Hladoví po úspěchu

Filmy z tohto prostredia reštaurácií a kuchárov mám vcelku rád, takže ani Hunger som si nenechal ujsť. Scenár vynikajúci, pointa výstižná, ale niektoré fázy filmu mi prišli z ríše surrealizmu. Tej luxusnej kuchyni akosi neviem prísť na chuť, a celé mi to príde maximálne snobské. Keby si môžem vybrať, tak určite by som si radšej sadol na nejaká parádne streetfood nudle, aké pripravovala Aoy vo svojej skromnej pouličnej reštaurácii. Šéfkuchár Paul bol poriadny psychopat s obrovským egom, ktorý si myslel, že nad neho nie je. Film sa mi komplexne páčil, lebo napokon bol nielen o umení v kuchyni, ale aj o umení medziľudských vzťahov vs. spoločenskej prestíži. 4* (21.04.2023)

Temna pohadka. Film se bude libit zvlaste tem, kteri maji radi drama ve stylu Whiplash s exotickymi kulisami a psychologicky kulinarsky thriller. Vypraveni mohlo byt vice vypointovane, ale film jako celek funguje perfektne. Rezie, herectvi a vizualni stranka jsou vynikajici. Odlisni lide zde zapasi s tezkostmi pri uspokojovani neuspokojitelnych potreb ostatnich , ale mezi tim neni moc jasne, co chce jeste film rict. Ukazuje jak nas jidlo definuje. Jidlo ma socialni vyznam pri konzumaci. Lide jsou rozdeleni socialnim statusem. (26.05.2023)

Nepodceňoval by som viacúrovňovú optiku tohto filmu. Ide o ukážku fascinácie remesla až do špiku kostí. Mentálne, fyzicky aj sociálne veľmi intenzívny zážitok so širokospektrálnosťou detailných podnetov na vnímanie. Vizuálne a strihovo bohatý, s troška klišoidnosťou (v rámci normy). Výborný zápas medzi majstrom a jeho žiačkou, ktorý sa prelína ďaleko za bežnou konkurenciou v rámci hierarchie kuchyne. Keď sa jej (žiačke) po čase podarí šliapať ďalej, nastavia sa jej nové prekážky, ktoré musí prekonať v čase a priestore. A do veľkej miery jej šéfkuchár robí neustále peklo (pôsobí troška ako Nortonov Iluzionista). Príde na katarziu, ktorá je intenzívna. Nehovorím ale, že najoriginálnejšia, ale v kontraste thajskej réžie a zaujímavých podnetov na zamyslenie, vskutku magická skúsenosť na strávenie. (14.01.2024)

// Whiplash 107 minut, Bod varu dokonce 92, tohle má 137 a z trojice filmů "hektické prostředí a touha stát se best of the best" je to bohužel nejslabší. Přitom příběhové ambice i snahy o společenský přesah to od žánrové konkurence dostatečně odlišily, vizuálně to bylo oslňující a ti dva ústřední herci předvedli neskutečný koncert nervů, krve a slz. Jenže mezitím se to taky několikrát rozpadlo, složilo, a pak zase rozpadlo, což je u tak dlouhého filmu prostě průšvih. Pořád je to jedna z těch lepších novinek na Netflixu, kterou upřímně stojí za to vidět už jen z hlediska prostředí, teda pokud na ni máte čas, obávám se ale, že na konci roku už si na film vzpomene jen málokdo. Což je prostě škoda, protože potenciál pro dalšího Parazita tu byl ohromný. 6/10 (12.04.2023)

Hladoví po úspěchu kombinují hektičnost špičkové gastronomie s myšlenkami o tom, co jídlo vlastně symbolizuje. Navzdory řemeslné poctivosti a zajímavým postavám se film topí v jednotvárném schématu a vyvíjí se neuspokojivým směrem, přičemž charakterové drama kypří uměle vykalkulovanými zvraty a přísadami. (12.05.2023)