Bóšoku no Berserk

Bóšoku no Berserk (2023) 

Podle trailerů s dalším „Kiritem“, který si tu nasazuje kostěnou masku, jsem očekával generickou fantasy, která bude hodně edgy (to první nakonec platí, to druhé moc ne). Po přečtení obsahu, který mi vysvětlil jeho schopnost s názvem „žravost“ jsem měl obavy, že to bude další obdobná kravina ve stylu Arifurety a že víc jak díl nedám. A tak jsem nakonec příjemně překvapený, že jsem to zvládl celé bez úhony dokoukat, co víc, bylo to vlastně OK. Animačně sice žádná hitparáda, ale hudba se většinou docela snaží. Příběh také není kdo ví jak složitý, většina zvratů člověka, co už viděl pár podobných japonských fantasy anime, moc nepřekvapí a i když má zdejší svět asi zajímavé podhoubí, tak nám ho ukazuje maximálně v nějakých těch drobných náznacích. Zkrátka o nějakém budování tajemné atmosféry kolem celého světa a příběhu si můžeme nechat jen zdát, je to občas až tak slabé, že divák nemá zájem tu něco objevovat.  Oni se tu tvůrci obecně vykašlali na nějaké hlubší vysvětlování či předvádění, a tak to občas až působí, že se věci dějí pouze proto, že to tak autor chtěl a pokud chcete nějaký důvod, tak vás většinou odbydou jednou větou. Co pro mě seriál hodně tahá nahoru jsou vztahy mezi postavami. Postavy samotné by to totiž asi příliš nezachránili, většina opravdu působí jen jak lacinější kopie, které už jste viděli v nějakých známějších anime. Ovšem to, jak společně vycházejí a jak mezi sebou fungují, pro mě bylo asi tím hlavním důvodem, proč jsem na seriál koukal. Zkrátka máme tu ucházející romanci i bromanci a úvodní sourozenecká trojice záporáků je dostatečně nesympatická na to, abyste chtěli vidět, jak moc špatně dopadnou. A třeba i ten díl kolem velkých problémů jednoho rytíře v důchodu, byl vlastně fajn. Prostě je to opravdu: „skoro čistý průměr, který neurazí, ale za pár dní si na to asi už nevzpomenete.“ 5,5/10   (17.12.2023)