Obsahy(1)
Geniální výtvarník Max Švabinský, od jehož narození letos uplynulo 150 let, sklízel po celý život obdiv a uznání. Jeho úspěch však nebyl zadarmo... Říká se tomu dar od pánaboha – Max Švabinský už jako malé dítě skvěle kreslil a maloval tak, jako jiný dýchá. Okolní svět k němu promlouval jako exploze fascinujících barev a tvarů. Neodolal nutkání, že všechno to úžasné, co jej obklopuje, je třeba dostat na papír. Ale stát se už v mládí všeobecně uznávaným umělcem a zůstat jím až do konce dlouhého života, to se poštěstí málokomu. Max toho dosáhl neuvěřitelnou pracovitostí, odříkáním a vášnivým zaujetím pro tvorbu. Možná proto se mohl zdát sebestředným člověkem, který neváhá svému umění obětovat život svůj i životy svých blízkých bez ohledu na ztráty. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
Maximálně ovinuté palety. Hedvábné, éterické, metaforické čaroprostory na štětci. ()
Dílo a život Maxe Švabinského - záležitosti natolik rozsáhlé, rozmanité, pestré, dechberoucí, geniální..., že je v podstatě nemožné to vše vměstnat do jednoho sotva hodinového dokumentu. Na to by bylo zapotřebí několika kapitol (představovala bych si nejméně pětidílný dokument), ale ani tak by to zdaleka nestačilo. Jsem ale moc ráda, že vzniklo alespoň něco - dosud zde totiž vůbec nic takového nebylo. Nepočítám kratinké záběry v pořadech jako Hledání ztraceného času, ČS filmový týdeník, apod., reportáže z nějakých vernisáží, výstav, státních akcí, atd, atp. Dokument byl pojat pěkně, srozumitelně, jak s těmi podstatnými informacemi, tak i s několika perličkami či pikantnostmi, dokonce i od samotného Maxe ze zvukových záznamů různých rozhovorů. Jen mám výtku k výběru hudby, která se (až na pár vyjímek, např. ta teskná flétna či romantický klavír) skoro k ničemu, co se tam odehrávalo, ale vůbec nehodila, byla tam jako "pěst na ucho". Obzvlášť ta soudobá, co zněla jako nějaké "techno-disko", a místy řvala tak, že skoro nebylo vyprávějícího vůbec slyšet. Ad vyprávějící - nechybělo velmi poutavé a zajímavé vyprávění (či četba z pamětí) skutečných odborníků - historiků umění, nebo dokonce lidí, kteří Maxe znali osobně (ach, ach), a všimli jste si až zarážející podoby Annina vnuka s Maxovým tchánem, Rudolfem Vejrychem st.? (portrét vpravo na knihovně), fotografie (lebedila jsem si zejména u těch, na kterých jsem poznávala "živé Maxovy obrazy" - jednalo se např. o pózující rodinné příslušníky, které pak zpodobnil), a přímo jsem plesala u videí s Maxem, kde dokonce mluvil, takže k tomu hlasu jsem měla i obraz (ach, mít tak ta videa k dispozici všechna, s veškerým matrošem, alespoň jednou jedinkrát je vidět...). Musím vypíchnout alespoň historku, kdy při Maxových námluvách jeho první ženy Ely "bral k Vejrychovým schody po dvou", přičemž "v životě to tak rychlé neměli, a brali se až po pěti letech vztahu". Moc se mi totiž líbí ten obrat. :-) Nebo výrok (v souvislosti jeho osudového vzplanutí pro Annu), že "Max nepotřeboval intelektuálku, ale ženskou". :-D No a co mě úplně dostalo, tak to krásné nadšení a společné sdílení lásky k Maxovi a jeho dílu manželů (+ horlivých sběratelů jeho grafik) Gloserových. To jsem jim prostě upřímně (ale v dobrém, nebojte :-)) záviděla. Že to mají s kým sdílet, že se tak krásně našli, ale samozřejmě taky tu jejich bohatou sbírku. Kouzelně a výstižně to vyjádřili, asice "Max Švabinský, to je diagnóza". Pod to bych se podepsala klidně vlastní krví. Touhle diagnózou totiž taky "trpím", a to už od svých 12 let, kdy jsem se poprvé setkala s Maxovou tvorbou, při návštěvě jeho Památníku v Kroměříži, a byla to láska na první pohled a celý život. Od té chvíle jsem beznadějně ztracená jak v jeho díle, tak i duši a očích. ;-) Zkrátka v celém Maxovi. :-) ()
Inšpiratívne. Okamžite som si kúpil knihy so Švabinského maľbami a kresbami. A ten krásne farebný dom chcem v roku 2024 vidieť. ()
Obrázek mistra malby a především kresby, který nedbal na politiku, ale ta si ho našla a trochu zdiskreditovala (oceněn protektorátní vládou i Novotným). Ale byl to Mistr.(70%). ()
Málo známé a poutavé vyprávění a o velmi známém talentovaném umělci. "Dovedl se zmocnit člověka celou silou svého výjimečného nadání. Model byl touto silou přímo absorbován a to nejen fyzicky, ale psychicky. Jeho zázračná schopnost vidění postihla již při prvním setkání s člověkem všechny jeho tvarové znaky, individuální zvláštnosti a omyly přírody. Vytvořil úplnou druhou bytost, která musela vše odevzdat". Na druhou stranu byl kritizován pro přetížené nebe v kostelích a dnes může být vnímán na hranici kýče a kult oplácanosti postav. "U těchto žen nikdo nepočítá, že by byly intelektuálky" říká kunsthistorička. Úsměvná je historirka jeho návštěv oblíbeného místa na Slovensku, kde před ním vesničané na poli už z dálky padali na kolena, protože si ho pletli s bulharským carem, který prý vlastnil místní zámek, protože Švabinský rád chodil do přírody v lakýrkách a v saku. K shlédnutí na https://www.ceskatelevize.cz/porady/14254397706-slasti-a-horkosti-mistra-svabinskeho/ ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Reklama