)))) Řekl bych, že Američané v tomto filmu čerpají z Dostojevského (to je vlastně ve filmu víceméně řečeno), ale jeho myšlenky si poupravili po svém, aby je mohli šířit jako nejlepší...... (18.02.2004)

Waking life byl vytvoreny technikou, pri ktere je film natocen na klasicky material a nasledne okenko po okenku manualne prekreslovan. Pro ty co netusi kolik je to prace : hodne. Proto bylo na prekreslovani najato vic lidi, diky cemuz se styl animace prubezne meni. Stejnou techniku Linklater posleze pouzil i v Temnem obrazu ( http://www.csfd.cz/film/194929-temny-obraz-scanner-darkly-a ). Co se obsahu tyka : rozhodne necekejte narativni snimek. Jedna se spis o genialne zpracovany sled ruznych postrehu, filozofickych otazek, zivotnich situaci, momentu ... ramcove spojenych jednou hlavni postavou a jejim velmi volnym pribehem. Na pomezi mezi hranou veci, dokumentem a poezii. Hodnoceni obsahujici slova jako "radobyintelektualni" a "pseudo" jsou mimo, nicmene chapu, ze kazdy divak nechce u filmu 99 minut premyslet. (06.05.2009)

Je tam sice pár zajímavých chvilek, ale ty nepřebijou fakt, že moudrý není ten kdo dokáže na co nejmenším prostoru opsat základní myšlenkové teze z chytrých knih, ale ten který naprosto přirozeně rozvíjí své vnímání vůči světu a dokáže své poznávání dále využívat......Walking Life není přirozený ani náhodou a člověk skoro vidí jak scénáristi slídivě listují v učebnicích filosofie a skládají ty moudra do jednoho přemoudřelého projektu=Sorry-tohle nežeru (02.01.2011)

Bla bla bla... (Čím viac rozprávaš o človeku ako o spoločenskom výtvore... alebo o zhluku zmyslov... alebo ako o rozdelenom či zabudnutom, tým si otváraš nové možnosti na vyhováranie sa. A keď Sartre hovorí o zodpovednosti, nemá na mysli niečo abstraktné. Nehovorí o tom druhu bytia alebo duše, ktorý uznávajú teológovia. Je to niečo hmatateľné. Sme to my rozprávajúci sa. Robenie rozhodnutí. Konanie a zodpovednosť za dôsledky. Môže byť pravda, že na svete je šesť miliárd ľudí a pribúdajú. Avšak, tvoje konanie je odlišné. Za prvé, odlišuje sa materiálnymi podmienkami. Odlišuje sa od ostatných ľudí a dáva príklad. V skratke, myslím že mottom je... že by sme sa nemali jednoducho odpísať... a urobiť zo seba obeť rôznych síl. My sa vždy rozhodneme, kým sme. Zdá sa, že tvorenie vychádza z nedokonalosti.Vychádza zo snahy a sklamania. A myslím, že preto vznikol jazyk.) (11.08.2008)

10 / 10 Hodiť Waking Life do odpadu so slovami, že ide o narcistickú, do seba zahľadenú masturbáciu nad útržkami z filozofických traktátov, popredných existencionalistických diel a výňatkov z ročenky modernej psychológie by bolo príliš jednoduché a hlavne scestné - Linklater nám tu nerozpráva ucelený príbeh, nesnaží sa nám vnútiť nejakú ideológiu či svetonázor, ale poskytuje nám odrazovú plochu na ceste k poznaniu, akúsi barličku, o ktorú sa budeme môcť oprieť opúšťajúc zabehané koľaje racionálneho myslenia. Klasické naratívne prostriedky udržujúce filmy a ich štruktúru pokope tu boli zavrhnuté v prospech jednotlivých logicky nesúvisiacich úsekov, každý z nich individuálny a od ostatných nezávislý, každý z nich jedinečný - rovnako ako táto prechádzka ríšou snov, ktorá, aspoň v mojom prípade, vyústila v inšpiratívnu a podnetnú debatu s priateľmi nad pohárom červeného vína a s cigaretkou v ruke. No povedzte, neznie to lákavo? (21.02.2006)