Maruška

Takáto vyslovene artová filmová adaptácia zaujme a osloví len nepatrné množstvo ľudí. Maestreamový divák sa môže len beznádejne snažiť o hlbšie pochopenie, alebo sa v tej beznádej stratí, či utopí. Plusom je nepochybne hudba a použité exteriéry, tanec bol na môj vkus až príliš na jednej vlne. Zážitok by to bolo vidieť v divadle na živo, na filmovom plátne sa sila, zmysel, myšlienky samotné akoby vytrácali. */** (09.08.2023)

Je určitě dobře, že autoři tímto dílem rehabilitovali památku Marušky Kudeříkové, která si jistě zaslouží, aby se na její oběť nezapomnělo. Hudba i choreografie jsou skvělé, stejně jako zasazení do prostředí káznice v kontrastu k záběrům z přírody, které vyjadřují naději. Škoda však špatně nasnímaného zvuku v interiérech s mizernou akustikou, takže značné části mluveného slova není dobře rozumět, což právě u snímku založeného na Maruščiných dopisech je zásadní problém. Bohužel to je tradiční bolest mnoha současných českých filmů. (30.03.2023)

Marie Kudeříková mi dosud byla totálně neznámou osobností, takže díky tomuto projektu už alespoň vím, o koho jde. Také exteriéry i interiéry byly zvoleny zajímavě a vhodně. Bohužel nejsem odborník na tanec a jako laik zastávám názor, že ne vše se tancem dá vyjádřit, s čímž by nejspíš tanečníci rozhodně nesouhlasili. Texty dopisů mnohdy spadají do poetických až básnických vyjádření z nichž je těžké porozumět všemu, myslím obsahově. Na druhé straně je třeba říct, že zavržení současností je trochu nespravedlivé neboť M. K. zemřela v době, kdy víc než půlka Evropy žila v přesvědčení, že Stalin je fajn chlapík a v Rusku se neděje nic strašného. A každý, kdo chtěl kázat něco jiného byl zavřen a to hlavně v demokratických zemích, kde pravdu o Sovětském svazu nikdo otisknout nechtěl. Neexistoval internet, satelity a mobily, takže informace byly zkreslené a kusé. Tedy i její obdiv ke Stalinovi nevycházel ze správných informací, které ani mít nemohla a že její jméno později zneužil režim, za to jí fakt vinu nelze dávat, vždyť již byla po smrti. Naopak každý, kdo bojoval proti nacismu a sám nepáchal zlo je hodný obdivu. Závěrem musím dodat, že souhlasím s Amonasr, že rozumět často herečce nebylo, hlavně ty pasáže, které byly mluveny v místnosti, kde i vrzala podlaha. Mě navíc trochu vadila i ta schizofrenní kamera. (30.03.2023)

Závěrečné titulky obsahují text: "Po sametové revoluci 1989 byla novým mocenským systémem označena za politicky nevyhovující." To má být myšleno vážně??? Před 1989 vzniklo několik pomníků, bust, pamětních desek, ve Strážnici a v Havířově po MK pojmenovali základní školy - a ani v jednom případě se po 1989 nic neodstraňovalo ani nepřejmenovávalo. Ve dvanácti českých městech jsou ulice MK. Výbor z dopisů MK s názvem Zlomky života (1961) nikdo nenařídil stáhnout z veřejných knihoven. Film Jaromila Jireše ... a pozdravuji vlaštovky (1972) neskončil v trezoru, v televizi se běžně reprízuje. V dobách "nového mocenského systému" nahrála punková skupina Požár mlýna album Slzy Marušky Kudeříkové (1990), v Brně byl 2021 aktualizován pomník MK ze sedmdesátých let (vedle původní realistické figury byla umístěna surrealisticky pojatá levitující jabloň)... Opravdu perzekuce jako hrom ve vztahu k "politicky nevyhovující" osobnosti... Spíš to na mě dělá dojem, že tenhle blábol pochází z neomarxistických postojů, kde přání je otcem myšlenky. Maruška Kudeříková se svým nezpochybnitelným hrdinstvím určitě nemá zapotřebí, aby z ní někdo uměle vytvářel mučednici nejen nacistického, ale i současného režimu. (26.04.2023)