Dáma z Paříže

Přepsáno v říjnu 2019. Dáma z Paříže byla prvním filmovým počinem Charlieho Chaplina pro filmovou společnost United Artists, kterou sám spoluzakládal o čtyři roky předtím. Cirkusový klaun odhalil svou smutnější část vnitřního světa a zpívá o lidském trápení a smutku. Klaunské skotačení se omezilo na působivou choreografickou souhru pohybu masy davu v jejím celku, ironie si pohrává se souvislostí a jde vstříc náhodě i melodramatu intimní bolesti. Cynický osud znesvěcuje závrať z romantického idealismu, přesto cirkusový klaun neztrácí naději v lásku a jen dokonané niterné naplnění se může uvolněně radovat ze života. Úhlavním nepřítelem otevřenosti intimních krajin je úzkostlivé maloměšťácké lpění na společenské úctě, puritánstvím se brání rodinná čest, všechny možnosti negativních dopadů společenského skandálu musí být bezodkladně odstraněny bez známek slitování a bez náznaku kompromisů. Hlavní postavou melodramatické písně cirkusového klauna je Marie St. Clair (příjemná Edna Purviance), mladá dívka skromnějších poměrů francouzského venkova. Bigotní poměry ve společenských vazbách krutě trestají každé pochybení a mladické ideály omamných romantických představ jsou díky nedorozumění, momentálnímu černému mraku pocitu marnosti a jízlivé náhodě rozervány na malé kousíčky. Ze zbytků je utkána nová osoba, která se noblesně drží na vrcholu pohodlí a společenské prestiže, přesto k naplnění stále něco schází. Nejutrápenější postavou je Jean Millet (sympatický Carl Miller), mladý nadějný malíř a Mariina mladická romantická láska. Cynismus života a vlastní slabošství před matčiným emotivním nátlakem ovšem stojí proti němu samému a výhružně cení zuby. Umělcova duše se skládá z křehkých materiálů a vlastní pochybení je nejpalčivější niternou bolestí lidského smutku. Šarmantní postavou je Pierre Revel (velmi zajímavý Adolphe Menjou), nejžádanější pařížský svobodný mládenec z velmi dobrých poměrů. Společenská prestiž je zavazující i pro způsob života, bezstarostně si užívá všech jeho pochutin, přesto nepodléhá předsudkům a nic si nevymáhá. Výraznější postavou je také Jeanova matka (zajímavá Lydia Knott), vydírající emočně svého syna, dělit se o něj není nikomu povoleno a rodinná čistota je nejdůležitější hodnotou. Z dalších rolí: Mariin neoblomně puritánský otčím (Clarence Geldart), Jeanův nekompromisně přísný otec (Charles K. French), Mariina nejlepší pařížská kamarádka Fifi (Betty Morrissey), měně upřímná Mariina pařížská kamarádka Paulette (Malvina Polo), Revelův spolehlivý sluha (Harry Northrup), profesionálně mlčící masérka (Nellie Bly Baker), či vrchní číšník pařížskou smetánkou oblíbené restaurace (Henry Bergman). Dáma z Paříže má v klaunově posmutnělé písni i satirizující noty a výraz, přesto naději, hravost a radost ze života neztrácí. Je to zajímavý melodramatický skutek cirkusového klauna. (30.07.2010)

Film-příběh více než film-film, snad s výjimkou scének z bujarých večírků pařížské zkažené noblesy, ukázek životního cynismu Revela a pár emočně vypjatých scén s matkou protagonisty. Příběh sice jakž takž věrohodný, sympaticky humanistický, leč tak prostinký až ztrácí na zajímavosti. Vrchol Chaplinovy tvorby měl teprve přijít. (13.12.2010)

Před vstupem do kina byli diváci obeznámeni s tím, že "Chaplin se ve filmu neobjevuje, jen ho napsal a režíroval". Tento svého času výjimečný němý film, k němuž sám Chaplin napsal ve svých více než 80 letech hudení doprovod, má čím oslovit i dnes. Zdánlivě banální milostná zápletka je oživena Chaplinovým pochopením figur - zvláště zajímavé jsou hlavní ženské postavy (Marie a matka), které de facto ženou hlavní mužskou postavu (milence a syna) k záhubě. Jímavý, ale ne patetický příběh. (17.04.2005)

Ach ´´ťažký´´ to život zlatokopky. Charles Chaplin pomerne dobre vystihol život tejto úbohej odrody ženy. Je však ešte nádej pre vzornejší život? Žeby skutočná láska? Alebo jej strata? Chaplin síce vo výsostne dramatických vodách, ale predsa len v niektorých scénach prenikne na povrch to, v čom bol vlastne najlepší. (11.09.2012)

Dáma z Paříže je můj třetí Chaplinův němý film. Líbily se mi všechny, ale Dáma z Paříže asi nejvíce. Nevím ani proč, ale tohle melodrama mě dostalo. Příběh se mi líbil, film mě během celého dívání bavil a byla jsem nucena sledovat osudy postav jako přikovaná. Je to zase jiný styl Chaplinova filmu, žádná groteska, dokonce se v něm Chaplin ani neobjeví, což mi zpočátku připadalo zvláštní, ale když se nad tím teď tak zamýšlím, ani mi to ve výsledku nevadilo. Musím také ještě ocenit Chaplinovu hudbu. (15.06.2013)